U nás zapoprvé proto, že nám ji postavili pod okny. Potom, že má přesně ten druh chleba, který rádi. A to máslo, co si myslíme, že je nejlepší. A potom taky umějí namíchat snad jako jediní v širém okolí budapešťskou pomazánku, ze které neteče olej. Ale to je všechno. Jinak má u nás Billa samé mínus. A to mínus, co má, vyplývá z dnešního manažerského axiomu: je třeba snížit náklady! Jenže to snižování nákladů vede až k restauraci socialismu.

Snižují se náklady, snižuje se počet lidí. Počet pokladen, které nikdy nebyly vytíženy, se snížil z osmi na čtyři - z toho je otevřená jedna. Zase stojíme fronty! Nejsou lidi, nedoplňuje se zboží do regálů. Anebo se nedoplňuje zboží do regálů, protože se čeká, až zákaznictvo vykoupí, co je. A nedoplňuje se nejen druh, ale i typ zboží. Více druhů chleba dostanete, až vykoupíte ten, co vám necháme. A v pátek večer? Kupte si trvanlivý. Žervé doplníme, až doberete Lučinu. Lahvové mléko dovezou v pondělí. Atd. A v regále se zhusta setkáte se zbožím, které je již prošlé. Nic to, zákazník žádá láci, prodá se tedy zboží - již po záruce! - s výrazně sníženou cenou. A třeba i potraviny určené pro kojence...

Zákazníci, potvory, nekupují více, ale vykoupí nakonec všechno, co se objednalo. Protože přece chtějí hlavně tu láci, ne? Podle průzkumůch. Jenže do Billy jsme chodili na malé nákupy. Na střední jsme dojížděli do Delvity. Říkalo se - kvalitnější zboží. Jenže i Delvitu zasáhl axiom o snižování nákladů. A tak nejdříve zmizela obsluha z oddělení cukrovinek a chlebíčkárny, poté zmizely i cukrovinky a chlebíčky. Dále Delvita ušetřila tím, že vám už řezník nepřipraví maso na objednávku. V honbě za snižováním nákladů se Delvita přiblížila billáckému sociku - ale přece jen za vyšších cen. Doháněli Billu směrem dolů, ale dostihnout se ji nepodařilo.

A za to můžeme my, Češi, zákazníci, že chceme levné potraviny. Prý. Jenže to jsou kecy! My, tedy moje rodina, chce kvalitní potraviny. Jenže nejvíce zamrzí, když za dražší peníz člověk koupí zkaženou potravinu. Ale za to až tak nemůže zákazník. Copak celých patnáct let dělaly inspekce zdravotní a hygienické? Pokud nebyla Billa včas seknuta za prošlé potraviny, byla tak zvýhodněna proti poctivější Delvitě. Nechtějte po zákazníkovi, aby si stěžoval na lampárně! Však si platíme daně i inspektory, aby konali svou práci...

Co my, chudáci, si teď počneme bez Delvity? Trochu si popláčeme, ale to už jsme udělali dříve. Pro větší nákupy, když už jsme v tom autě, si zajedeme o pár kilásků dál k Tesku. Pro chleba a máslo a kapiák nedáme Bille padnout. A snad se začneme zase rozhlížet po kočárkárnách v sousedství. Kde je nákup sice trochu dražší, ale nakonec bohatostí sortimentu té Bille asi tak odpovídá.

A pak, implementovali tam filozofii individualizovaného přístupu k zákazníkovi. A můžete si pokecat...

Psáno v Praze dne 13. listopadu 2006