26.5.2019 | Svátek má Filip


ROZHOVOR: Připravte si peněženky

29.4.2019

Nahoru poletí hlavně vepřové maso. To je zásadnější než populistický boj proti dvojí kvalitě potravin

Je pro vás jako odborníka na zemědělství a potravinářství výsledek českého boje proti dvojí kvalitě potravin v rámci EU prohrou na celé čáře, přestože se ho eurokomisařka Věra Jourová snaží vydávat div ne za vítězství domácích spotřebitelů?

Není to prohra na celé čáře. Napsal jsem k tomu komentář na portál Vitalia a shrnu z něj to nejpodstatnější. Za prvé, problém dvojí kvality potravin ve smyslu toho, že je ve stejném obalu potravina trochu nebo hodně odlišného složení, řeší především země střední a východní Evropy. A to ještě jen některé, třeba Poláci to tolik neřeší. Původní země EU to moc nezajímá. Čili bylo celkem jasné, že se asi nic převratného nestane, byť předseda Evropské komise Juncker prohlašoval, že dvojí kvalita nesmí být. Bylo zřejmé, že tak, jak si to naši politici představovali, to bylo neprosaditelné. Na druhou stranu se nějaká formulace do evropské legislativy dostala. Navíc tím, jak se o tom hovořilo – a to si myslím, že je správná cesta, a ne všechno regulovat, až se uregulujeme k smrti, ale působit na spotřebitele osvětově, poukazovat na problémy – tak celá řada výrobců, co byla spojena s dvojí kvalitou potravin, přizpůsobila své receptury tak, že do různých zemí už dodávají výrobky stejného složení. Takže se tak úplně neprohrálo. Tím, že se to téma otevřelo a že se o něm hodně mluvilo, tak někteří výrobci zareagovali tím způsobem, aby tam ten rozdíl – ta tzv. dvojí kvalita – nebyl.

Nepovažujete tedy za problém, že se ve stejném obalu nabízí v Česku méně kvalitní zboží než v západních zemích?

Když dáte potraviny jiného složení do stejného obalu, tak je to něco podobného, jako když dáte podobný název zboží rozdílného výrobce. Nebo když dáte nějakou grafiku, která má ve spotřebiteli něco vzbudit, ale přitom nevypovídá o tom, co uvnitř opravdu je a od koho to je. Tím chci říct, že metod dvojí kvality nebo jistého klamání spotřebitele je strašně moc. A vzhledem k tomu, že v Evropské unii se vyrábí několik set tisíc výrobků potravin, tak jestli si někdo představuje, že těchto několik set tisíc výrobků lze regulovat jedním zákonem, tak to není možné. Buď by to muselo jít do strašných detailů, což by přineslo velkou byrokracii a ve výsledku by to zdražilo potraviny, nebo by to bylo vágní, což je vlastně to, co se stalo. Ale je to alespoň nástroj tlaku veřejnosti, který se nějakým způsobem projevuje. Takže to za totální prohru nepovažuji. Naopak si myslím, že se ta věc posunula.

S hlasy, že i po tomto schválení tohoto nařízení EU zůstáváme odpadkovým košem Evropy, tedy nesouhlasíte?

Ale kdo to říkal? Máme před evropskými volbami a říkali to europoslanci Sehnalová, Pospíšil a ti, co kandidují do Evropského parlamentu. Musíme si uvědomit, proč a hlavně kdy to ti lidé říkají. Pospíšil o tom nikdy nic neříkal, ale před evropskými volbami se toho chopil. Paní Sehnalová se tomu věnuje léta, ale také na tom udělala svou politickou kariéru. Proč ne, nějaký výsledek to mělo. Ale upřímně, nutí vás někdo ty výrobky kupovat? Nenutí. Máte to složení, byť je jiné, napsané na obale? Máte. A těch výrobků dvojí kvality je pár set, možná jen pár desítek, tak nekupujme potraviny dvojí kvality a bude vymalováno. Na to nepotřebujeme nové zákony.

Co firmy vede k tomu, že k nám dodávají potraviny jiného složení? Snaha na nás ušetřit, nebo přesvědčení, že bychom nebyli ochotni si za kvalitnější potraviny připlatit?

To je strašné zjednodušení, které se hezky povídá veřejnosti, ta tomu tleská, ale odpověď absolutně není jednoznačná, protože důvodů je celá řada. První důvod, který se uvádí jako ten, že ho lidé pochopí, je, že v různých zemích existují různé chutě zákazníků, takže přizpůsobují tu chuť. To někdy platí, někdy to může být zneužité, ale že jsou různé chutě v různých regionech, je pravda, to je doložené. Druhý důvod je, že se využívají místní suroviny, jako třeba na Slovensku byl ten zbytečný humbuk s glukózovým sirupem. Další důvod je samozřejmě reakce spotřebitele. Vzhledem k tomu, že v České republice – to je stará známá věc a nijak se to nelepší, spíše se to horší – lidé kupují zejména podle ceny. Jestli tedy chcete vyrobit naprosto plnohodnotný výrobek se stejnou kvalitou masa a potřebujete být zároveň cenově konkurenceschopný na trhu, tak tam toho masa musíte dát míň, protože jinak by to bylo dražší a lidé by to nekoupili.

Kdyby český spotřebitel dbal víc na kvalitu, a ne tolik na cenu, tak by se nepochybně k nám celá řada výrobků dvojí kvality vůbec nedostávala, protože by k tomu nebyl důvod. Spotřebitel je tím hlavním důvodem. Ostatně i ta jiná chuť je spotřebitelská preference. Vezměte to tak, že pro výrobce je nejjednodušší vyrábět to s jednou recepturou a posílat to tak všude. Tím, že musí volit různá složení, si to jenom komplikuje. Kdyby neexistovaly racionální důvody a zejména ty spotřebitelské nebo místní suroviny, tak by to výrobci přece nedělali. Proč by to dělali, když si tím jen sami komplikují život? Jen se o tom takhle nemluví a nepíše, protože se to nehodí.

Komu se to nehodí, politikům?

Přesně, politikům se to nehodí. Protože ti by pak neměli proti čemu bojovat. A tak by se mohlo ukázat, že jsou úplně zbyteční.

Volební kampaň do Evropského parlamentu odstartovala ČSSD se svým lídrem Pavlem Pocem a právě tohle má být hlavním tahákem, že její zástupci budou bojovat proti tomu, aby Češi byli v Evropské unii „občany druhé kategorie“, že chtějí prosazovat stejnou kvalitu potravin, zboží i služeb. To tedy považujete za nesplnitelné sliby voličům?

Jsou to populistické sliby. Vždyť Česká republika má mnohem větší problémy než to, jestli si budeme říkat, že máme necelé jedno procento potravin druhé kvality a že to je ta základní věc pro Českou republiku, kterou musíme v Evropě prosadit. A tím ji i zlepšit. To opravdu není základní problém České republiky. Fakt ne. My máme problém v krajině, my máme problém s erozí, my máme problém s adaptačními opatřeními na sucho. O tom se hodně mluví, ale málo se pro to dělá. To jsou zemědělské problémy. Dále máme chybně nastavené dotace. To by měli politici řešit. A ne tohle, to je naprosto marginální věc, na níž se člověk sice hezky zviditelní, ale spotřebitelům to zase tak moc nepomůže. Docela by mě zajímalo, kolik jich kupuje potraviny dvojí kvality, když už jsou navíc veřejně známé, takže jsou rovnou degradované. Jestli je hlavním motivem kampaně ČSSD dvojí kvalita potravin, tak je to hodně smutné a musím říct, že to znamená, že ČSSD je programově vyčpělá.

V Česku máme nyní rekordně drahé brambory, v obchodech je pouze dovoz, české došly. Na jejich nízké produkci se podepsalo loňské sucho a takovou situaci prý nezažil v posledních padesáti letech žádný z velkých tuzemských producentů brambor. Také jako jediného viníka tohoto stavu vidíte sucho?

Vidím ho jako hlavního viníka minimálně co se týče minulého roku, tam je to zcela zřejmé. Sucho nepostihlo jenom brambory. Vysoká cena je i kvůli tomu, že to nepostihlo pouze Českou republiku, ale celou řadu dalších zemí včetně Francie, která je velkým producentem brambor. Když je všude snížená nabídka, tak samozřejmě roste cena.

Ale nemůžeme si za nedostatek brambor a jejich následnou vyšší cenu částečně tím, že jsme si snížili plochy k pěstování brambor?

U nás se hodně skloňuje hledisko soběstačnosti, ale to chce znát historii a uvědomit si souvislosti. My jsme kdysi – už za socialismu – vsadili na ty „velké širé úrodné lány“ a na obiloviny. Sice „všude“ teď pěstujeme řepku, ale přesto je na našich polích daleko nejvíc pšenice. A to ozimé pšenice a vůbec ji nepotřebujeme. Naopak každoročně máme i při malé úrodě problémy s tím, že musíme přebytek pšenice vyvézt. U brambor nám dřív stačily pětadvacetimetrákové výnosy z hektaru, které máme, bohužel, dodnes. Ale v Evropě mají padesát i sedmdesát metráků z hektaru. Výsledkem našich nízkých hektarových výnosů jsou poměrně vysoké ceny brambor, a proto se sem dováží víc těch levnějších ze zahraničí. Ani bych u nich nevylučoval nějaké specifické dotace, ale hlavně je to o tom, že mají vyšší hektarové výnosy. A mají je vyšší proto, že mají ty brambory v lepších stanovištích. Vždycky jsme říkali, že Vysočina je bramborářský kraj, ale to jsou kopečky, tam není zas tak moc úrodná půda jako v Polabí, kam jsme soustředili pšenici a další pro nás strategické komodity, zatímco brambory jsme vytlačili do kopců, do horších půd. A to je jeden z důvodů, proč máme nižší hektarové výnosy. Skutečností je – a to zase nechce nikdo slyšet – že máme v bramborách příliš nízké hektarové výnosy, a proto nejsme cenově konkurenceschopní se zahraničím. Pak se sem brambory dováží, a tím naše plochy brambor klesají.

Brambory vozíme z Nizozemska nebo Francie a do Evropy se v tuto dobu dostávají také nové brambory z Egypta, i když za vysokou cenu. S tím se musíme v tomhle období smířit?

To se opakuje už léta. Egypt je jižněji, brambory tam dozrávají dřív než u nás. Vždy na jaře – a typický měsíc je právě duben – je odtud dovážíme. Spotřebitel chce brambory pořád. A to je dobře, protože to je správná komodita, naše typická příloha k jídlům, tak se musí dovézt. A z Egypta je to každoročně. Vlastně nám ani nic jiného nezbývá.

Může tenhle stav nějak posunout zvyklosti, že lidé budou místo brambor volit levnější alternativu příloh?

Brambora je skutečně výborná potravina, protože není moc kaloricky vydatná a zároveň zasytí. I v rámci zdravých životních stylů to je něco, po čem se lidově řečeno netloustne. Bohužel, část spotřebitelů brambory kvůli ceně něčím nahradí nebo už nahradila. Těch možností je dnes celá řada – rýže, často to jsou různé těstoviny. Ať si každý dělá, co chce, ale měli bychom si přece jen v téhle zemi držet naše tradiční stravovací návyky, kde jsou brambory opravdu neodmyslitelnou přílohou. Tak to musíme chvíli vydržet a dát za brambory víc peněz. Nebo si jich můžeme dát míň. Místo abychom se nacpávali, tak budeme jíst střídměji. Možná za víc, ale zase kvalitněji. Ono se to vrátí v našem zdraví ve stáří.

Jen připomenu, že před rokem jsme dali za kilo brambor 14 korun, teď 22, tedy více než padesátiprocentní nárůst. Lze v nejbližší době čekat příznivější vývoj?

Určitě čekám vývoj cen dolů. Sice slýchám katastrofické scénáře, jak to bude letos ještě strašnější než loni, ale já si to nemyslím. Minimálně na části území, ne že by bylo vody dost, ale zatím díky příznivému průběhu zimy – teď do toho duben trošku hodil vidle, ale za týden snad už má pršet – letošní rok nemusí být tak strašný jako loňský. Navíc se brambory sklízí na podzim, tak pro ně je rozhodující období, kdy potřebují vláhu, trošku později než pro jiné hospodářské plodiny. Do té doby se i může ten současný – ne úplně ideální, ale ani ne katastrofický – scénář trochu změnit. A jakmile rané brambory ztratí image ranosti, tak se z nich stanou normální brambory, a tím pádem půjde cena dolů. Nevím o kolik ani jak rychle, ale půjde určitě dolů. A jsem optimista i pro letošní zatím ještě hodně vzdálenou sklizeň, že to nebude tak hrozné, jako to bylo loni.

Rapidní růst zaznamenaly ceny cibule nebo hlávkového zelí. Další zdražování zeleniny by už nám letos hrozit nemělo?

U všech komodit, co měly důvod zdražit, se tak už stalo. Cibule bývala tak za tři, pět korun, brambory za pět, sedm, deset, ale dnes je cibule stejně drahá jako brambory, klidně i 25 korun za kilo. Cibule je naše typická zelenina, její zdražení byl pro mě horší cenový vývoj než u brambor. Teď jsou všechny tyto komodity, které byly postiženy loňským suchem, na cenovém vrcholu. Lze očekávat, že většina z nich půjde s cenou dolů tak, jak bude postupně nabíhat sklizeň z letošního roku.

A co ostatní komodity, u kterých lze růst cen nejspíš předpokládat?

Díval jsem se na ceny na zahraničních burzách a neskutečným způsobem stoupá cena vepřového. Tak jestli může spotřebitel v nejbližší době očekávat něco, co by opravdu mohl poznat na peněžence, tak to bude vepřové. Větší cenový nárůst by měl být u neporcovaného vepřového, o něco méně v uzeninách, kde je vepřové maso surovinou, není jedinou složkou, a ty ostatní by podražit neměly. U vepřového masa jako takového bude růst cen minimálně desetiprocentní, v některých dražších partiích, jako je třeba kýta, to může být i víc. To je otázka celosvětového cenového vývoje vepřového masa.

Tvrdí se, že za tím je zvýšená poptávka z Číny. Ale myslím, že i kvůli loňskému suchu část chovatelů snižovala stavy prasat, i v Evropě, nejen u nás. A to je zase trochu dané tím, že začínají být velmi aktivní lidé – vegani, vegetariáni a různí nutriční poradci – kteří odrazují spotřebitele od konzumace vepřového masa, protože vepřové je symbolem „toho nejhoršího“ masa. Když to spotřebitelé slýchají sedmkrát do týdne a 365 dní do roka, tak část z nich tu spotřebu vepřového omezí. A protože to producenti vepřového vědí, tak adekvátně tomu snižují stavy. A když potom nastane nějaká – byť jenom dočasná – vyšší poptávka, třeba jako teď Čína, tak potom je cenový nárůst hrozně velký, protože není k dispozici ta surovina.

Loni šly nahoru ceny obilí a následně částečně i pečiva. Na jaké ceny se u něj máme pro nejbližší období připravit?

Na podzim zdražila mouka, poměrně hodně, asi o 15 procent, takže do cen pekařiny se to částečně promítlo. Ale fakt je, že ne úplně. To je zase dané jiným faktorem, a sice, že na chleba a pečivo jakožto zboží každodenní spotřeby lákají maloobchodní řetězce spotřebitele. Snaží se držet ceny co nejníž, někdy i záporně, protože vědí, že když si člověk přijde pro housku, pro rohlík nebo pro chleba, tak si koupí ještě něco jiného. A protože pro chleba a pečivo se chodí každý den nebo obden, tak obchodníci přes nízké ceny pekárenské produkce lákají zákazníky na jiné zboží. Nicméně pekařina částečně zdražila. Ale asi ne dostatečně, protože do její ceny je promítnuta taktika maloobchodních řetězců. A to není ani o hektarových výnosech, ani o počasí, to je normální spotřebitelský marketink.

Lze si naopak u některých komodit slibovat, že jejich cena půjde dolů?

Dolů šly ceny jablek, a to je nejkonzumovanější ovoce v České republice. Naši ovocnáři mají každoročně problém, že na jaře jim část úrody zmrzne, ale to se loni nestalo, protože bylo teplo. Takže nezmrzla, ale na druhou stranu se jich část zcvrkla. Jablka jsou předmětem tzv. standardů v Evropské unii a jeden z těch standardů říká, že v tržní síti nesmí být jako čerstvé ovoce prodávané jablko, které má menší průměr než šest a půl centimetru. Jablek i dalšího ovoce z domácí produkce bylo dost, ale ne všechno se mohlo prodávat jako čerstvé. Přesto to povědomí, že ovoce nedopadlo loni zrovna špatně, snížilo jejich ceny. Loni byla navíc historicky jedna z nejvyšších úrod jablek, ne všechna se však dostala do tržní sítě, protože nesplňovala zmíněné standardy, nicméně dost se jich tam dostalo a díky tomu je nižší cena. A také déle vydržela. S jablky je to u nás jako s bramborama. V dubnu obvykle na zásobách docházejí a musí se dovážet ze zahraničí. Tentokrát naše jablka vydržela déle, než je průměr.

Při sledování burz komodit jsem zjistil, že na zahraničních burzách malinko klesá cena hovězího. Dlouhodobě je nízko cena cukru. Myslím, že se nezvedne, i když ani neočekávám, že by ještě moc klesala. To je dané tím, že v Evropské unii byly zrušeny tzv. cukerní kvóty, které regulovaly produkci cukru. A všechny státy včetně České republiky snad až na dva zvýšily plochy cukrovky, tím vznikla nadprodukce cukru a jeho cena šla dolů. A protože EU nedokázala úplně všechny přebytky vyvézt do třetích zemí, tak se cena cukru pořád drží celkem dost nízko a asi se držet bude. Navíc je tu ještě jedna věc. Podstatně levnější než náš řepný cukr je třtinový cukr, jehož dovozu se Evropa brání jenom hodně vysokými cly. A protože se dá očekávat, že Trump a další takoví lidé za oceánem budou tlačit na nějaké zlepšení obchodních podmínek, tak jednou z nich budou určitě cla na cukr. V okamžiku, kdy se sníží – myslím, že úplně nepadnou – cla na dovoz třtinového cukru, to bude vytvářet další tlak na řepný cukr, takže ve výsledku bude jeho cena v porovnání s dobou před pěti, deseti lety docela nízká. Pro lidi, kteří mají rádi sladké, je to dobrá zpráva.

Ptal se Jiří Hroník, PL, 25.4.2019



Diskuse


R. Tichý
17:39
29.4.2019

J. Jurax
21:53
29.4.2019

L. Severa
15:25
29.4.2019

J. Jurax
14:36
29.4.2019

J. Jurax
21:41
29.4.2019

L. Novák 475
22:11
29.4.2019

J. Jurax
22:40
29.4.2019

L. Novák 475
23:12
29.4.2019

J. Hajský
13:17
29.4.2019

L. Novák 475
18:03
29.4.2019

J. Jurax
14:40
29.4.2019

M. Prokop
18:00
29.4.2019

M. Prokop
11:39
29.4.2019

J. Jurax
14:44
29.4.2019

M. Prokop
18:02
29.4.2019

M. Prokop
11:37
29.4.2019

P. Zinga
9:39
29.4.2019

R. Tichý
17:37
29.4.2019

M. Klas
9:11
29.4.2019

A. Reček
12:10
29.4.2019

V. Svoboda
9:03
29.4.2019

B. Hudzieczek
12:32
29.4.2019

V. Svoboda
19:28
29.4.2019

L. Novák 475
23:24
29.4.2019

K. Salajka
6:56
29.4.2019

Z. Rychlý
5:07
29.4.2019

J. Jurax
Ehm
2:01
29.4.2019

K. Pavlik
0:17
29.4.2019

počet příspěvků: 31, poslední 29.4.2019 11:24









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.