Nevadí mi americký radar v Brdech, ani to, že nemá být součástí NATO, a neobávám se ani, že by pro nás představoval zdravotní nebo bezpečnostní riziko. To všechno bych bez váhání bral, kdybych byl přesvědčen, že radar v Brdech má smysl, respektive že důvody uváděné vládou Spojených států a opakované našimi vládními činiteli pro umístění radaru u nás a raket v Polsku jsou věrohodné. Tady ovšem problém mám, neboť tyto důvody, tj. obrana USA a jejich evropských spojenců před raketovým útokem „darebáckých“ států - čtěme Íránu – je v rozporu s deklarovanou politikou samotných Spojených států.

Co tím myslím? Připomeňme základní skutečnosti. O Severní Koreji nemá smysl mluvit, neboť ta jistě nebude na USA rakety střílet přes celou Asii, Evropu a Atlantický oceán, ale pokud bude natolik šílená, že se k tomu odhodlá, pošle je přes Pacifik, kudy je to podstatně blíž. Náš radar ani polské rakety v tom případě USA nepomohou.

Írán systematicky a v masovém měřítku obohacuje uran, ale tvrdí, že tak činí výhradně k mírovým účelům pro jaderné elektrárny a že nemá úmysl jaderné zbraně vyrobit. Tomu můžeme, ale nemusíme věřit, byť i americký vládní National Inteligence Council ve své zprávě z listopadu 2007 došel k závěru, že "s vysokou věrohodností" Írán zastavil vývoj jaderných zbraní na podzim roku 2003. Důležité ovšem je, že Írán opakovaně tvrdí, že jaderné zbraně nevyvíjí. V reakci na neochotu Íránu podvolit se efektivní mezinárodní kontrole americká vláda prohlásila, že za žádnou cenu nepřipustí, aby Írán jaderné zbraně vyrobil, a že použije veškeré prostředky, včetně vojenského zásahu, aby tomu zabránila. S tím lze jen souhlasit.

Aby byl Írán schopný na USA jadernými zbraněmi zaútočit, musel by nejenom vyrobit dostatečné množství obohaceného uranu a jadernou bombu zkonstruovat, což by se možná dalo skrýt, ale i testovat ji, a to se již utajit nedá. Navíc, pokud by chtěl zaútočit na USA, musel by vyvinout podstatně výkonnější mezikontinentální balistické rakety, než jakými dnes disponuje (raketa Shahab 3, kterou Írán den po podepsání dohody s USA o radaru demonstrativně testoval, má dolet cca 2000 km, zatímco na to, aby zasáhla východní pobřeží USA, musí mít raketa dolet minimálně pětkrát větší), ale také je testovat, což by bylo opět snadno zjistitelné. V obou případech by měly USA jasné důkazy, že Írán jaderné zbraně vyvíjí a tím klame mezinárodní společenství, ještě dříve, než by byly použitelné. V takové situaci by měly Spojené státy pro vojenský zásah jasné důvody a jistě by bezodkladně konaly. Je ovšem velmi pravděpodobné, že ještě dříve by vojensky zasáhl Izrael, který je íránskými raketami podstatně zranitelnější než USA, neboť je v dosahu Shahabu 3 b (viz obrázek). Čtvrteční prohlášení Ehuda Baraka a nedávná cvičení izraelského vojenského letectva nad Středozemním mořem jsou jasným vzkazem Íránu, že Izrael nebude čekat, až jaderné zbraně vyrobí. Kromě Izraele, kterému íránský prezident několikrát vyhrožoval vymazáním z povrchu Země, je dalším nejvíce ohroženým a také zranitelným státem Saúdská Arábie, resp. celá oblast Zálivu, která je pro světovou ekonomiku klíčová. Jejich zničení by mělo pro světovou ekonomiku nedozírné důsledky. Pokud by se tedy Írán rozhodl spáchat národní sebevraždu, útok na ropná pole v Zálivu k tomu nabízí tu nejjednodušší cestu. A nepotřeboval by k tomu ani rakety, stačí pár minut letu přes Záliv a věc je hotová. Tvrdit, že radar v Brdech posílí naši bezpečnost, je hloupost, neboť představa, že Írán útočí na Prahu je absurdní. Naše bezpečnost je ve skutečnosti podmíněná bezpečností zemí jako je Izrael a stabilitou celé oblasti Středního východu. Pro ně ovšem radar v Brdech nemá žádný význam.

V každém případě deklarovaná strategie USA, pokud je myšlena vážně, znamená, že k situaci, kdy Írán útočí na USA mezikontinetálními raketami nesoucími jaderné nálože, nemůže vůbec dojít. K čemu pak bude radar užitečný a před čím nás bude chránit? Domnívám se, že odpověď na tuto otázku nám dluží nejenom vláda USA, ale i vláda naše.

Radar z atolu Kwajalein v Marshallových ostrovech, který má být k nám převezen, je schopný s pomocí informace z družic a dalších radarů zaměřit a velmi přesně sledovat dráhu raket. Na Kwajaleinu sloužil deset let při zkouškách amerických balistických raket. Bylo by přirozené a zcela pochopitelné, kdyby Američané tento radar přemístili na místo, odkud by mohli sledovat případné zkoušky íránských balistických raket dlouhého doletu. Třeba na atol Diego Garcia v Indickém oceánu, který patří Británii, ale kde mají Američané velkou vojenskou základnu. Tento atol je z hlediska sledování zkoušek íránských balistických raket na ideálním místě a přemístění radaru z Kwajaleinu by proběhlo rychle a bezproblémově. Proč má být místo toho v Brdech?

Lze se za takových okolností divit Rusku, že má o důvodech pro umístění radaru u nás uváděných americkou vládou pochybnosti, a to obzvláště v okamžiku, kdy tato začíná připouštět, že by měl smysl radar u nás i bez raket v Polsku? Není třeba být chorobně podezíravým, abychom si představili, že pravým důvodem pro radar někde ve střední Evropě je možnost vidět do hloubky ruského vzdušného prostoru.

V souvislosti s obranou proti íránským raketám je vhodné připomenout ještě jednu důležitou skutečnost. Firma Boeing vyvíjí pro americkou agenturu Missile Defence Agency zařízení umístěné na upraveném Boeingu 747, které využívá výkonný laser k sestřelení útočící rakety ještě v prvním stádiu letu, kdy hoří její motory a raketa je dobře zaměřitelná. Tento systém prošel již řadou zkoušek a blíží se k dokončení. Ostrý test celého zařízení je plánován na rok 2009. Z hlediska spolehlivosti a včasnosti zaměření a použitelnosti proti kterémukoliv nepříteli jde o nejperspektivnější obranný systém. Není bez zajímavosti, že na vývoji tohoto systému se podílejí i čeští vědci (viz článek Zaměřeno na Pentagon v 25. čísle týdeníku Euro).