26.4.2024 | Svátek má Oto


PSÍ PŘÍHODY: Nepravá srna

25.1.2006

Na jiném místě vyprávím o cestě do Dobříše. Zpátky jsme jeli přes Nový Knín do Slap a pak dál kolem Vltavy domů. Rád tudy jezdím, ve Slapech jsem prožil rané dětství.

Kousek za Knínem, před odbočkou na Čím, je po levé straně širokánská pláň. Na ní se potulovalo nevídaně velké stádo srn.
Zastavil jsem. Srny byly tak dvě stě metrů od silnice, nedaleko lesa. Zkusil jsem je spočítat, došel jsem k číslu devatenáct.
Jedna ale byla nějaká divná.
Vida, on to pes!
Byl stranou, odhadem tak sto metrů. Dělal, že o srnách neví. Na kraji stáda stála srna - srnec? - na tu dálku to nešlo rozeznat, a koukal/koukala na psa.
Byl to asi zkušený potulný pes, nepokoušel se na srny vystartovat: věděl, že by udělaly hupky hupky a zmizely by mu v lese. Asi raději dělal, že je nevidí a jen po očku je pozoroval. Byly to hrozny příliš vysoko...
Viděl jsem loni v Africe (v Keňi v Masai Mara), jak lev předstíral, že nevidí stádo antilop. Situace zřejmě stejná. Taky to byly hrozny moc vysoko. Takže nasadil "okázalý nezájem".
Je to zajímavé, jak lidské vlastnosti ta zvířata mají...