22.5.2024 | Svátek má Emil


PRÁVO: O snadných výdělcích

24.3.2009

aneb Pomáhat a chránit?

Stejně tak by se tato stať mohla jmenovat jako dětská hra z mého mládí: Zloději a policajti. Jenže tehdy jsme se dělili na dvě skupiny, zde se však jedná o skupinu jedinou.

Ne, nemám v úmyslu psát o úplatných policistech, jen se chci podělit o zkušenost s výkonnými orgány státní správy. Konkrétně, s městskou policií Prahy 7. V sobotu jsem potřeboval koupit cosi v holešovické prodejně Mironetu. Byl jsem nastydlý, řekl jsem si tedy, že pojedu autem, abych byl co nejdříve zpátky doma. Prodejna má vlastní parkoviště, ve vjezdu však stálo nějaké auto, a tak jsem usoudil, že v jinak liduprázdné ulici můžu na chvilku zaparkovat v modré zóně, stejně tam jiná auta nebyla, takže jsem nikomu nemohl obsadit draze zaplacené místo. Chyba lávky! Po několika minutách potřebných k zaplacení a vyzvednutí objednaného zboží už bylo moje auto na jeřábu odtahového vozu.

Přiběhl jsem a chtěl, aby auto spustili zpátky na zem. Beze všeho, proti zaplacení osmi set padesáti korun za započatý odtah. Neměl jsem u sebe dostatečnou částku, řekl jsem tedy, aby mi vypsali složenku, že sice nerad (kdo by se divil) požadovanou částku zaplatím, ale až se dostanu ke svému počítači. Připadal jsem si, jako bych se ptal Aragona , zdali mohu k Elze jít, až bude sama doma. Odpověděl: Nelze. Nemohu li zaplatit okamžitě na místě, odvezou auto, blahosklonně i se mnou, na úřední parkoviště, kde auto složí, já tam podepíši protokol o uznání dluhu, zaplatím jeden započatý den parkování a mohu si auto odvézt. Pominu maličkost, že ono sepsání trvalo více než hodinu, zřejmě nutnou k tomu, abych si za svých sto padesát korun alespoň něco odparkoval.

Přehlédnu další maličkost, že strážník, střežící branku na parkoviště mne odmítl vpustit bez předložení dokladu o zaplacení odtahu, možná tu hodinu spal a celou tu proceduru z okénka své kukaně nesledoval, ale neodbytně se mi vkrádá myšlenka, že se tady vůbec nejedná o pomoc, natož pak ochranu nás, jimž toto heslo má sugerovat, že jsme to my, kdo je chráněn, a že pomáháno bude nám.

Také máte pocit, že je zde cosi v nepořádku?

Miloš Černý