1.7.2016 | Svátek má Jaroslava






PRÁVO: Drama “drzé holky na zabití” se blíží vyvrcholení

18.1.2016

Bulvár včetně veřejnoprávní televize v pátek 15. ledna 2016 nadělal mnoho hluku se zprávou o návrhu PČR na podání obžaloby na předsedkyni Energetického regulačního úřadu (dále jen ERÚ) Alenu Vitáskovou kvůli jmenování bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké místopředsedkyní ERÚ. Spojil ji se zmínkou o soudním řízení trestním, probíhajícím u Krajského soudu v Brně, o němž v nepravdivé zlomyslné novinářské zkratce tvrdil, že v něm Alena Vitásková čelí obvinění z údajného podvodu při vydání licencí dvěma chomutovským fotovoltaickým elektrárnám, ke kterému sice došlo, ale ve funkčním období jejího předchůdce. Obraz doplnil o zprávu o právnických překážkách, jež Alenu Vitáskovou zcela jistě vypudí z čela úřadu, i kdyby orgány činné v trestním řízení nenaplnily očekávání.

Tomu, co se s Alenou Vitáskovou děje, se nelze divit. Byť se to snaží státní zástupci a někteří presstituti bagatelizovat, mnozí příjemci finanční podpory obnovitelných zdrojů energie a s nimi celé podhoubí na ně navázaných politiků a lobbistů vnímají Alenu Vitáskovou jako “drzou holku na zabití”. 42 miliard korun českých podpory obnovitelných zdrojů energie je částka dost velká na to, aby mohla svést k zločinu, natož k úsilí o likvidaci cestou zneužití právních prostředků. Dlouhodobě je předsedyně ERÚ ohrožena nejen sama, ale i její souputníci, kteří rovněž dostávají bolestivé rány.

Její případ lze považovat za sondu, odhalující nevalnou kvalitu českého právního prostředí. Právo právního státu by mělo být logické, vyhovující obecnému pojetí dobrých mravů, vnitřně souladné, stabilní, s předvídatelnými účinky jeho použití, s pevností smluvních ujednání. Nezbytné jsou pojistky proti zneužití nástrojů vymáhání práva k prosazení soukromých nebo skupinových (včetně politických) zájmů.

Alena Vitásková doplácí na nestabilitu právních poměrů a nepředvídatelnost jejich vývoje. Když do funkce nastupovala, stát s ní v souladu s platným energetickým zákonem uzavřel smlouvu na dobu určitou, s kterou nyní bezostyšně nakládá jako s cárem papíru. V době platnosti smlouvy novelizací zákona zrušil k 1. lednu 2016 její funkci v původním pojetí nezávislého orgánu a s účinností od 1. července 2017 ji nahradil pětičlenou závislou radou krásných pět trafik pro nominanty politických stran . Vzniklé bezvládí v mezidobí mezi zánikem fukce předsedy ERÚ a vznikem rady měla překlenout novela energetického zákona, která měla zachovat postavení předsedkyně ERÚ do 30. června 2017. Tu ale vládní koalice nedokázala včas protáhnout legislativním procesem, takže ke schválení má dojít v lednu letošního roku. Pak se ale vynořila další překážka pro setrvání Aleny Vitáskové do konce jejího smluvního období ve funkci v podobě konfliktu energetického zákona a zákona o státní službě, využitého ministerstvem vnitra k vynucování jejího podřízení zákonu o státní službě s povinností složit do konce února r.2016 služební slib. Pokud jej nesloží, její pracovní poměr okamžitě skončí. Ale i kdyby jej složila, osudu neunikne: jako trestně stíhaná by byla okamžitě postavena mimo službu. Je to zřejmě účelový nápad, protože členové dosud neexistující Rady Energetického regulačního úřadu zákonu o státní službě podléhat nebudou.

Aby měli její protivníci jistotu, že se jí skutečně zbaví, přišly ke slovo prostředky trestního práva. První trestní stíhání nepřímo souvisí se selháním bývalého vedení ERÚ, za jehož působení vydal ERÚ o silvestrovské noci v r. 2010 dvě licence k provozování fotovoltaických elektráren v majetku rodinného klanu “slováckého miliardáře” Zdenka Zemka. V té době Alena Vitásková asi ještě ani netušila, že bude v ERÚ působit. Trestní stíhání vyústilo v soudní monstrproces u Krajského soudu v Brně, v němž Alena Vitásková spolu se svou podřízenou Michaelou Schneidrovou sdílí lavici obžalovaných s osmi lidmi, na jejichž údajné trestné činnosti se nemohla podílet, i kdyby chtěla. Na spojení věcí doplácejí obě dámy výrazným navýšením nákladů na obhajobu, ztrátami času a dlouhodobým vystavením stresu. Bývalí šéfové ERÚ jsou v pohodě a vystupují jako svědci obžaloby.Po jejich odpovědnosti za dění z 31. prosince 2010 se orgány činné v trestním řízení nepídí, ač by k tomu asi byl důvod.

Obžaloba spočívá na obvinění ze zastření “důvodných pochybností o nepodjatosti” ředitelky licenčního odboru ERÚ v řízení o povolení obnovy licenčního řízení s cílem odebrání dvou výše zmíněných licencí. Alenu Vitáskovou dale viní, že své podřízené nezabránila ve vydání rozhodnutí o zastavení zmíněného řízení. Tím měla spáchat “zvlášť závažný zločin účastenství ve formě pomoci k trestému činu zneužití pravomoci uřední osoby, zčásí dokonanému a zčasti ukončenému ve stádiu pokusu”. Za to pro ni žalobce žádá trest odnětí svobody v trvání 9 let a peněžitý trest ve výši 10 milionů Kč. Rozsudek bude vyhlášen 22. února 2016 a ti, kdo chtějí Alenu Vitáskovou dostat z úřadu, se jistě těší, že soud vyhoví návrhu žalobce. Na jejich místě bych se ale tolik netěšil, protože na základě slyšeného v soudní síni a vyčteného z listinných podkladů soudím, že podjatost ředitelky licenčního odboru je ničím nepodložená bajka a k odebrání licencí nebyl rozumný důvod, naopak jejich ponechání bylo projevem odpovědnosti a profesionální vyspělosti “pachatelky”. Považuji ostatně za prokázané, že Alena Vitásková ani neměla k disposici příslušný licenční spis, neznala jej, není jisté, že o záměru své podřízené věděla a neměla ani pravomoc cokoli jí v této věci nařídit nebo zakázat.

Poslední pojistkou, která má zbavit nenáviděnou “drzou holku” moci, je výše zmíněné trestní stíhání kvůli jmenování Renaty Vesecké místopředsedkyní ERÚ. Čirou náhodou bylo vyvoláno trestním oznámením zaměstance ČEZu a policie je z počátku odložila, aby se nakonec stroj trestního řízení rozjel do policejní razie v úřadovnách ERÚ. Obvinění stojí na dvou výchozích předpokladech. Prvním je údajná nedostatečná kvalifikace Renaty Vesecké pro výkon funkce místopředsedkyně ERÚ, daná tím, že neodpracovala zákonem požadovaných sedm let v energetice. Předpokládám, že zákonodárce vůbec nenapadlo, že by se o tuto funkci někdy mohla ucházet právnička s výjimečnou téměř třicetiletou právní praxí ve vysokých funkcích až do funkce nejvyššího státního zástupce. Nedostatečná praxe je ale jen jedním z ukazatelů způsobilosti, přičemž ostatním by Renata Vesecká jistě vyhověla. Ale protože naše právo je extrémně formalistické, proto snad je možné zanedbání praxe přiznat význam administrativního deliktu, avšak v žádném případě trestného činu. Dalším předpokladem je údajná škoda, způsobená státu vyplácením mzdy Renatě Vesecké. Zde již nejde o formalismus, ale o absenci zdravého selského rozumu: Renata Vesecká skutečně v ERÚ pracuje a vykonává potřebnou práci. Mzda za účelně vykonanou odbornou práci nemůže být škodou. Mimo to trestný čin musí mít naplněnu subjektivní stránku: uvědomělost jednání a úmysl škodit. Netuším, v čem najde dozorující státní zástupce při posuzování návrhu vyšetřovatele náznaky naplnění subjektivní stránky trestného činu. Policisté a státní zástupci, kteří se na této štvanici podílejí, zřejmě netuší, že prostředky trestního práva jsou ultima ratio, čili že subsidiarita trestního práva patří k základním principům práva právního státu. Budou spokojeni, až kromě nich všichni ostatní budou dýchat vzduch, cezený mřížemi.

Zmíněné pokusy o kriminalizaci jednání Aleny Vitáskové mají vedlejší účinky, jež mají povahu podvracení ústředního orgánu státní moci. Úředníci, podávající vysvětlení na služebnách policie, jsou placeni za práci pro stát, ale místo své práce maří čas uspokojováním zvídavosti policistů. Alena Vitásková v době, kdy sedí v soudní síni, nemůže vykonávat svou práci, což se může nepříznivě odrážet v chodu úřadu. Dohánění zanedbaných úkolů jde na úkor jejího zdraví a opět se zpětně odráží v činnosti úřadu. Samozřejmě, ve srovnání se svržením vlády Petra Nečase je kriminalizace Aleny Vitáskové pouze drobná nepřístojnost, ale i tak stojí za zmínku, že “politicky cinknuté” kauzy se staly specialitou převážně Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a jemu podřízených útvarů, přičemž v rozporu s principy územní příslušnosti dle trestního řádu jeho státní zástupci někdy uplatňují celostátní působnost. Tolerance k častému odchylování od základních procesních pravidel trestního řádu je překvapivá a neslučitelná s pravidly fungování právního státu.



Diskuse


J. Schwarz
16:49
18.1.2016

I. Dvořák
16:08
18.1.2016

L. Novák 475
23:35
20.1.2016

P. Vaňura
16:52
18.1.2016

J. Schwarz
16:51
18.1.2016

I. Dvořák
19:24
18.1.2016

Ś. Svobodová
16:56
18.1.2016

I. Dvořák
19:36
18.1.2016

L. Novák 475
0:01
21.1.2016

R. Čermák
15:35
18.1.2016

L. Novák 475
0:52
19.1.2016

R. Čermák
19:50
19.1.2016

A. Alda
14:53
18.1.2016

V. Kain
16:12
18.1.2016

A. Alda
16:20
18.1.2016

J. Schwarz
16:57
18.1.2016

R. Hroza
12:40
18.1.2016

Z. Švrček
10:29
18.1.2016

E. Vašátko
6:49
18.1.2016

V. Šťastný
7:02
18.1.2016

J. Schwarz
17:03
18.1.2016

P. Dvořák
4:54
18.1.2016

počet příspěvků: 30, poslední 21.1.2016 12:01









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.