Server Aktuálně.cz upozorňuje na svých stránkách, že tisíce firem porušují zákon o přístupu k informacím, když na svých webech neuvádějí všechny údaje, které zákon předepisuje. Zejména se jedná o povinnost udávat na svých stránkách kromě základních informací, jako je identifikační číslo a daňové identifikační číslo, i údaje o zápisu v obchodním rejstříku. Přiznám se bez mučení, že jsem inkriminovaný zákon nečetl. Jak se nyní dovídám, hrozí za neúplné informování o firmě pokuta až padesát tisíc korun. Jak Aktuálně.cz zjistilo, k takovým drakonickým opatřením však kontrolní orgány nesahají a v podstatě se současný stav informovanosti toleruje.

S palčivostí si uvědomuji, že právě tento zákon může sloužit jako ilustrační případ českého právního prostředí. Informace, které firmy a ostatní organizace na internetu uvádějí, mají za cíl zejména informovat o těchto subjektech z hlediska jejich podnikání, nabídky jejich služeb. Údaj o registraci v obchodním nebo jiném rejstříku je údajem, který je vyžadován zejména při uzavírání smluv. Tento údaj je navíc snadno dosažitelný v internetových registrech ARES, kde si člověk může najít o firmách, které ho zajímají, vše podstatné. Tento registr je založen na názvu firmy a jejím identifikačním čísle. Pokud tedy na svých stránkách uvede firma své identifikační číslo, uvede o sobě úplně všechno a každý si o ní může v příslušném registru nalézt vše.

Jestliže u nás existuje zákon, který přikazuje firmám zveřejňovat v podstatě nadbytečné údaje, je to z mého pohledu minimálně zbytečné, v horším případě to zavání šikanou. Úředník tak má další možný cíl šikany firmy či organizace. Že se v současné době nedodržování dikce zákona podnikatelům toleruje, mne nijak neuklidňuje. To lze jedním podpisem správného a odhodlaného úředníka či úřednice změnit. Pokud si někdo začne hrát s čísly a zjistí, že je tady možnost obrat firmy o pár desítek miliónů korun, určitě se to stane. Zvláště v situaci, kdy ve státní kase chybí desítky miliard. Tušíte také spolu se mnou, která strana z našeho politického spektra se toho s pravděpodobností hraničící s jistotou chytne, aby měla peníze na své sliby?

Tvrdí se, že neznalost zákona neomlouvá a zákon platí pro všechny. Z předešlé věty podepíšu část první, tedy že neznalost zákona neomlouvá. Druhé části mám chuť se občas trpce usmát.