V průběhu ledna měli zemědělci uspořádat velkou demonstraci v Praze před Úřadem vlády. Jejím hlavním důvodem měla být situace na trhu s mlékem a nespokojenost se celkovou situací v zemědělství. Nechci jejich problémy zlehčovat, čeští zemědělci to rozhodně nemají jednoduché v evropské konkurenci a v situaci rozdílných podpor jednotlivých evropských států. Ale už mi to tak trochu připadá jako evergreen. Kdyby zemědělci alespoň jedenkrát do roka proti něčemu neprotestovali, řekl bych si, že tu ani nejsou. Chápu také, že aby jejich protesty nezapadly do šedi průměru a upoutaly na sebe pozornost, je třeba je nějakým způsobem eskalovat. Nyní tedy chtěli protestovat rovnou proti vládě, zákonodárcům i Evropské unii. Trochu velké sousto. Celkem by mě zajímal pozitivní dopad této demonstrace na české zemědělství. Skeptickým pohledem viděno se domnívám, že by se nic moc nikam nepohnulo. Šot v televizi, zprávy v rozhlasu, článek v tisku. Toť asi vše. Jsem nakonec rád, že zemědělci, kteří jako jedni z mála výrobních odvětví spotřebují opravdu velkou část státních a evropských dotací, od protestů ustoupili a vrátí se zpět k jednacímu stolu. V situaci, kdy se celá řada „nedotovaných“ oborů potýká či bude potýkat s hospodářskou krizí a kdy budou mít plné ruce práce tuto nelehkou dobu ustát bez protestů, je to velmi rozumné.

Už předminulý týden představil Mirek Topolánek na tiskové konferenci nové heslo České republiky k příležitosti svého předsednictví Evropské unie. Z „Evropě to osladíme“ bude změna na „Sladíme Evropu“. Považuji to z marketingového hlediska za celkem dobrý tah. První heslo nebylo negativní a podařilo se mu vyvolat spoustu diskusí. Což byl možná záměr. Z obecného hlediska totiž o některých věcech platí, že mluví-li se o nich, tak žijí. Nemluví-li se o nich, jsou nezajímavé. A teď to myslím v pozitivním slova smyslu. Prosadit se nejen do českých, ale i do evropských médií se prvnímu heslu podařilo. Udělalo tak prostor pro heslo druhé, které také vyznívá dvojsmyslně, ale je výrazně méně kontroverzní. Chytrý tah.

Bohužel už ne jako chytrý tah vnímám plastiku Davida Černého, umístěnou na budově Rady EU v Bruselu. Plastika, která si má dělat legraci z evropských stereotypů a znázorňovat jednotlivé země tak, jak jsou v EU charakterizovány, pobouřila řadu evropských států. Nejprve svým ztvárněním a pak také lživým tvrzením Černého, že plastika je kolektivní dílo umělců z celé EU. Což nebyla pravda a Černý postupem času přiznal, že dílo vytvořil sám pouze s několika spolupracovníky. Myslím, že tato akce také splnila účel, co se týká medializace a propagace. Ovšem ne každá negativní propagace má v konečném důsledku pozitivní efekt. V tomto případě se musí David Černý a česká delegace omlouvat, což vůbec není příjemné. Nedomnívám se, že v tomto případě se jednalo o umění, které nás mělo v očích EU zviditelnit. Kdyby to zveřejnil sochař Černý sám za sebe, je mi to jedno. Zveřejňuje-li to za Českou republiku – a za naše daně - nejsem z toho vůbec nadšen. Jsem zvědav, jaký díl odpovědnosti přijme sám mistr i lidé, kteří mu toto dílo schválili.

To, co jsem si myslel, že by nastat nemělo, nastalo. Stát, respektive ministr financí Miroslav Kalousek vyjádřil ochotu pomoci ze státních peněz konkrétním soukromým firmám. Jedná se o sklárny Crystalex a Kavalier z krachující skupiny Bohemia Crystalex Trading. Prý to nebude pomoc „jen tak“, ale bude mít následující podmínky: předložení realistického plánu restruktualizace prodeje životaschopných segmentů společností a předložení údajů, že veřejné prostředky vyloučí prohlubování ztráty a zajistí návratnost. Nejsem si jist, jestli je tento krok zrovna tím nejsprávnějším co se záchran podniků, odvětví či výroby týče. Krach a likvidace je vždy něčeho důsledkem – neudržení se v konkurenčním prostředí, chybné rozhodnutí managementu, přecenění sil, sázka na špatné odvětví, vývoj v oboru, situace na trhu apod. Nynější finanční a hospodářská krize nadělá nemálo problémů a bude mít jistě negativní dopad na desítky, stovky firem nejrůznějších oborů. Budou teď mít, po prolomení bariéry v podobě přímé pomoci státu soukromým firmám, nárok i ostatní firmy? Jaká budou kritéria výběru? Kdo si pomoc zaslouží a kdo už ne? Jsem přesvědčen, že stát by měl v rámci ochranných opatření před dopady hospodářské krize spíše postupovat plošně. A to takovými kroky, které budou upravovat a zjednodušovat podmínky pro pohyb na trhu. Obávám se, že konkrétními záchrannými pomocemi spíše otevřou Pandořinu skříňku. Kéž by se tak nestalo.

Nepřipadalo mi vhodné dávat následující glosu do jednoho odstavce k úvaze se státní pomoci sklárnám. Nicméně jak už to bývá, na přehnaném příkladu nejvíce vyzní různá rozhodnutí a alespoň trochu přinutí se zamyslet. Larry Flynt, vydavatel erotického časopisu Hustler, společně s Joe Francisem, ředitelem společnosti Girls Gone Wild chtějí požádat americký Kongres o pomoc ve výši 5 miliard dolarů. Zdůvodnění je dle nich na místě. Podle Owena Moogana, mluvčího Larryho Flinta „pornografický průmysl trpí poklesem ekonomiky stejně jako všichni ostatní, a chce proto žádat o podporu ve výši 5 mld. dolarů.“ Larry Flynt k tomu navíc zdůvodňuje: “Lidé jsou příliš deprimováni, než aby byli sexuálně aktivní. To je pro národ jako celek velmi nezdravé. Američané se určitě mohou obejít bez aut, ale rozhodně ne bez sexu.“ Zřejmě se jedná o nadsázku, nicméně tento příklad nejlépe vystihuje fakt, kdy jsou státní pomocí zvýhodňovány pouze některá odvětví hospodářství a u jiných se s pomocí neuvažuje.

Moudro na závěr, autorem je francouzský spisovatel François de la Rochefoucauld, který žil v letech 1613-1680: „Dříve, než si budeme něco usilovně přát, zjistěme, jaké štěstí to přineslo těm, kdo to mají.“

místopředseda jihomoravského Regionálního sdružení ODS, www.michalkadlec.com