18.5.2024 | Svátek má Nataša


PORTÉT: Filip

30.5.2007

Narodil jsem se a seznámil se svými lidmi: 15. října 2005 v jednom malém bytě v Senci spolu se čtyřmi bratry a dvěmi sestrami. Potom jednoho večera se objevili 3 cizí lidi a začali si nás prohlížet. Já (na rozdíl od sourozenců) nebyl žádné ušlápnuté štěně a tak jsem se je vydal prozkoumat, pak jsem ještě předvedl, že jsem silný pejsek, který se dostane ke krmení jako první a bylo rozhodnuto - vezmou si mě, ale protože jsem byl moc mladý, tak mě ještě chvíli nechali u mámy. Po nějaké době se objevili znova (tentokrát čtyři), já se posilnil na cestu a jelo se do nového domova. Lojdová Filip štěňátko

Doma na mě volají: Filipe, Filípku, zlatíčko, psisko, hodnej pejsek, ty pse jeden splašenej, psisko ztřeštěný, lumpačisko, buď chlap a pojď sem (když něco provedu a chci radši zmizet), kluci (to když jsem volaný já i Felix).

K žrádlu dostávám: granule s trochou masíčka a když jsem hodný pejsek tak i psí piškotky

Ale já mám mnohem raději: všechno co vyloudím (jím i suchý chleba a některé druhy zeleniny), kočičí vitamíny, zbytky na nádobí, vše co je v kočičí misce (ale za to dostávám vynadáno)

Oblíbená činnost (hračka, hra): běhání, lítání, značkování. Rád také zakusuji pelíšek, tedy ten polštář z něj. Perfektní zábavou je také okousávání kostí. Někdy také s paničkou hrajeme "fotbal" - panička někam kopne míč a já se za ním rozběhnu, zastavím ho nebo ho kousek ještě ženu před sebou, pak si nad něj stoupnu a hlídám ho, dokud nedorazí panička a ta ho zase někam kopne, ale vždycky se snaží ho kopnout nečekaně a někam jinam, než to čekám (to aby za ním mohl běžet dál - pozn. paničky). Hlídání je pro mě také zábava, zvlášť když nám vyvážejí jímku nebo jedou popeláři. (Také si rád hraje s Majlou, ale k tomu se sám nepřizná. - pozn. paničky)

Já a moje smečka žijeme: oficiálně v MO Plzeň 10, ale je to vlastně vesnička kousek od Plzně, v rodinném domku s menší zahradou a hlavně kousek od lesa, kde můžu lítat a čenichat

Lojdová Filip 1A nejzajímavější na mě je: Jsem naprosto dokonalý. Hlídat například umím tak, že se k nám někteří vetřelci bojí vstoupit, i když je panička dvakrát ujistí, že jim neublížím (jak říká: "Hlídá, ale nekouše"), a to nejsem moc velký ani mohutný a vypadám velmi roztomile. Jsem velice inteligentní, dokonce jsem pochytil i několik kočičích fíglů: třu se páníčkům o nohy, při značkování hromady písku nebo na lesní hrabanku nejdřív vyhrabu důlek apod. Výcvik mám spíš praktický než klasický, takové povely jako aport jsme vynechali, ale poslouchám na tudy, dovnitř a dokonce na jedno ukázání vlezu i do sprchy.

Čím se mohu pochlubit: Přestože se na procházkách setkáváme s množstvím nejrůznějších zvířat (srnky, zajíci, divoké kachny, divočáci, králíci, bažanti, při výletech za dědou paničky i mufloni a daňci), za lovnou zvěř považuji pouze myši, cizí kocoury (kočky ne) a ježky. Ostatních zvířat si naprosto nevšímám a nehoním je (Když před ním najednou vyletí bažant nebo se zvedne srnka, tak se lekne a utíká na opačnou stranu. Ale mě si hlídá a i když se mu něco nezamlouvá, tak mě v žádném případě neopustí - musí mě přece v případě potřeby bránit. - pozn. paničky), dokonce se s králíky chci kamarádit. Zvládl jsem i roli kočičí mámy co se týče výchovy (asi si ji brzy zopakuji, Sisinka porodila koťátka) a dodnes jim šéfuji.

Moji lidi jsou: Lojdovi

Lojdová Filip 2

Lucie Lojdová



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !