Technologický rozvoj umožnil uměle vypěstovat masy nesoběstačných jedinců. V Evropě už žije možná polovina lidí, kteří se bez různých podpor a pomocí neobejdou. Péče o tyto lidi je pouze záminkou pro existenci dnešního státního aparátu, který ty zbývající produktivní okrádá formou daní.

Tento systém se zákonitě řítí do krachu, o čemž svědčí rostoucí dluhy a neustálé přibývání nesoběstačných. Politici to většinou vědí, a tak si chtějí alespoň na poslední chvíli něco nakrást a užít. Dříve či později ti produktivní ty neproduktivní neuživí a neproduktivní (takzvaní chudí) se vrhnou na to, co zbylo a máme tu znovu komunisty. Zabránit tomu nelze, lze to jen oddálit, protože dnes už není možné nechat tuto početnou masu chcípat hlady, mají stejné volební právo a množí se rychle.

Nemohou za to, nejsou líní ani zlí, ale nemají dostatek předpokladů pro soběstačnost v současné úrovni dělby práce. Většina jich totiž nechápe, že hodnoty, které spotřebovávají, musí někdo vytvořit. Zvykli si dostávat prostředky zadarmo, jen za to, že existují a mají problém.

Proto všechny strany slibují přídavky, porodné, podpory, dotace. Těch, co jsou na různých podporách závislí, je už možná víc než těch, co to musí všechno zaplatit. Nikdo se nás neptá, jestli to chceme platit, prostě nás stát oškube a hotovo. Na druhou stranu se tomu všemu smějí různí podvodní zbohatlíci, kteří stejně žádné daně neplatí, nikdy nic pořádného nevytvořili a jsou zaměňováni za podnikatele.

Největší břemeno nesou ti nejproduktivnější pracující a ty zotročí všechny politické strany, protože jiný zdroj příjmů nenajdou. Politici pak část toho, co jsme museli odevzdat, rozkradou, z další části zaplatí své výběrčí a část rozdají mase, která je drží u moci.