19.3.2024 | Svátek má Josef


POLITIKA: Vládci nad Prahou jsou bezradní

19.11.2015

Ve stínu pátečních událostí může jakákoli analýza českého politického dění vyznívat nadbytečně a bizarně. Uvědomme si ale, nakolik je pro zvládání krizových situací důležitá infrastruktura státu a rozvaha politické reprezentace. Nechci srovnávat nesrovnatelné, ovšem z představy, že teroristé zaútočí v české metropoli, mi běhá dvojnásobný mráz po zádech.

Pomiňme na chvíli zodpovědnost vlády – ať už za bezpečnost, nebo za integrační programy – a představme si, jak by v těžkých okamžicích obstály špičky pražské politiky.

Kam na ně s vizionářstvím berlínského starosty Mullera nebo charismatem jeho vídeňského kolegy Haupla! Hlavní město Německa žije modernizací a digitalizací, u kolegů v Rakousku se mohou chlubit sociální stabilitou, důmyslnou bytovou politikou a chytře regulovanou dopravou. Berlín a Vídeň jsou příkladem hladce fungujících a rozvíjejících se měst.

Zdá se však, že Praha má starosti sama se sebou. Velkými plány oplýval Pavel Bém, leč jeho nástupci nevědí, kam dřív s hasicím přístrojem skočit. Magistrát je spíš politickou mateřskou školkou, kde se šlape po bábovičkách a kradou se kyblíčky.

Komu nestačí koaliční tahanice, nechť zavzpomíná na amatérské výkony primátora Tomáše Hudečka v minulém volebním období nebo si uvědomí neustálé rozkoukávání se Adriany Krnáčové. Andreji Babišovi se sice v sobotu podařilo nahradit kontroverzní Radmilu Kleslovou v čele pražské organizace ANO Martinem Stropnickým, ministr obrany přesto působí jako houslový virtuos postavený před motorovou pilu.

Krotit vlastní zastupitele a zároveň vyjednávat s politickými partnery může být těžké sousto i pro muže, kterého kdekdo honí, aby zajistil neprodyšnost českých hranic. Už Stropnického lpění na vzkříšení koalice, jež se minulý týden rozpadla pro neslučitelnost přístupů ČSSD a Trojkoalice, napovídá, že má mnohem menší schopnost imaginace než jeho zelený syn Matěj.

Problém není v tom, že by v Praze nešlo pospojovat různé divoké varianty uspořádání, včetně těch, co už ukázaly svoji neživotaschopnost, nýbrž v hroší kůži politiků, kteří si snad myslí, že když se budou tvářit smrtelně vážně, smích voličů ustane.

To by ale nesměla být doslova nabitá politickými komiky. Kdo se třeba v pátek začetl do rozhovoru šéfa pražských sociálních demokratů Miloslava Ludvíka pro Hospodářské noviny, musel ocenit politikovu bezprostřednost a paralelně s tím si lámat hlavu, o co mu vlastně jde.

Ludvík pochválil Matěje Stropnického jako skvělého představitele loupežníka ve filmovém zpracování Máje, Karla Březinu pasoval na odrostlý sexuální symbol a pochlubil se, jak vyběhl s komunistkou Semelovou, když mu nabízela alianci pro senátní volby. Když ale měl vysvětlit, proč nejsou v Praze sociální demokraté úspěšní jako v Berlíně či Mnichově, uzřel vinu v tom, že Miloš Zeman kdysi učinil z ČSSD velkou stranu a to je prý v Praze kontraproduktivní.

Jenže Berlínu a Vídni velké sociální demokracie nevadí. Ostatně když Prahu řídila ODS, byla také ještě velkou stranou. O pár dní dřív pak shrnul Ludvík strategii oranžových takto: Byli jsme ve volbách až pátí, a tak vlezeme do postele s každým.

Pražští politici před námi defilují jako figurky na orloji, mluví o sobě, taktice svých stran a vadách druhých. Zatím nám ale ani ANO, ani ČSSD nenastínily, kam a jak metropoli v horizontu desetiletí posouvat.

S tezemi o otevřenosti či multikulturalismu na ně nechoďte už vůbec. Působí tak nejistě a neplodně, že jim člověk nepřeje, ani aby museli řešit hromadnou dopravní nehodu, natožpak jatka pařížského typu.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus