Na své programové konferenci k nadcházejícím volbám do poslanecké sněmovny představila vládnoucí ČSSD své hlavní volební „trháky“. Tím zásadním ekonomickým slibem k voličům má být růst průměrné mzdy do roku 2010 k hodnotě 26 500 Kč. Oproti současné výši průměrné mzdy na úrovni 19000 Kč tak program ČSSD počítá s průměrným růstem hrubé mzdy v Česku kolem 9% ročně. Jak chce vláda ČSSD zařídit, aby mzdy rostly takovým tempem, se zdá být také jasné. Tou zásadní metodou jak „donutit“ zaměstnavatele vyplácet stále vyšší mzdy je zvyšování mezd ve státním sektoru.

Pozastavme se na chvíli na závazném slibu vlády, že mzdy ve státním sektoru vzrostou v letošním roce o 5%. Je to mimochodem pouhá polovina toho, co ČSSD slibuje jako průměrný růst mezd do roku 2010. Statistiky z poslední doby hovoří poměrně jasnou řečí. Veřejný, chcete-li státní, sektor je oblastí, v níž rostou mzdy nejrychleji. Firmy, pokud si chtějí udržet své zaměstnance, se musí tomuto trendu přizpůsobit. Růst mezd v privátním sektoru je limitován obecně růstem produktivity práce. To tlačí na snižování počtu zaměstnanců firem tak, aby úroveň produktivity práce při rostoucích nákladech na mzdy rostla pokud možno ještě rychleji než růst mezd.

Dalším nebezpečím pro zdravý růst českých firem je příliš rychlé posilování české koruny vůči dolaru a zvláště vůči euru. Vývoj rychlého posilování koruny vůči euru vede k násobnému růstu nákladu na mzdy českých firem orientovaných na export zejména do eurodolarové oblasti. Za poslední rok posílila koruna vůči euru o 2 Kč, tj. o 6,5%, což dále zrychluje tempo vyrovnávání mezd s nejvyspělejší části EU. Pokud firma vydávala na mzdové náklady počátkem loňského roku kolem 15% všech nákladů, letošní leden může ta samá firma na mzdových nákladech utratit 16-17% všech nákladů (bez opatření pro růst produktivity práce).

Pokud porovnáme náklady na materiály, energie a práci, zůstává Česku už několik posledních let jediná výhoda vůči nejvyspělejším zemím Evropy, a to mzdové náklady. Čím rychleji tento rozdíl vyrovnáme, tím rychleji se zbavíme naší jediné konkurenční výhody a může to vést opět k růstu nezaměstnanosti. Vrátíme-li se proto k předvolebnímu slibu ČSSD na růst mezd o 9% ročně, bez ještě většího důrazu na růst produktivitu práce by se privátní firmy neobešly. Pokud současně ČSSD slibuje pokles nezaměstnanosti na 6% a vytvoření 150 000 nových míst do roku 2010, musela by česká ekonomika růst ještě mnohem rychleji než nyní, podle některých ekonomů by růst HDP musel být až 8-9% ročně.

Z tohoto důvodu vidím jako zdravější metodu růstu mezd snižování daně ze mzdy. Tím se dosáhne vyššího příjmu zaměstnanců aniž by stejným způsobem rostly náklady zaměstnavatelů. Stát musí naopak seškrtat neproduktivní výdaje a šetřit. Pro naši malou otevřenou ekonomiku je typické, že její zdraví závisí na tom jak se daří zemím, do kterých vyvážíme. Pokud by došlo k ekonomickému zakolísání tam, o vysokém růstu ekonomiky si můžeme nechat jen zdát. Ostatně, růst mezd svého času před volbami 1996 předpokládal i Václav Klaus a sklidil za to sarkastickou kritiku Miloše Zemana. Potom přišel útlum ekonomiky a pokles HDP v letech 1997 až 1998 a růst mezd zdaleka nedosáhl předpokládaných hodnot. Zdá se, že ČSSD (údajně na doporučení Valtra Komárka ) slibuje to samé. Dnes by snad přece jen mělo být jasnější, že takový slib patří více než co jiného do říše těch předvolebních slibů, které jsou pro nás, dospělé-voliče, pouhou pohádkou.