Naše politická scéna má již několik let velmi daleko k tomu, aby se dalo hovořit o kultivovaném prostředí. Racionálně a inteligentně pojatých polemik nacházíme velice poskrovnu a záznamy z buranského a nekvalifikovaného vystupování některých poslanců (například ve sněmovně) jsou zřejmě inspirující pro jejich stoupence v obcích. Tak se stává, že v místech, kde se lidé dobře znají, vytváří se velice ošklivé prostředí vztahů.

Znám příklad z jedné nejmenované obce, v níž se v podzimních volbách ujala vedení strana, která byla v předchozích čtyřech letech v opozici. A to dost výrazným rozdílem hlasů. Na tom by nebylo nic divného, neboť takové výsledky se předpokládají všude tam, kde si voliči přejí změnu. Ve slušné demokratické společnosti si prohrávající strana udělá poctivý rozbor své činnosti, vyhodnotí, co dělala špatně, a vypracuje plán, jak znovu (třeba v příštích volbách) prosadit svůj program. A současně prostřednictvím svých zastupitelů podporuje to, co je obci ku prospěchu, byť příslušné návrhy podávají zastupitelé ze „strany nepřátelské“. V obci, která má pár tisíc obyvatel, je jakékoli jiné řešení ke škodě všech. Co se zde ale nestalo.

Několik měsíců po volbách dostal nový starosta třístránkový (sic!) přípis od bývalého starosty. Ten v tomto přípisu taxativně vyjmenovává desítky bodů, na které žádá dle příslušného zákona podrobnou odpověď. Byť mnohé informace jsou obsaženy v příslušných usneseních rady či zastupitelstva, jehož členem bývalý starosta zůstal. Kdyby měl nový starosta dodržet zákon a zpracovat odpovědi na všechny body, musel by popsat doslova desítky a desítky papírů a zpracování odpovědi by mu zabralo nejméně měsíc intenzivní práce. Jiný zastupitel si vzal zase na paškál obecní noviny a žádá, „aby byla sjednána náprava redakce obecních novin jak po stránce obsahové, slohové, stylistické a gramatické, tak po stránce grafiky, designu, koncepce a uspořádání společných témat, článků a fotografií“. Přitom má v této své krátké žádosti sám značné množství gramatických chyb a předmět nápravy nespecifikuje, takže jde zcela jednoznačně o způsob otravování ovzduší.

Podobné příklady bych mohl uvádět z dalších obcí, v nichž zdaleka nejde o demokratickou soutěž koncepcí a názorů, ale o nenávist až za hrob. V jednom městečku okamžitě po volbách vyhodili z místa vedoucí místní kulturní instituce, která v ní pracovala (a skutečně velice úspěšně) přes třicet let, bez ohledu na to, že má ona nešťastná osoba dva roky do důchodu. Zdůvodnění jejího vyhazovu, které zaznělo při jednání výboru vítězné strany, je opravdu hnusné a přesahuje rámec slušnosti tohoto listu natolik, že ho ani neuvádím.

Znával jsem jednoho starostu, který vždy před zasedáním městské rady vyzval ostatní: dámy a pánové, stranická trička dolů, dnes budeme rozhodovat o budoucnosti města. Ne vždy byl pochopen. Pamatuji na kuriózní příklad, kdy uvolněný radní předkládal do rady materiál zpracovávaný několik měsíců. Byl sám jeho vyhotovitelem a předkladatelem a stál si za jeho závěry tělem i duší. Ve chvíli hlasování členů rady o tomto materiálu se stalo, že jiný člen rady z politické strany předkladatele hlasoval proti. Onen předkladatel v rámci jakési neuvěřitelné disciplíny hlasoval z ničehož nic stejně, sám proti svému návrhu, jehož zpracování dalo nejen jemu, ale i dalším pracovníkům úřadu poměrně dost práce. Navíc šlo o materiál velice dobrý a prospěšný.

Vesměs si zástupci jednotlivých politických stran bohužel berou příklad ze svých „starších kolegů“ z parlamentu, aniž by uvažovali o tom, že obecní politika je přece jenom trochu něco jiného. Známá zarputilost sedláků, kteří byli ochotni prosoudit statek ve sporu o kus louky, tolikrát popisovaná v literatuře, nemá s tímto chováním zastupitelů v obcích nic společného. V malých obcích si nemohou dovolit takový luxus, aby z důvodů kopírované řevnivosti odstavovali od práce dobré a poctivé občany jen proto, že jsou členy té či oné strany. Jenže příklady ze sněmovny (a také z velkých měst) bohužel táhnou. Kam to s takovou politikou můžeme dotáhnout? Třeba tam, že na náhrobním kameni jistého zastupitele v nějaké obci by mohl být nápis: tragicky zahynul po ráně židlí při zasedání obecního zastupitelstva L. P. XXXX. Ano, namítnete, že se v obcích hádaly partaje odjakživa, viz například Drdovo Městečko na dlani. Jistě. Pouze se domnívám, že bychom mohli být po nějakém tom desetiletí trochu dál. A právě to nám tak trochu znesnadňuje hulvátské a naprosto nekvalifikované ovzduší naší poslanecké sněmovny, jejíž členové v současné době horečně hledají skulinku, jak si zvýšit platy. Namísto toho, aby hledali něco daleko pozitivnějšího a nechovali se jako radní v Rukapáni, blahé paměti.