S rozhovory pana Švejnara se po oznámení jeho „podmíněné“ kandidatury ze strany ČSSD roztrhl onen pověstný pytel. Naposledy poskytl Švejnar rozhovor moderátoru Moravcovi v nedělním pořadu Otázky Václava Moravce na ČT24. Moravec se mimo jiné zajímal o to, jaký dojem má Švejnar ze své návštěvy poslaneckého klubu KSČM. Pan Švejnar, vědom si zřejmě delikátnosti svého počínání, se pustil do velmi zajímavého „mlžení“. Za to si vysloužil od Moravce výtku, že snad nadbíhá svým budoucím volitelům. To Švejnar ihned popřel.

Jde o to, že Švejnar rozvinul poněkud šířeji myšlenku tzv. integrace komunistů do demokratické společnosti. Dovolil si totiž zhodnotit současný program komunistů jako program standardní socialistické strany západního střihu. Pokud se tedy komunisté vzdají podle Švejnara násilí, a to se již údajně děje, mohou být považováni za klasickou levicovou stranu. Podle Švejnara by komunistům na cestě k integraci do společnosti velmi pomohlo, pokud by změnili svůj název a odstranili z něho slovo „komunistická“.

Domnívám se, že se pan profesor špatně se současnými názory komunistů seznámil nebo se při svém představení se klubu KSČM nechal ošálit řečmi. Jak jsem již upozornil, komunisté, před svým dalším sjezdem na jaře příštího roku, mají diskutovat nad prací teoretiků marxismu „Socialismus pro 21. století“. V tomto materiálu se poměrně podrobně diskutují metody, které by komunisté chtěli aplikovat při realizaci svého programu. Faktem je, že v tomto programu sice uvažují o tom, že by se k moci dostali na základě voleb, další vývoj společnosti po převzetí moci komunisty je však mlžen do nejasných formulací. Především mají teoretikové komunismu nejasno v tom, zda je nutná politická pluralita při změně vlastnických vztahů. Soukromé vlastnictví se má stát jednou z nepreferovaných možností vlastnictví a existence různých politických stran je doprovázena slovíčkem „popřípadě“. Jak známo, právě detaily často ukáží zrůdnost v praxi. Naši marxističtí teoretici tak po převzetí moci komunisty hovoří o období „demokratického donucení“, které bude omezenější rozsahem i časově. Tato formulace skrývá budoucí nová padesátá léta!

Je smutnou skutečností české společnosti, že komunisté nacházejí pro svůj program stále poměrně početnou skupinu voličů. Postoj české politiky k fantomu komunismu osciluje od jeho odmítnutí (s komunisty se nemluví) až po kolaboraci na půdě poslanecké sněmovny. Paroubek nevylučuje vládu ČSSD s přímou podporou komunistů, s odkladem po roce 2010. Komunisté jsou tak v podstatě již v našem politickém systému integrováni, a to svou vahou 15% ve volbách. Socialistům sloužili k prosazování levicových zákonů ve sněmovně před volbami 2006. Svých asi třicet mandátů mají samozřejmě také při volbě prezidenta. Švejnar ví, že bez těchto mandátů nemá šanci porazit Klause. Ale ani plná podpora Švejnara ze strany KSČM mu nezaručuje zvolení. Pokud proto chce při svém rozhodování o přijetí kandidatury na prezidenta hrát na „tutovku“, bude muset kandidaturu odmítnout. Komunisté sami mu i v případě, že by pro něho hlasovali stoprocentně, žádnou stoprocentní záruku nedávají. Faktem je, že kandidatura kohokoliv proti Klausovi zvyšuje význam KSČM jako důležitého politického partnera. Protikandidát Klause nemá bez hlasů KSČM vůbec žádnou šanci. Taková integrace komunistů, kterou by si možná přál Švejnar, do volby prezidenta v únoru 2008 neproběhne. Švejnar se proto musí spokojit s reálnou integrací komunistů. Nic jiného mu ostatně nezbývá.