Jiří Paroubek se snaží získat ztracenou rovnováhu, zatímco tříkolka s napětím očekává, s jakou elegancí a jestli vůbec dokáží socialisté ubrzdit její přátelský štulec bez ztráty květinky. Další dva dny české varianty japonského zápasu sumo zastihly ČSSD balancující na okraji kruhu. Česky řečeno, ČSSD se musí vypořádat s faktem, že nutně potřebuje najít metodu, jak odmítnout vlastní předvolební teze, a možné řešení – pokus prosadit Zaorálka v tajné volbě – je stále za hranicemi Paroubkovy odvahy. Zvolil proto klasickou variantu čeření vzduchu pomocí mávajících rukou a slaboduchých fint.

Středa byla ve znamení historického kompromisu ČSSD.

Nepřejícník Kalousek ji shrnul do věty „Nejdřív nám zvolte Zaorálka a pak se uvidí“, což by ovšem znamenalo, že ČSSD si historický kompromis plete s kapitulací.

Situaci, samozřejmě, uvedl na pravou míru sám Paroubek, který užaslému posluchačstvu a diváctvu sdělil, že za podporu Zaorálka by byl ochoten pustit chlup, konkrétně post šéfa branného a bezpečnostního výboru. Ten sice ČSSD nepatří o nic víc, než post šéfa sněmovny, ale s vlastnickými vztahy má levice potíže odjakživa, takže se zlobit nemůžeme. Lze také předpokládat, že v sebeobranném uvažování socialistů je post šéfa tohoto výboru svojí důležitostí hnedka za předsedou sněmovny. Tento výbor bude totiž řešit záležitosti kolem dlouholetého šafaření ČSSD v policii a tajných službách. Malérů je nesčetně, ať se koncentrují kolem Kubiceho zprávy, aktivit bývalého ředitele NBÚ Kadlece nebo z nejvyšší vůle zameteného vyšetřování kauzy Unipetrol. Do určité míry tak lze chápat, jaký ústupek vlastní bezpečnosti to pro Paroubka, přizdihráče, musí být. Zkusme být objektivní, při všech subjektivních ohledech je to nabídka hloupá a směšná.

S jedinou možnou, tedy logickou a předvídatelnou, ovšem velmi slabou protihrou přišel nejvyšší přítel i dnes. Pokouší se využít jedinou šanci, kterou má, aby mohl odmítnout vlastní volební teze. Žádá diskusi o detailech na základě materiálů, které na fofr vypracuje a předloží tříkolka. Jinak se s nimi On bavit nebude. To by mu dávalo možnost stupňovat požadavky, bazírovat na drobnostech a držet timing. Chce, aby sama tříkoalice otevřela debatu o způsobech, kterými chce ony obecně bohulibé záměry naplnit a on nad tím stál v roli arbitra.

Taková nordická lest je ovšem snadno průhledná i za současného počasí a odpovědi se mu dostalo o hodinu dřív, než stačil svoje požadavky vyslovit. 3k chce naopak, aby svoje mantinely postavili sami socialisté a koaly se pak budou snažit do těchto ohrádek vtěsnat. V takovém případě se totiž situace zásadně obrací. Paroubek by si svůj manévrovací prostor uzavřel vlastním prohlášením a pokud by nastavěl příliš mnoho příliš přesných a nepřijatelných požadavků, snadno by jej šlo obvinit, že skrz detaily torpéduje jednání o celku.

Paroubkova taktika – vysedět a vyvzdorovat si všechno, co si umane a s komunisty dohodne – má totiž jednu slabinu. Paroubek na to nemá čas!!

Ve skutečnosti za dva měsíce obstrukcí nedosáhl vůbec ničeho, pouze blokuje práci sněmovny a všechny kroky k ustavení vlády tak, jak je předjímá ústava. Nemá pravdu, že jednání o rozpočtu do vyjednávání v tuto chvíli nepatří. Rozpočet je vždy prubířským kamenem každé vlády a dohoda o toleranci musí nutně obsahovat i dohodu o tom, jaký rozpočtový rámec na rok 2007 bude alespoň část opozice tolerovat. Snaha koalice učinit z rozpočtu onen první a nejdůležitější detail, má absolutní logiku. Blokováním jednání pouze přibližuje okamžik, kdy on a jeho Sobotka, nikoli nová vláda, budou muset předstoupit před sněmovnu s dopady pastelkovného.

Kudličky do zad mu vrážejí i jeho nejbližší. Zatímco nejpopulárnější osobou v zemi je neznámý policajt, který vybírá řidičáky za 51 km/h u cedule na výpadovce, proletářská elita kolem vás proletí dvoustovkou. Když se ozvete, máte na krku útok na veřejného činitele a stát světové socialistické soustavy navrch. Zatímco průměrný socialistický volič má svoje problémy s chápáním, že i stát musí každou korunu nejdřív někde sebrat, funkcionářská namyšlenost a lepší auto, než má on, mu na nervy jdou zcela určitě.

ČKA postihl další průšvih, při braní úplatku byla zatčena členka nejvyššího vedení, instalovaná do agentury v roce 2003 – kým jiným, než socialisty. Z prvních zpráv vyplývá, že ona čilá šibalka začala šibalovat, sotva si na agentuře vybalila svačinu.

Další věcí, která se stává stále pravděpodobnější, je zákrok presidenta. Přestože média hlídají každé hnutí jeho knírku, příliš se doposud neprojevoval. Je zřejmé, že si pečlivě připravuje postup pro případ, že Paroubek opět důstojně usedne, odkud byl před pár dny zvednut.

Jak zjišťujeme, česká ústava je pro případ takovýchto krizí sepsána velmi špatně. Politici, kteří nejsou schopni dohody, mají být šmahem vymeteni rozpuštěním sněmovny, v lepším případě donuceni k rozumu hrozbou onoho šmahu. V Česku ovšem mohou svoji neschopnost protahovat tak na půl funkčního období. President však může nedostatek vlastních kompetencí alespoň částečně kompenzovat tím, že vezme do hry další silnou instituci – v tomto případě Ústavní soud.

Ústavní soud je nejvyšším vykladačem zákona a jeho rozhodnutí může sjednotit právní názor na to, co je nefunkčnost sněmovny podle čl. 35 Ústavy. Pozici presidenta i soudu může navíc sblížit společný zájem, Ústavní soud a soudci obecně mají dlouhodobý zájem na posílení vlastního postavení, posílení role Ústavního soudu výkladem ústavy může pro presidenta znamenat potřebný instrument ke zkrácení smrtelných křečí červnového nedochůdčete a potřebného zpřesnění nejasných pasáží ústavy prostřednictvím precedentu.

Taková úvaha je, samozřejmě, pouze hypotézou a pokud Paroubka neuklidní Jičínského zaručený výklad, musí i s takovou možností počítat. Musí si také spočítat, jaké riziko pro něj představují předčasné volby s nízkou volební účastí a billboardovými strašáky podle loňské módy.

Jiří Paroubek si dnes vedrem zmořenému národu postěžoval, jak jej minulý týden doběhli, když mu začali slibovat zvolení Zaorálka a najednou za to chtějí přichválit vládu. Na přímý dotaz, zda konečně dovolí poslancům své strany hlasovat v parlamentu, zpříma odpověděl, že ráno bude moudřejší večera. Jeho situace je vážně složitá. Co mít může, je mu málo, co by chtěl, o to se bojí utkat.