Máme za sebou náročný rok, bohatý na politické zvraty. Stěží však můžeme říct, že by končil happyendem. Zásadní změna se odehrála v ODS. Střelec Topolánek byl nahrazen trpělivým Nečasem, sympatie občanským demokratům už opět projevuje prezident Klaus. Sociální demokracie po nečekaně chudé sklizni ve sněmovních volbách jednoznačně uspěla ve volbách komunálních a senátních, v horní parlamentní komoře dokonce získala většinu.

Popularita Senátu roste a příležitosti se chopil i jeho nový předseda Milan Štěch. Ještě před vánočními svátky například stihl vyzvat ministra zdravotnictví Hegera k dialogu s nespokojenými lékaři a koaliční špičky k zveřejnění čerstvé nepsané dohody z Pražského hradu. Řadoví občané byli znervózněni škrty ve všech resortech a avizovanými „zásadními reformami“. Subjektivně však za nejdůležitější - a z dlouhodobého hlediska zásadní - považuji jiné tři události:

Za prvé vystřídání zelených a především lidovců ve sněmovních lavicích Věcmi veřejnými a TOP 09. Sněmovna bez KDU-ČSL je historickou novinkou. Dokládá oslabení programového náboje a personální nabídky lidovců, stejně jako pokračující polarizaci české politiky, kde kultivovaný, ale občas i taktizující středový subjekt nemá moc šancí. Naopak úspěch Věcí veřejných je založen na dvou pilířích: novém způsobu formování politiky (přímá vnitrostranická demokracie, internetová referenda) a marketingově dobře zvládnutém zápase neokoukaných tváří se zprofanovanými dinosaury. Nyní však voliči VV zažívají kocovinu. Jejich favorité od některých stěžejních programových bodů ustupují, realizaci jiných natahují a s dinosaury (tu Kalouskem, tu Klausem) se čile druží.

Za druhé množící se korupční kauzy a podezření z klientelismu. První část roku přinesla řadu případů komunální korupce politiků ODS, druhá pak poměr modro-oranžových šibalů víceméně vyvážila. Na komunální úrovni v tomto směru zabodovaly i orgány činné v trestním řízení. Dokazovat nepravosti na vrcholu státní správy a politiky je obtížnější, klientelistické sítě tam jsou komplikovanější, utajenější a také zažitější. Aktuální kauza Státního fondu životního prostředí, kvůli níž rezignoval první Nečasův ministr Pavel Drobil, může být zlomová. Konečně se našel elitní státní úředník (Libor Michálek), který alespoň částečně zdokumentoval to, o čem se doposud jen šeptalo. Třeba se časem podaří zmapovat i další hnízda klientelismu. Mezitím tento případ stačil zpochybnit protikorupční nadšení koaliční vlády ODS, TOP 09 a VV: premiéra podzimní Michálkova podezření nikterak nevzrušila, ministr vnitra zareagoval jen hloupými radami, ministr životního prostředí vyčlenil černou ovci (Michálka) ze stáda a šéfové TOP 09 vše netečně označili za vnitřní záležitost ODS. Pošramocena byla jak protikorupční tvrdost Věcí veřejných (zvlášť když kauza zatím vyvrcholila tajnou a netransparentní dohodou u prezidenta), tak i pověst Petra Nečase coby muže čistícího ODS. Podařilo se mu sice složit nové partajní vedení, ovšem nezatočil ani s kmotry a velrybáři, ani s mechanismy, které ústí v nezdravé prorůstání stranické politiky a státní správy.

Za třetí ohlášený exodus nemocničních lékařů, kteří jako první ztratili trpělivost s vládní sestavou. Na jejich platy scházejí tři miliardy, zatímco předraženými veřejnými zakázkami odtéká miliard nesrovnatelně více. Další černou dírou je léková politika nadbíhající farmaceutickým koncernům. A na základních fondech zdravotních pojišťoven leží ladem 14 miliard. Jistě, všichni lékaři do ciziny neodejdou, přestože třeba v SRN jich scházejí čtyři tisíce. Spíš se jedná o ruskou ruletu: buď kabinet ustoupí a rychle peníze na oprávněné zvýšení lékařských platů najde, nebo si doktoři budou hledat práci jinde či jinou. A české zdravotnictví začne kolabovat…

Lékaři představují pouze špičku ledovce nespokojených zaměstnanců. Další pracovníci ve službách státu si na podzim vyzkoušeli protesty a v prosinci i stávku. Stále více lidí odmítá přistoupit na tezi, že zadlužili stát a musí se proto radikálně uskromnit. A tak přestože byl rok 2010 náležitě rušný, rok 2011 může být ještě rušnější. Sice bez voleb (nedojde-li na předčasné sněmovní), zato se silnějšími sociálními nepokoji, s ostřejšími parlamentními střety, s vyhrocenějšími konflikty uvnitř koalice. Pro politickou reprezentaci bude ještě obtížnější komunikovat s občany a obnovovat narušenou důvěru. Proto by měla na zachování soudržné společnosti začít pracovat od prvního novoročního okamžiku.

NašiPolitici.cz