Kdykoli se česká politika dostane do úzkých, spustí se hra na schovávanou. Hlavní aktéři před sebe vystrčí silná slova a za nimi se snaží nepozorovaně kličkovat a taktizovat. V minulých týdnech na to měli patent rebelové v poslaneckém klubu ODS. Vzletně hovořili o pravicovém programu, zatímco v zákulisí usilovně kuli – a dodnes kují – zejména personální pikle.

Přidal se i první místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek. V nedělní televizní Partii na Primě okázale předváděl bezmeznou loajalitu k premiéru Nečasovi a v případě pádu vládu opakovaně označil za nejpoctivější řešení předčasné volby. V záplavě "drsňáckých" výroků ale leccos zametl pod koberec. Tvářil se, že vzbouření modří poslanci chtějí svrhnout vládu a do země zašlapat koaliční kompromisy. Ani na chvíli si nepřipustil, že se v ODS neválčí o daňový balíček, o program, o ideje či o podobu vládnutí, ale jen o moc, osoby a obsazení. A to i orgánů, jako je správní rada Všeobecné zdravotní pojišťovny.

Pokud by poslaneckým potížistům stačil odchod Petra Nečase a uhájení svých vlastních pozic, mohla by koalice nerušeně pokračovat v reformování, aniž by se o píď vzdálila svému původně vytyčenému směru. Pak by patrně i Miroslav Kalousek přistoupil na dohodu - vždyť jeho strana by žádné šrámy neutrpěla. Podobně Kalouskovi vládní lidovci v roce 2005 akceptovali výměnu sociálnědemokratického premiéra Vladimíra Špidly za Stanislava Grosse.

Kdyby se přesto koaliční bárka rozhoupala na rozbouřeném politickém moři natolik, že by nešlo zodpovědně pokračovat v plavbě, myslet si, že poslanci TOP 09 jako první zvednou ruku pro rozpuštění Sněmovny, může jen naprostý naivka. Bylo by to sice nejpoctivější, ale Schwarzenbergova a Kalouskova strana by se s největší pravděpodobností kousla do jazyku a s útrpným výrazem odkývala a podpořila menšinové vládnutí občanských demokratů. To je ta jediná varianta, o níž o víkendu pan Kalousek kupodivu nechtěl spekulovat.

Těch, co budou vzývat předčasné volby, najdeme vždy mezi politiky většinu. To ale ještě neznamená, že kroky vedoucí k vypsání voleb skutečně podniknou. Jak přesně v minulém týdnu uvedly Lidové noviny, v Poslanecké sněmovně se potichu formuje tzv. protivolební koalice, která bude velmi, velmi početná. ODS by ve volbách jednak výrazně ztratila, jednak by ji rozežírala starost, kde najít vhodného kormidelníka, který by ji dostal z mělčiny zpátky na oceán. TOP 09 hrozí, že by ji v procentech předstihli lidovci. Čerstvě vznikající strana LIDEM by skončila dřív, než by si jí kdo všiml. Na dně zapomnění by se ocitly i Bártovy Věci veřejné.

Na volbách by vydělali jen sociální demokraté a komunisté. Jenže i těmto partajím by se hodilo více času na přípravu. Přesto se dá předpokládat, že by své roli dostály a proces vedoucí k novému rozdání karet spustily. Zůstaly by v tom však samy. Všichni ostatní by hledali cesty, jak se pod různými záminkami volbám vyhnout. Jedni by básnili o reformách, druzí strašili rudým nebezpečím, třetí by odmítali utéct od rozdělané práce.

Ve skutečnosti se nad námi vznáší otázek docela málo. Za prvé, kdy Petr Nečas skončí, za druhé, kdo jej nahradí, a za třetí, bude-li se dál vládnout většinově nebo menšinově. Zatímco ODS působí jako v mrákotách, a víkendový kongres na tom sotva co změní, TOP 09 má jasno: Jakmile se stáhne z vlády, může držet nad vodou menšinový kabinet a zároveň jej – v očekávání přílivu proreformních voličů - kritizovat zprava. Podstatné je, aby byla vidět a slyšet. Kvůli ní samotné, ale i kvůli dvojici Kalousek-Schwarzenberg, která to má ve vrcholové politice už "za pár" a nechtěla by se loučit v nějaké potupné roli, nýbrž v pozici vlivných hybatelů děním.

Jediným, kdo může protivolební koalici nasypat do soukolí písek, je paradoxně Petr Nečas. Jestli po pádu dnešní vlády zahořkne a odmítne se podílet na vzniku nové vládní architektury, může část svých věrných přimět k tomu, aby kývli na opoziční návrh rozpustit Sněmovnu a vydat se k volbám. Jenže ani pan Nečas nemá ve zvyku chovat se takto mužně. Zvykejme si proto, že se tuzemská politika bude dál měnit ve frašku a znechucení občané se ještě masivněji rozptýlí mezi notorické nevoliče a fanoušky levice nejen umírněné, ale i komunisticky radikální.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6