Jistě víte, který Karel. Kníže Karel Schwarzenberg, postava donedávna vcelku oblíbená, přestože "není našinec" a navíc je to feudál a bohatý člověk a vůbec takové jiné různé, co se u nás moc nenosí. Otázka je také, jakéže mu jedovaté huby na internetu daly teprve v posledním týdnu posměšnou přezdívku "Šláfenberk".

Příčin bude jistě více. A názory na to budou různé. V zásadě však platí, že jako už po několikráté se i v této volbě volilo hodně "proti někomu". A ne "pro někoho". Česká televize tuto skutečnost přiznala, protože ji přinesly i celkem seriozní průzkumy. A to, že cca 15 až 25 % voličů volilo toho kterého kandidáta hlavně proto, aby nebyl zvolen na Hrad ten druhý kandidát. To není nic zvláštního, takhle se ve Francii volí v druhém kole tradičně.

Nechci se pouštět do zásadních rozborů, zda byla či nebyla přímá volba lepší či horší než parlamentní, spojená s čachry na záchodcích na Hradě. Osobně si myslím, že to, že šlo o všelidové volby, médiím prostě vyhovovalo. Protože bylo skoro rok stále a stále senzačně o čem psát. A že o "čistotu" a "demokracii" šlo soukromým televizím a dalším médiím až v posední řadě. Z čisté a nezkalené demokracie nemá majitel média ani redaktoři ani pětník. Takže to není asi ten hlavní důvod.

Média prokázala v těchto volbách obrovskou sílu. A zároveň svoji sílu fatálně přecenila. Největší síla médií - a takzvaně nezávislých intelektuálů v nich - je v negaci. Jak se ukázalo u Fischera. Dlouhou dobu protežovaný kandidát, uspaný jak králík kobrou, si myslel, že vítězství má téměř v kapse. Když kdosi vzadu zavelel "čelem vzad" a v tu ránu byl bývalý kandidát vlastně mimo hru. Jan Fischer jako politik byl dehonestován, zničen a znemožněn. Mediální hvězdou se stal ministr zahraničí Schwarzenberg. Adorace Jeho Jasnosti Karla se stala mantrou. Zato ten "opilec, křupan a rozvraceč národa, ČSSD a vůbec všeho, ten bolševiky obklopený hrubián, ta podezřelá osoba s kontakty na Rusko" měla být zlikvidována.

Jako vždycky bývá celkem snadné někoho pomluvit a znemožnit. Ale přesvědčit lidi, že mají někoho milovat, to bývá těžší. Možná, že ve Venezuele to dokáže Chávez, ale tady to nefunguje. Když pak celá suita těch, co se jim říká "pravdoláskaři", začala hlasitě podporovat "Karla" a on řekl veřejně to, co si tihle multikulturní umělci povídají mezi sebou a píši do svých časopisů, ale s čím by na té jimi opovrhované "ulici" neuspěli, bylo myslím vymalováno.

Nešlo jen o Benešovy dekrety. Schwarzenberg, stejně jako jeho intelektuální obdivovatelé, nepochopili, že Češi se ani tak nebojí, že přijdou o nějaké baráky v Sudetech. Oni se hlavně bojí - a je jedno, zda zdánlivě racionálně či neracionálně - prostě německého nacionalismu a německého násilí. A stále mají pocit, že jim hrozí z Německa nebezpečí národní likvidace. K čemuž některé německé a rakouské kruhy silně přispívají. Myslím si, že kdyby nebylo silného landsmašaftu, nebylo by silné KSČM. To vybraní "přátelé z lepších kruhů" pohybující se kolem knížete, jeho volební štáb, ale i mnozí novináři vůbec nepochopili.

Ale nešlo jen o to. Schwarzenbergovi podporovatelé a spolupracovníci netušili, že dalším smrtelným polibkem je jejich, a tedy i jeho nadšení pro "zelené". To ukazuje přesně doslova úprk voličů od Schwarzenberga k Zemanovi na jihu Čech. Tam kvůli Šumavě volili voliči "jako jeden muž" proti člověku, který by chtěl dát Šumavu a Český les a vše kolem v plen "zeleným". Proti knížeti volili všude, kde mají se "zelenými" ty nejhorší zkušenosti. Tedy skoro všude. To, co platí v Německu a Rakousku a co naši mladí progresivní vzdělanci obdivují, tedy že lidé tam podporují zelené, je u nás smrtelný omyl. A to platí téměř všude, až na Prahu.

Každý, hlavně obyvatelé venkova a malých měst, kteří mají normální či podprůměrný plat, je zděšen z cen energií a přičítá je právě a hlavně zeleným a jejich politice. Kodrcají se a zabíjejí se na silničkách z dob Marie Terezie, protože zelení dvacet let blokují stavbu jakýchkoliv potřebných moderních silnic. Blokují stavbu nových továren a lidé sedí doma na podpoře. Brojí proti "montovnám" a diví se, že lidé, jejichž jediná možnost je nechat se zaměstnat v takové montovně, je nevolí. Sancta simplicita! Česky "svatá prostoto!"

Také takzvaně obrovská neoblíbenost Václava Klause, která je sice dosti velká, ale ne tak, jak to tvrdí média, neměla tu sílu, o jaké sami sebe v médiích přesvědčovali podporovatelé Schwarzenberga. Stejně jako má Klaus své zapřísáhlé nepřátele, má i dosti velkou podporu lidí, kteří tolik nekřičí v médiích.

Také to správné luxovské vytáčení se a hladkost, ta kluzkost při podpoře-nepodpoře vlády, trapný odchod z hlasování ukázaly, že kníže asi nebude ten morální gigant, za kterého jej mnozí slavní z pražské kavárny vydávají.

Zeman je značné části národa dosti protivný. Co dosti. Hodně protivný. Ale třaskavá směsice adorace Schwarzenberga právě ze strany těch umělců a intelektuálů, kteří jsou takzvaně obyčejným lidem neskutečně proti srsti, byla jednou z hřebíků do jeho politické rakve.

Stokrát si mohou ti, co se považují za elitu národa, říkat, že pravda je na jejich straně. Ale v demokracii má absolvent základní školy nebo obyčejný dělník či živnostník, prodavačka či účetní stejně platný hlas, jako po festivalech jezdící herečka nebo nositel dvaceti význačných cen.

Kdyby byl zvolen Schwarzenberg, jistě by si cizina a hlavně někteří naši sousedé libovali. Unie by byla spokojená, vycházely by obdivné a pochvalné články. Zeman je buldozer. Nebude to jednoduché. Bohužel, po tom, co předvedl a řekl "Karel" a jeho squadra, to bude možná pro nás lepší.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6