Svoboda volit, nebo rovnost zastoupení? Kvóty (pro ženy, menšiny atd.) jsou nedůstojné svobodných lidí

Určitě jste ten názor už mnohokrát slyšeli: „... je dobré, aby bylo v politice více žen, politiku by to kultivovalo, byla by lepší, slušnější... Žen je polovina společnosti, proto by to měl i parlament odrážet... Bylo by nejlepší, kdyby více žen bylo do politiky zvoleno lidmi svobodně, ale mužské struktury v politice jsou tak zabetonované, že je nutno přikročit k radikálnějšímu řešení, k povinným kvótám na kandidátkách. Jde-li o žádoucí cíl většího zastoupení žen v politice, každý prostředek k jeho dosažení je dobrý...“

Předpokládejme, že větší, až rovné zastoupení žen v politice by bylo k užitku celé země (ve skutečnosti ne nutně: byla by volba mezi paní Bobošíkovou a paní Roithovou skutečně kvalitativně jiná než volba mezi panem Zemanem a panem Schwarzenbergem?). Ale předpokládejme to. Platí však, že jakýkoli prostředek k dosažení žádoucího cíle je správný? Že účel světí prostředky?

Pokud platí vůbec něco pro ústavní režim, jenž kombinuje svobodu člověka s demokracií, pak to, že nelze používat prostředků jakýchkoli. Jakýkoli prostředek je dobrý leda tak pro despocii, diktaturu, tyranii. Nikoli pro režim ústavní. V něm lze legitimně používat jen prostředků některých, a i to omezeně.

A co mladí, staří, Romové?

U nás mají právo být do Poslanecké sněmovny voleni lidé od jednadvaceti let. Pokud se však podíváme na věkové kategorie dvacátníků, třicátníků, čtyřicátníků až sedmdesátníků a starších, zjistíme, že jejich zastoupení ve sněmovně neodpovídá zastoupení v populaci. Ve sněmovně je mnohem méně dvacátníků a sedmdesátníků (a starších) než v populaci, zatímco čtyřicátníci a hlavně padesátníci jsou v dolní parlamentní komoře zastoupeni nadprůměrně.

A není to chyba? Není to špatně; nebylo by pro společnost lepší, kdyby v politice byli více zastoupeni dvacátníci, tj. mladí, idealističtí, plní energie? Anebo sedmdesátníci a starší, tj. plní životních zkušeností, uvážliví, rozvážní? Nevím, možná ano. Ale znamená to, že je správné zavést pro dvacátníky a sedmdesátníky kvóty na kandidátkách?

Pokračujme však v úvaze dál. Ve sněmovně máme mnohem méně mladých romských mužů, než je jejich zastoupení v populaci. A taky v ní máme mnohem méně žen vietnamského původu a středního věku, než je zastoupeno v populaci zase jejich. A nebylo by obohacením společnosti, blá-blá-blá, kdyby v politice bylo více mladých romských mužů a zralých vietnamských žen?

Opět – já nevím, možná. Kdyby ti mladí romští poslanci říkali: „... nechceme tady muslimské imigranty; sociální dávky jsou jen pro nás a pro naše bílé bratry.“ a kdyby ty vietnamské ženy středního věku říkaly: „Seškrtejte sociální dávky na minimum, naše děti se mají naučit tvrdě pracovat, nikoli zvykat si žít na sociálních dávkách. A vůbec, školství nemá sloužit inkluzi, nýbrž akademické výtečnosti těch nejlepších a nejchytřejších.“, považoval bych to za zlepšení vůči současnému stavu a nadšeně bych volal: „Jen více takových mladých romských mužů a zralých vietnamských žen v politice!“

Už vidíte, v čem je problém kvót; proč jsou jako prostředek nevhodné a nedůstojné svobodných lidí? Pohlaví stejně jako věk či etnicita nejsou primární politické kategorie. Zajisté je dobré je v politice zohlednit, ale to má dělat volič sám, svobodně; nemá mu to oktrojovat stát donucením.

Když je někdo ženou, mužem, mladým, starým, Romem, Vietnamkou, to ještě nic nevypovídá o jejich politických názorech. V těch se svobodní lidé ve svobodné společnosti mají právo lišit. Proto levicový volič preferuje levicového poslance před pravicovou poslankyní (a volič pravicový naopak); proto odpůrce imigrace preferuje romské antiimigrační poslance před modrookým blonďatým poslancem „sluníčkářem“ (a stoupenec přijetí imigrantů naopak); a proto stoupenec menšího státu podporuje vietnamskou poslankyni, jež klade důraz na dobré vzdělání a tvrdou práci mladých, před ministryněmi Valachovou a Marksovou (a „pokrokář“ naopak).

Být ženou, či mužem, mladým, či starým, Čechem, či Romem, Moravanem, či Vietnamcem nerozhoduje – není to politická kvalifikace. Proto by nikdo neměl mít na základě těchto kritérií usnadněn vstup do sněmovny. Pro něj by měl být jedinou podmínkou jen dostatečný počet hlasů voličů.

A pokud (některé) ženy chtějí více žen v politice? Není nic snadnějšího než postavit čistě ženské kandidátky a volit je. Vzhledem k tomu, že žen není v populaci polovina, nýbrž (těsná nadpoloviční) většina, kdyby chtěly, „obarví“ celou sněmovnu dominantně žensky.

LN, 26.8.2016

Autor je ředitel Občanského institutu