Mnozí zahrádkáři mrkali, když se jim o letošním malebném podzimu na záhoncích znovu rozzářily květy typické pro jarní období. Malý zázrak se přihodil i Jiřímu Paroubkovi: sociálnědemokratická růže mu o uplynulém víkendu vykvetla, přestože byla zalévána kbelíky splašků a pomluv.

O senátní výhře ODS se hovořilo již týdny předem. Nakonec se dostavilo v míře, kterou lze označit jako povinnou. Občanští demokraté vybojovali nad rámec obhajovaných jedenácti mandátů čtyři nové, kdežto ČSSD ubránila jeden z voleb před šesti lety a dalších pět přidala. Ba co víc: z přímých střetů ODS a ČSSD ve druhém kole odcházeli jako vítězové častěji sociální demokraté, v poměru 6:5.

Výsledek ČSSD je mixem nezájmu levicových voličů o senátní volby, které pokládali za podružné (a horní parlamentní komoru za zbytečnou), a pokračující polarizované atmosféry po sněmovních volbách, jež udržuje příznivce konzervativců i socialistů ve stavu mobilizace. Jiřímu Paroubkovi vyšla snaha nominovat silné kandidáty a vést důraznou kampaň, byť do mechanismu přípravy voleb vstoupil coby novopečený partajní předseda pět minut před dvanáctou. Na druhé straně si nejde nevšimnout, že dva úspěšní uchazeči v českých krajích zvítězili tak trochu jemu navzdory. Jiřina Rippelová (Domažlicko) považovala za důležité v televizní diskusi připomenout, že ona není Jiří Paroubek, Jaromír Jermář (Mladoboleslavsko) zase v posledním týdnu odmítl Paroubkovu účast na svých mítincích. Oba patrně dobře věděli, proč tak činí.

Lidový dům může mrzet, že nebyl zužitkován potenciál rektorů Hindlse v Praze a Jiráska v Opavě. U ČSSD, ale i zbylých stran naopak bodovali zejména komunální politici. To by mohlo posílit úvahy o transformaci Senátu ve sbor zástupců regionů a obcí. Jako „pojistka demokracie“ modrý Senát vedle modrající Sněmovny příliš prospěšný nebude, takže mu zvolení starostové mohou postupně nachystat alternativní agendu.

V obvodech, kde se letos nemilosrdně utkávala levice s pravicí, proběhlá bitva takřka kopírovala volby sněmovní. Jakmile však proti stranickému kandidátovi stál nezávislý, měl (s výjimkou extrémně vyhrocených pražských klání) navrch právě on: například Petr Skála bez politických zkušeností, kampaně a prostředků porazil primátorku Chomutova za ODS a Jana Juřenčáková na Zlínsku utnula kariéru obávanému ústavnímu kutilovi Jiřímu Stodůlkovi z KDU-ČSL. Další křesťanský demokrat, Petr Pithart, se stal hrdinou těchto voleb. Převaha 24 hlasů nad starostkou Havlíčkova Brodu (ODS) se zapíše do historie. Nabíhajícími čísly z volebních místností (kyvadlo bylo co chvíli na jiné straně a Pitharta na závěr zachránily nejmenší vysočinské vísky), ale i ukázkově poctivým a důkladným vedením zápasu.

Spekulace o většinách, které volby v Senátu utvořily, jsou ve stínu konkrétních lidských osudů nezajímavé. „Prezidentská“ je předčasná, k prosté většině dosud ODS stejně pomáhala část klubu Nezávislých, ústavní většina s KDU-ČSL je jí vzhledem k situaci ve Sněmovně houby platná a s ústavní většinou gigantů ODS-ČSSD zatím netuší, jak naložit.

Tvrdit, že senátní volby rozhýbou jednání o nové vládě, je docela odvážné. Podobně můžeme čekat na následující milníky vývoje tuzemské politiky – listopadový kongres ODS a prosincový sjezd KDU-ČSL. Trpělivost růže přináší, leč tu Paroubkovu může zimní mráz spálit. Záleží proto hlavně na ČSSD, zda a jak rychle najde a představí partnery pro společné vládnutí, či jestli se soustředí na dohodnutí podmínek svého důstojného odchodu do opozice.

Právo 30.10.2006

ředitel Masarykovy dělnické akademie ČSSD