Na programové konferenci ČSSD vystoupil její předseda, Jiří Paroubek, s plamenným proslovem, ve kterém tepal sobecké bohatce a zastával se poctivě pracujících. Kromě několika nechutných slovních ekvilibristik, které bych si mohl pamatovat z Rudého práva, kdyby mi v roce 1989 naštěstí nebylo pouhých 5 let, si opět s chutí zalhal. V již tradičním nenávistném úvodu opět dokázal svoje nepochopení principů tržní ekonomiky větou: „Nevidíme jediného důvodu, proč jedni mají mít několik aut, jachty a vily v zahraničí, a přitom více než dvě třetiny obyvatel země nedosahuje ani průměrného celostátního platu.“ Tato věta zazněla jen pár vteřin po výslovném ujištění, že ČSSD nemá nic proti úspěšným lidem. Ještěže tak, nedovedu si představit, jak by pan předseda musel mluvit, kdyby proti úspěšným něco měl.

V další části už se „buldozer“ věnoval tomu, co mu jde, alespoň podle jeho názoru lépe, číslům. Nicméně, buď mu poradci nedokázali dodat přesná čísla, anebo vědomě a otevřeně lhal. Jiří Paroubek prohlásil, že sociální stát v ČR rozhodně není přebujelý a že v absolutních i relativních číslech pořád dáváme na tuto oblast málo peněz. V absolutních číslech má pan předseda pravdu a těžko se lze divit, když hodnota našeho státního rozpočtu i HDP je absolutně odlišná od vyspělých států především díky 40leté devastaci země komunismem. Z veřejných a na internetu dostupných čísel ovšem lze snadno vyčíst, že v relativních číslech je ČR sociálnější než Spojené království vedené - panem Paroubkem obdivovanou - Labour Party.

Z letmého pohledu na skladbu výdajů rozpočtu ČR pro rok 2008, tedy pod vládou asociálního Mirka Topolánka, vyplývá, že MPSV ukrojilo z našeho rozpočtu bezmála 40% prostředků. Z britského rozpočtu, na jehož skladbu se můžete podívat, lze podobně snadným výpočtem dojít k číslu cca 27%. Pouze pokud bychom srovnali dohromady sociální výdaje, výdaje na školství a zdravotnictví, pak bychom za Spojeným královstvím zaostávali, jelikož naše výdaje činí necelých 51%, kdežto britské přes 58%. Asi většina lidí se ovšem shodne na tom, že výdaje na školství jsou rozumnější investicí do budoucna nežli sociální dávky. A o nutnosti reformovat neefektivní britský National Health Plan, který ukrajuje ve VB více než šestinu veřejných peněz, mluví dnes politici jak z Conservative, tak z Labour Party.

Dalším Paroubkovým trumfem je i sociální smír, kterým se mimochodem chlubil i při svém nedobrovolném odchodu z funkce premiéra v roce 2006. I tady je ovšem vidět, že česká společnost je daleko více rovnostářská než jiné, a tak zatímco Gini index, používaný pro vyjádření příjmových nerovností, je v ČR 0,26, ve Velké Británii je 0,34. Gini index je číslo od 0 do 1 a čím blíže je nule, tím menší rozdíly v příjmech v dané zemi panují. Jenom pro zajímavost, v Německu je tento index 0,27 a ve Francii 0,32. Co se týče distribuce příjmů, jsme si rovni více, než obyvatelé tří největších evropských zemí. Pokud jsou naši chudí chudší než chudí na Západě, je to způsobeno tím, že i naši bohatí jsou chudší než bohatí na Západě. Co myslíte, pane Paroubku, doženeme je dalším znevýhodňováním svých bohatých?

Pan Paroubek se velmi rád hlásí k sociálně demokratickým stranám na západ od našich hranic. Problémem je, že jeho program má daleko blíže k jejich stranám komunistickým. Přes relativní sociální smír v ČR a relativní příjmovou rovnost se pan Paroubek cíleně snaží vyvolat závist (a otevřeně to i přiznal) a nenávist vůči bohatcům. Čísla mluví jasně, ČR žádné příkrá příjmová nerovnost a sociální krize rozhodně nehrozí. Co ale reálně hrozí, je „třídní nenávisti“, kterou tady pan Paroubek otevřeně hlásá.