26.4.2024 | Svátek má Oto


POLITIKA: Odvolávám, co jsem odvolal

6.10.2006

Tak nějak lze popsat středeční hemžení lidovců. Parlamentní klub zjevně nebyl schopen zaujmout k podpoře Topolánkovy vlády jednoznačné stanovisko, tři z lidoveckých poslanců podpořili v obraně Jiřího Paroubka a ještě se snažili přihlížejícím namluvit, že to byla jenom jiná forma podpory vlády ODS. Pár hodin na to Cyril Svoboda označil usnesení celostátní konference o nespolupráci s komunisty za omyl, aby toto svoje prohlášení spěšně dementoval, jako chybu překladu z jeho diplomatického jazyka do češtiny. Měl by si Cyril dávat pozor, takový malér dvakrát za šest neděl je poměrně dost.

Myslím, že je dostatek přímých i nepřímých důkazů o tom, že pokus o trojkoalici s KSČM a ČSSD nebyl jen Kalouskovou partyzánštinou, ale že k takovému kroku měl expředseda neformální, leč dostatečnou podporu v lidoveckém vedení a jmenovitě v poslaneckém klubu. Kličkovaná, kterou teď jindy tak klidná síla předvádí, má svůj základ právě ve schizofrenii mezi základnou, které jde o nebytí v komunálních volbách, a špicí, která by si ráda na vlastním pohřbu ještě naposledy pořádně vyrazila z kopyta a zabezpečila materiálně i svoje děti.

Proto Jan Kasal sbírá podpisy pod písemné upozornění na jakýsi historicky vzniklý dokument a s důvěrou v Boha doufá, že lidovecká zásaditost nebude podrobena další zkoušce alespoň do druhého kola senátních voleb.

V dnešní Mladé frontě tento Brownův pohyb v lidoveckém provedení omlouval , ba dokonce vychvaloval úřadující předseda osobně. Mně to připadalo jako chvála řidiče, který pomalu šněruje loukou, protože neví, co s tou tyčkou vpravo, nač má tři pedály na dvě nohy a s údivem zjišťuje, jaké zajímavé věci může dělat s tím kolečkem před sebou. Protože jsem nikdy lidovce nepodezíral z toho, že by nebyli mistry smyku, je otázkou, jaká chemie je přeměnila v podnapilé začátečníky.

Jestli je národní novinářstvo na něco opravdu nadrženo, tak na to, kdy konečně vypukne krize v ODS a Topolánek bude smeten, nejlépe Bémem. Přímo otvírákem pak byla zpráva o možné kandidatuře Evžena Tošenovského na předsedu ODS. Což o to, Evžen Tošenovský je jedním z nejautentičtějších a nejváženějších politiků ODS a neformálním vůdcem všech hejtmanů. Ostatně Mirek Topolánek se ke svojí kandidatuře na Klausovo křeslo přihlásil tehdy, kdy právě Tošenovský po kratším váhání svoji kandidaturu stáhl. V případě střídání stráží by měl určitě větší šanci než Bém, kterého modrý venkov podezírá, že právě jemu by velká koalice nebyla proti srsti. Na straně druhé se ovšem Tošenovský programově soustřeďuje na regionální politiku a nejvyšších politických met se doposud zříkal.

Pohledem na web ODS lze ovšem zjistit, že Tošenovského ochota se týká parlamentní kandidatury v případných předčasných volbách, což by po Římanově debaklu v Moravskoslezském kraji byla věc jedině pozitivní – a práci ve svém Moravskoslezském kraji považuje dál za svoji prioritu.

Tato touha zřejmě (ale proč?) souvisí se snahou prezentovat Topolánka jako člověka, který v povolebním čase prokaučoval, co mohl. Otázkou je, co mohl prokaučovat, když velkou koalici s ČSSD si právě díky situaci uvnitř ODS dovolit nemohl a i kdyby si ji dovolit chtěl, tak stejně jen za podmínky, že by premiérem byl druhý, leč daleko autentičtější vítěz voleb, jehož sedmdesát šest mandátů vydá za rovnou stovku. Protože tento fakt snad úplně všichni z vedení ODS v podstatě identickými slovy řekli každému novináři, který se na to zeptal, a protože reportéři a jiní interwiukové si dál melou svoje s umanutostí hluchého, zůstává záhadou, proč je tolik snahy vydolovat z této jalovice tele.

Osobně toto nutkání řadím mezi tři velká mystéria politického léta 2006, vedle pohnutek, které vehnaly Kalouska do náruče Paroubkovy a Paroubkova strachu z každé minuty mimo Strakovku.