Odboráři vyhrožují protesty, blokádami a dokonce generální stávkou, pokud vláda neodstoupí. Srovnání s rokem 1948 se přímo nabízí.

Vedení odborů se chová a vystupuje jako politická nátlaková skupina. Bez ohledu na to, že v odborech jsou sdruženi lidé, kteří u voleb dali svůj hlas různým politickým stranám a kteří jsou různého smýšlení a světonázoru, osobují si odboroví předáci právo vystupovat jménem všech odborářů a dokonce prohlašují, že mluví za 86% národa.

Fakt, že si někdo přeje odchod současné vlády, ještě automaticky neznamená, že si přeje to samé, co vedení odborů. Nikdo nedal odborovým bossům právo hovořit za všechny a už vůbec jim nikdo nedal právo rozhodovat o tom, kdy má odstoupit vláda vzešlá ze svobodných a demokratických voleb.

Politická role odborům nepřísluší. Tato apolitická organizace má v demokratické společnosti jistě své opodstatnění a její role v zastupování zaměstnanců vůči zaměstnavatelům je důležitá. Ano, i odbory mají právo protestovat, ale to je vše.

Když začne tato organizace vystupovat jako nikým nevolená politická síla, navíc ve prospěch skutečné politické strany, stávají se pak odbory nátlakovou silou takové strany. Za totality byly odbory prodlouženou rukou komunistů. V USA, které komunistický režim naštěstí nezažily, pro změnu odbory úzce spolupracovaly s mafií.

V obou případech odbory kromě své nezastupitelné role byly navíc nátlakovou silou vystupující ve prospěch někoho jiného, ať už to byl komunistický režim nebo mafie. V minulosti například odbory spolupracovaly v Argentině s perónistickou stranou, která stavěla na nacionalismu, korporativismu vycházejícího z fašismu a populismu.

Naše současné odbory dělají něco podobného. Jejich cílem je svrhnout vládu. V roce 1948 se protizákonně vytvořily Lidové milice, které vzešly ze závodních milicí. Ty vznikly o tři roky dříve k ostraze průmyslových závodů a přes závodní rady podléhaly odborové centrále.

Komunisté pomocí Lidových milicí, které vyzbrojili puškami a samopaly, udělali převrat a milice byly použity na obranu podniků před jejich legálními majiteli a k zastrašování politických protivníků. Dnes odbory těžko budou dělat ozbrojený převrat, ale snaží se o něj jinou cestou. Vystupují v zájmu politické strany, v jejímž dresu předáci dostávají odměnu v podobě teplých míst ve sněmovně, senátu nebo europarlamentu.

Nyní odbory spolupracují na přípravě protestů a stávek s několika organizacemi, o kterých jste nikdy neslyšeli, ale při bližším pohledu zjistíte, že jde o spolky často vedené radikálními levičáky napojenými na komunisty. Například Jan Májíček, s nímž odbory spolupracují, je známým "aktivistou" spojeným se stalinistickou komunistickou mládeží.

Mladí komunisté se netají myšlenkou na násilné svrhnutí režimu a jeho nahrazení režimem komunistickým. S takovými lidmi nyní odbory vymýšlejí taktiku a připravují protesty. Přijde mi, že si odboroví vůdci neuvědomují, s čím si zahrávají. Nebo to možná vědí a o to je to horší.

Společně plánují, že obsadí některá ministerstva. A tady už je obezřetnost plně na místě. Původně nenásilný protest se může zvrhnout v něco daleko horšího. Tady už nemusí jít o to, jak ta či ona strana vládne a hospodaří. Tady už vůbec nemusí jít o podobu nutných reforem. Tady už může jít o něco daleko závažnějšího, o samu podstatu demokracie.

Ta je totiž vždy křehká a staví na základě, že se všeobecně dodržují demokratické principy. Pokud se někdo disponující dostatečnou silou rozhodne demokratické principy nedodržovat, pak nemá demokratická společnost mnoho možností jak se bránit a prakticky vždy v tomto zápase podlehne. Záleží jen na tom, jakého ražení je ta skupina, která nedemokraticky přebírá politickou moc. V drtivé většině případů to je diktatura a je jedno, zda pravá či levá.

Odbory se pustily na tenký led. Vždy najdou dostatečné množství lidí, kteří vyjdou do ulic a kteří se nebudou zatěžovat otázkou, zda je to skutečně v zájmu jejich nebo v zájmu někoho jiného, kdo z povzdálí tahá za nitky. Odboroví vůdci sledují politické cíle a to je něco, co odborům, jak jsem už psal, nepřísluší.

Nechtějí respektovat výsledek svobodných a demokratických voleb. Tím se stávají politickou nedemokratickou silou, diktaturou, která se nakonec může obrátit proti těm, kteří se snaží odbory využít pro svůj prospěch, někým třetím. Opravdu chtějí odbory sehrát roli Lidových milicí? Opravdu chtějí ti lidé v davu dovezeném na demonstraci nástup diktatury?

Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora