Konflikt s exprezidentovým synem lze vnímat i jako spor o celkové zaměření a profil ODS

Občanská demokratická strana často vypadá jako strana rozdělená na dvě nestejně velké části. První tvoří ODS bez Václava Klause mladšího, druhou Václav Klaus mladší. Plně se to projevilo i při Klausově hodnocení české vojenské mise v Afghánistánu po tragickém úmrtí tří českých vojáků, které posléze ještě vyšperkoval podporou Ladislava Jakla v senátních volbách.

Po článku zveřejněném na Novinkách.cz, kde vlastně Klaus nabádá ke stažení českého kontingentu z Afghánistánu, se vzápětí prudce ohnala hlavní vojenská expertka strany Jana Černochová. Na oficiálním stranickém webu publikovala prohlášení, končící jízlivou poznámkou, že poslanec Klaus by se měl věnovat raději školství, kterému prý „docela rozumí“. A exministr Petr Bendl ho dokonce vyzval k odchodu ze strany.

Honění politických bodů

Kritizovat angažmá USA a NATO v Afghánistánu je docela snadné, dokonce i bez různých nepravd a nepřesností, jichž se Václav Klaus dopustil (třeba že se Turecko afghánské mise neúčastní). Mise totiž zdaleka nedosahuje stanovených cílů, Taliban je až příliš živý, o čemž se lze přesvědčit ve zpravodajství skoro každý den.

Politika je ale rovněž věcí symbolů. Podpora naší mise znamená podporu našeho zapojení do západních struktur, fakticky se tím konstatuje: Ano, my jsme a chceme být součástí tohoto týmu, a sice i na těch hřištích, kde se zrovna nedaří. A nebudeme, když se zrovna – v extrémně náročném terénu – nedaří, zbaběle couvat.

Klausův článek vlastně obsahuje jeden velký rozpor, který je pro řadu lidí jemu názorově blízkých typický, byť oni si ho možná neuvědomují. Radikálně odmítají přijímání uprchlíků, přičemž tvrdí, že situace se má řešit na místě. Řešení na místě ale může mít i podobu angažmá v Afghánistánu. Sice zrovna odtud moc uprchlíků nepřichází, jedná se však o širší, řekněme geopolitickou kontrolu jistých oblastí, bez níž se celková bezpečnostní situace Západu ještě zhorší. I proto si tam lámou zuby různé světové mocnosti, Sověti, Američané (a my s nimi), i proto tam v devatenáctém století utržili katastrofální porážku rovněž Britové. Ale pokud Západ z Afghánistánu vycouvá, země nezůstane neutrální, vzniklé vakuum někdo rychle zaplní, byť spíše nepřímo, přes Taliban či jiné ozbrojené kmenové struktury.

Klausovy malebné obrázky vzdálené hornaté země, kde si lidé odlišné kultury pěstují své opium, a my bychom ji měli nechat na pokoji, jsou tudíž dobré leda pro honění politických bodů, nikoliv jako příspěvek do seriózní diskuse o geopolitické strategii. Což dotyčný nejspíše dobře ví. Ale ví také, že jako politik musí veřejně pronášet nikoliv slova, za něž mu zatleskají bezpečnostní experti na semináři, nýbrž výroky, které chtějí slyšet voliči. Záleží však samozřejmě též na tom, na jaké voliče se daný politik obrací, neboť společnost je zpravidla segmentovaná na různé skupiny. Konflikt s Klausem a o Klause lze tudíž vnímat i jako „strategický spor“ o celkové zaměření a profil ODS.

Osmého srpna, při poledních smutečních sirénách, si totiž nešlo nevšimnout, že se na ulici zastavil jen málokdo. Většina občanů se chovala jako při běžné zkoušce sirén, tedy si dále kráčela po svých. Službu českých vojáků v Afghánistánu vnímá hodně lidí spíše jako působení v „cizinecké legii“, jako angažmá za peníze ve prospěch cizích zájmů. Uvedené nálady si ale přímo říkají o politickou reprezentaci. Václav Klaus se tak svým článkem přihlásil do služby.

Fialova pštrosí politika

Dlouhodobým kritikem českých vojenských misí je Tomio Okamura a jeho SPD, dokonce se v uvedené otázce sváří s prezidentem Zemanem. Proto už snad ani nepřekvapí, že poslanec ODS Klaus podpořil kandidaturu Ladislava Jakla do Senátu – za Okamurovu SPD. Vrána k vráně sedá, praví známé rčení. Avšak již jen z hlediska stranické „štábní kultury“ se Klaus dopustil faux pas, poněvadž podpořil kandidáta z jiné strany, a nikoliv herce Vladimíra Kratinu, jenž ve stejném obvodu startuje v dresu ODS. Navíc kandidáta ze strany označované za extremistickou nebo přinejlepším za soft extremistickou.

Co to všechno znamená? Má Klaus namířeno do SPD? Nebo se rodí nějaký širší blok, třeba zaštítěný i panem otcem? (Ten Jakla podpořil dokonce ze Sněžky.) Tím spíš se bude ODS muset ke Klausovi jednoznačně postavit. Dosud jí v tom však, mimo jiné, bránilo jméno Klaus. Pro mnoho členů strany je „starý Klaus“ stále „bohem“ či alespoň nostalgickou vzpomínkou na boha, jehož bronzovou modlu neroztavila ani letošní vedra, zcela rozporná s Klausovou dlouhodobou bagatelizací klimatické změny. I proto si Petr Fiala dosud raději hýčkal synka uvnitř. Úplným rozchodem s ním sice může mnohé ztratit, ale i mnohé získat. Nicméně dosavadní Fialova pštrosí politika vůči fenoménu Klaus začíná být tak jako tak kontraproduktivní. Vždyť schizofrenní strana ve volbách moc šancí na úspěch nemá.

Autor je politolog

LN, 17.8.2018