26.4.2024 | Svátek má Oto


POLITIKA: Nemusí hned všechno vědět

1.3.2007

Neotřelé projevy Jana „Kato“ Kavana, jimiž od počátku polistopadové politické kariéry vysvětluje své průšvihy, které by jiné politiky když ne politicky znemožnily, tak alespoň diskvalifikovaly pro úplně nejvyšší funkce, dosáhly v úterý večer v reportáži švédské televize zabývající se možnými úplatky při nákupu Gripenů nových kvalitativních výšin.

Interpretace toho, co jsme slyšeli a viděli ústy bývalého ministra zahraničí, připomínala argumentaci manželky přistižené se sousedem ve chvílích pohody v manželské posteli a snažící se svému choti namluvit, že se jen domlouvali na co nejlepším průběhu oslavy jeho kulatých narozenin. Jeho ochota „…letět do Londýna, Paříže nebo kamkoliv, kam bude potřeba…“ naznačuje, že sněhobílý Kavanův kredit v záležitosti Gripenů bude asi pěkná virtuální realita.

Jako bychom to neznali… Stejné vysvětlování aktivit teflonového Jana Kavana při „mírových“ aktivitách v 80. letech v Anglii, stejné překrucování po uvedení video záznamu schůzky s řídícími důstojníky z StB, aféry s řízením v opilosti nebo původu finančních prostředků v jeho trezoru, okolnosti nadhodnocených zakázek rekonstrukcí našich zahraničních zastupitelských úřadů či opravy Štiřínského zámku.

Do Událostí komentářů České televize, která části švédské reportáže v úterý uvedla, si Daniela Drtinová pozvala novinářského kolegu Jana Macháčka. Vzpomněl jsem si na čtyři roky starý Macháčkův článek „Špidla se neumí pochválit“ , zdůrazňující tehdy v MF Dnes velmi kladné hodnocení předsedy vlády Vladimíra Špidly americkým velvyslancem v Praze.

Craig Stapleton v červnu roku 2003 pochválil Špidlu v rozhovoru pro Hospodářské noviny jako „probyznysově orientovaného bojovníka proti korupci“. Připadalo mi to tehdy nejen zcela absurdní, ale i směšné, nejen kvůli všem aférám a aférkám, které za dobu fungování dnešního českého eurokomisaře ve vrcholných stranických a vládních funkcích v letech 1998 – 2003 vyplouvaly na povrch, ale zejména kvůli zjevné bagatelizaci odhalení britského listu Guardian. V těch samých dnech, kdy Stapleton lichotil Špidlovi v HN a Macháček v MfD, napsal totiž Guardian, že vlastním šetřením v Praze získal důkazy z první ruky potvrzující pokusy o podplácení v zájmu zakázky BAE (Gripeny). Citoval nejmenované zdroje v Praze, které tvrdily, že lidem spojeným s vládní koalicí šly větší sumy peněz. Podle rovněž nejmenovaného vysokého vládního zdroje směřovaly peníze do pokladny sociální demokracie.

ČTK tehdy citovala reakci českého předsedy vlády k odhalením Guardianu: „…Premiér Vladimír Špidla o obviněních listu The Guardian neví a bude se s nimi teprve seznamovat. Na adresu britského listu však poznamenal, že jde o průměrné noviny a tedy neví, zda se k případu bude vůbec vyjadřovat…

´Náš postup je od počátku transparentní a neděláme to kvůli tomu, že o tom píší britské noviny, ale kvůli tomu, že je to správné,´ řekl. …“

Zjevnou a tradiční nekompetentnost českých novinářů projevila Daniela Drtinová v úterý večer hned dvakrát (a celkem už asi po 239.). Poprvé když jednomu z autorů reportáže, švédskému novináři položila otázku, kolik to pátrání a reportáž stály peněz? Na jeho odpověď, že neví, že se musí zeptat vedení, reagoval Jan Macháček. Kdyby prý čeští šéfredaktoři měli podobné pochopení pro opravdu „investigativní“ práci, mohli by i čeští žurnalisté točit podobné majstrštyky. Obávám se, že žádné peníze nejsou schopné potlačit neschopnost nebo neochotu českých žurnalistů jít např. po stopě, kterou jim Guardian již v červnu roku 2003 předložil na stříbrném tácu. Je symptomatické, že ačkoliv se uplácení mělo odehrávat v České republice, jak v roce 2003, tak dnes se věci daleko hlouběji a kompetentněji věnovaly především zahraniční sdělovací prostředky.

Představa českých žurnalistů o investigativní novinařině je, že podobně jako Sabina Slonková nebo Jaroslav Kmenta počkají, až jim zdroje z ministerstva vnitra - nebo PR agentury mající příslušné kontakty tamtéž - podstrčí nějaké kompromitující materiály a oni je zveřejní. Za to pak třeba zmiňovaná Sabina Slonková obdrží novinářskou cenu Karla Havlíčka Borovského. (V roce 2005 ji dostala poté, co odstartováním likvidační vyprefabrikované kampaně v Hospodářských novinách a následně v MfD zabránila Milanu Venclíkovi stát se jihomoravským hejtmanem.)

Druhým projevem nekompetentnosti Drtinové byl naivní dotaz, jestli by podobným korupcím nemohly zabránit daňová přiznání politiků. Několik desítek sekund před tím běžela ve švédské reportáži grafika naznačující pohyb peněz na účty v Panamě. Grafika tak názorná, že by ji mohla pochopit i stálá opora veřejnoprávní televize. Stovky milionů na kontech v daňových rájích se totiž v českém daňovém přiznání neobjeví, ať je jejich původ jakýkoliv, i kdyby ta daňová přiznání prosadili společně Jiří Paroubek a Vladimír Špidla, známí bojovníci proti korupci. Ale když ono to „daňové přiznání“ vypadá tak sexy, že?