Podle mezinárodního indexu vnímání korupce zaujala Česká republika 54. místo ze 176 zemí a ocitla se po boku Lotyšska, Malajsie a Turecka.

Nicméně v české politice korupce prakticky neexistuje. Že se smíchy popadáte za břicha? Budiž – ale kolik odsouzených špičkových politiků známe? Postačí nám prsty jedné ruky.

Aby toho nebylo dost, i ti politici, kteří obvykle s chutí sbírají body za protikorupční proklamace, ztratí řeč, když dojde na jejich vlastní hříchy. Teď se potí předáci Věcí veřejných. Oni prý nepřijali sponzorský dar od společnosti, kterou policie podezřívá z krácení daní při obchodování s pohonnými hmotami. Oni přijali nezištný dar od soukromé osoby. Je patrně jen shodou nešťastných náhod, že dotyčná osoba v pochybných firemních kšeftech figuruje.

Samotné Věci veřejné jsou omylem, hříčkou přírody. Vlastně si spletly cestu. Chtěly pomáhat byznysu Víta Bárty, ale zatoulaly se do vrcholné politiky. Dokonce i na vládní úrovni ještě zásluhou rebelky Karolíny Peake a její formace LIDEM přežívají. Ať se paní Peake tváří, jak chce, docela dlouho Bártovým zájmům asistovala, ne-li přímo sloužila. Ostatně už i její účty se dostaly do novinových titulků.

O zvráceném chápání korupce Nečasovou koalicí pak ukázkově vypovídá nedávná zpověď prvního místopředsedy Občanské demokratické strany Martina Kuby v časopisu Respekt. V jejím rámci sdělil, že Věci veřejné považuje za příklad "protikorupčních aktivit a iniciativ", které reagují na "aktuální poptávku ve společnosti" a "vychylují společnost nepřirozeným směrem".

S tím směrem má pan Kuba bohužel pravdu – možná právě kvůli onomu vychýlení ODS předloni přizvala Věci veřejné do vlády. Ale on to druhý muž občanských demokratů myslel zřejmě jinak. Zajídá se mu boj stran s korupcí – a nadšeně se v tom opírá i o filozofa Václava Bělohradského, podle něhož na boji s korupcí nemůže být postaven program politické strany. Leč Martina Kubu nenapadá lepší recept než "funkční policie" a "funkční státní zastupitelství", což je, jak kdekdo ví, proklatě málo. Zvlášť když nejeden vládní politik pracuje na jejich "znefunkčnění".

ODS už sice od roku 2010 vyměnila všechny své ministry, avšak podlehnutí korupčním a klientelistickým svodům nepřipustí u žádného z nich, ani u Alexandra Vondry, ani u Pavla Drobila, ani u Martina Kocourka. Korupce prostě není, reálná ani hypotetická, a protikorupční étos vnesli do programového prohlášení vlády nejspíš Marťani. Ani bombastická vládní protikorupční strategie asi potom nemá větší cenu než prachobyčejná mucholapka.

Je to ale skutečně pouze pocit hospodských štamgastů, že se peníze točí kolem jakéhokoli politického rozhodnutí, rozšířením Temelína počínaje a prezidentskými milostmi konče?

Každá parlamentní strana má své černé ovce, od TOP 09 až po KSČM, každé se korupce nějak dotkla. Odlišit se nyní mohou jenom tím, jaká opatření proti kupčíkům s mocí budou ochotny uzákonit. Namátkou zmiňme zavedení majetkových přiznání, zrušení anonymních akcií, povinnost transparentních účtů politických stran a přísnější regulaci jejich financování nebo zřízení speciálního protikorupčního útvaru žalobců.

Výmluvný je také odmítavý postoj vládní koalice k návrhu platformy "Vraťte nám stát" na zřízení parlamentní vyšetřovací komise se zastoupením renomovaných osobností z řad občanské společnosti, která by prozkoumala zprávy Bezpečnostní informační služby z posledních let o prorůstání organizovaného zločinu do politiky a veřejné správy. Premiér Petr Nečas rovnou použil nekorektní a zavádějící argument, že není možné, aby se nějací aktivisté brouzdali v odposleších. Jaké řešení ale nabízí on? Stejné jako jeho stranický náměstek Kuba?

Nikdo politiky nenutí nazývat podnikané kroky zápasem s korupcí. Klidně o nich mohou i pochybovat. Měli by je ale činit. Dřív než jim to nespokojená veřejnost spočítá odprava doleva.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6