Ministr financí a místopředseda české vlády Andrej Babiš je ve střetu zájmů dosud v Čechách nevídaném. To víme všichni od chvíle, kdy vstoupil do vlády jako „nepolitik“ se svým hnutím ANO 2011. Vstoupil tam údajně proto, aby nešvary typu „všeci kradnú“ z politiky odstranil. Nebudu vyjmenovávat všechny známe osoby z veřejného života, z byznysu či kultury, které mu na to skočily.

Jak čas běžel, jeho střet zájmů se začal některým politikům - a je jedno, zda koaličním či opozičním - zajídat natolik, že o něm už nejen mluvili, ale snažili se jej vtělit do paragrafů zákona. Jejich snaha byla nedávno úspěšná a „lex Babiš“ je na světě. Jaká bude reakce Andreje Babiše, uvidíme, předpokládám, že se z něj nějak vykroutí. Jaká bude reakce jeho obdivovatelů z veřejnosti, jeho voličů, si dovedu docela dobře představit: mezi těmi neslanými, nemastnými, necharismatickými tvářemi, jaké se v politice v současnosti pohybují v kterékoli straně, nedají na toho „jediného spravedlivého“, který přece stále chce zatočit s „podvodníky, kteří kradnú“, dopustit a jeho popularita ještě vzroste.

Andrej Babiš navíc není ani první a bohužel asi ani poslední, kdo svého postavení ve veřejném životě zneužívá. Je možné si vzpomenout zvláště na dva ministry zemědělství za ČSSD, ale i na další členy poslanecké sněmovny či krajských rad a bohužel tato nemoc je rozšířená i v městech a obcích. Liší se pouze v rozměru. Šest tisíc korun dotace na hektar vypadá ve svém výsledku při vlastnictví sta tisíc hektarů impozantně, příjem z navýšeného procenta obsahu metylesteru v pohonných hmotách všichni přesně nepochopí, ale podivné přidělení bytu členovi samosprávy na malém městě je přece „zanedbatelné“.

A tak, místo aby si veřejný činitel nešil vlastníma rukama z ostudy kabát a choval se, jak se sluší a patří, aby nezneužíval veřejné pozice pro vlastní zvýhodňování či obohacování jakýmkoli způsobem, musí sněmovna přijmout zákon. Navíc dost kostrbatý. Proč tak pozdě? Proč už dávno při znalosti poměrů v České republice a ohebnosti charakterů veřejných činitelů nebyl v našich zákonech uplatněn jednoduchý paragraf, který naformuluje, že veřejný činitel jakékoli úrovně se nesmí účastnit zakázky či čerpání z veřejných či dotačních peněz?

Omlouvám se všem veřejným činitelům, kteří ty ohebné charaktery nemají, kteří odolali lákavým příležitostem. Znám takové a jsem ráda, že existují. A nikoli pouze jako výjimka, která potvrzuje pravidlo. Jsou to ti, kteří by se jinak na sebe ráno nemohli podívat do zrcadla a už vůbec ne do očí svým dětem. Žádný zákon z bezskrupolozního člověka opravdového poctivce neudělá. Zákon je jenom momentální berlička, která krátkodobě znesnadní lákavou cestu k veřejným, hlavně dotačním penězům.

A tady je jádro pudla: chytrolíni a prevíti budou na světě vždy. Do veřejného života se také vždy nějak dostanou, protože ten je pouze odrazem celkové společnosti. Aby se ale nemusely přijímat podobné zákony jako „lex Babiš“, měli by voliči velmi pečlivě zvažovat, kdo s nimi jedná fér a kdo nikoli. Je to namáhavé, musí se při tom myslet a to někdy bolí. Ale pomohlo by to!

Ale hlavně musí být odstraněna příčina: jak obrovský objem dosažitelných veřejných prostředků ze státního, krajských i obecních rozpočtů, tak z dotací jakéhokoli původu.

Jak jednoduché a snadné, Watsone!