Chvíli to včera ve Sněmovně vypadalo, že proběhne zevrubná debata o korupčních skandálech vlád pravicových i levicových. Opozice chtěla mluvit o předražených letounech, podivuhodných smlouvách VZP, nedotažené kauze ProMoPro či podnikání exministra Řebíčka. Protistrana si nic nenechala líbit a ústy premiéra Nečase připomněla případy, jež se urodily v dobách sociálně demokratických kabinetů. Mohli jsme si tudíž udělat bilanci, v jejímž rámci bychom možná s překvapením zjistili, kolik druhdy žhavých afér skončilo zametených pod koberec. Nestalo se. Po dvouhodinové přestřelce řečníků s právem přednostního vystoupení Sněmovna koaličními hlasy další diskusi zatrhla.

Škoda. Zpovídat se měli modří i oranžoví, zkrátka všichni, na jejichž počínání kdy ulpěl stín. Aspoň takto si představuji transparentní politiku, kterou se všechny strany zaklínají před volbami. Zdánlivě jsou to drobné: tu něco pro zbrojaře a jejich prostředníky, tu něco pro neprůhledný konglomerát firem ozvučujících předsedání Evropě, tu něco pro spřáteleného advokáta. Jenže v konečném součtu se pohybujeme v řádu miliard. A právě ty v současnosti chybí na policisty, hasiče, terénní sociální pracovníky nebo kvalifikované pedagogy. Rozčarování voličů stoupá – slyší, že si žili nad poměry a nyní musí šetřit, zároveň však mají vážné pochybnosti o tom, zda se podobně vehementně ucpávají díry, kterými odtékají peníze z veřejných zakázek do soukromých či dokonce partajních kapes. Česká politická elita ovšem příležitost obhájit své reformní konání v kontextu konkrétních podezřelých případů nevyužila. Malostranský břeh Vltavy se opět o kus vzdálil zbytku republiky.

Je to přitom zvláštní svět: ministr Kalousek, který pro vulgární výrazy nechodí daleko, v něm beztrestně fackuje hulvátského občana a poslanec Rath to vysvětluje "veselou opičkou", poslanec Krátký se brání schůzování po setmění s odvoláním na zloděje a lehké děvy, poslanec Babák zase v médiích spřádá postelové spekulace okolo své bývalé kolegyně z véčkařského klubu. Tomu se říká rozval hodnot a nárůst anarchie, který siskoro koleduje o přesun nějaké té pořádkové jednotky ze Šluknovska. Hlavně jsme ale svědky toho, jak ani špičkoví politici již nechápou smysl parlamentu a zastupitelské demokracie. A někteří svým chováním rovnou ponoukají veřejnost, aby se, stejně jako oni, projevila v ulicích, nejlépe ručně. Kdyby se rating zemí určoval podle panující politické kultury, dávno bychom zbankrotovali.

Psáno pro ČRo1