Ruzyňské letiště se rozrůstá obrovským tempem. Loni přibylo o třicet procent cestujících a letos se čeká rekordní počet jedenácti miliónů. S novou dráhou by mělo velkou šanci překonat kapacitou a významem letiště ve Vídni. Mnoho dalších čísel by se dalo uvést jako svědectví úspěchu. Přesto je nový přijímaný zákon v mnoha ohledech problematický. Neblaze připomíná zákon, který umožnil dostavbu dálničního obchvatu kolem Plzně. Oba zákony mají společné bídné jádro. Kolem našich dopravních staveb staveb vládne legislativní džungle. O marasmu v této oblasti svědčí i šílený nápad ministra dopravy Šimonovského. Ten podle všeho už rezignoval, vzdal se naděje, že se někdy podaří dostavět hradeckou dálnici a vážně navrhuje rozšířit dálnici D1 o další pruh. Torzo hradecké dálnice není výdělečný podnik a nemůže nikde lobbovat. Zato letiště v Ruzyni ano. Není divu, že si najalo lobbystickou agenturu, která je placena za to, aby "zákon o letišti protlačila parlamentem". Copak je asi beranidlem pro toto protlačování?

Bylo by poctivé, kdyby poslanecká sněmovna signalizovala veřejnosti: Jsme parta kašlající na veřejný zájem a zajímají nás jenom naši klienti. To ale neudělá. Zákon o letišti je oficiálně motivován snahou "zabránit spekulacím s pozemky". Přitom se o spekulace zasloužily právě státní orgány, konkrétně Pozemkový fond. Ten souhlasil s prodejem státní půdy pod projektovanou dráhou v okamžiku, kdy už běželo jednání o územním plánu, v němž byla nová dráha zakotvena. V lepším případě šlendrián, v horším případě kriminální čin se má zaflastrovat zákonem šitým na míru jednomu konkrétnímu případu.

Nabíledni je otázka, proč nemáme rozumný zákon, který by znemožnil všechny tyhle nesmysly a umožnil rozvoj dopravní infrastruktury, aniž by se na něm přiživovali paraziti a ukájeli fanatici ekologického ideologismu. Zákon, který by respektoval právo na majetek a z něho plynoucí nárok na plnohodnotnou náhradu. Jenže takového zákona se asi hned tak nedočkáme, protože by ubyla příležitost k úplatkům a výměně služeb a protislužeb.