Kolem roku 800 po Kr. a ještě jednou o 50 roků později byli Židé v oblasti mezi Eufratem a Tigridem zatížení obzvlášť vysokými zvláštními daněmi, usazování v této oblasti jim bylo značně ztíženo a na oděvu museli nosit žluté označení.

V Tunisu bylo Židům uloženo platit každoročně vysoké daně.

Kolem roku 1000 po Kr. jsou Židé v Mezopotámii těžce utlačováni, mimo jiné vysokými pokutami.

Začátkem 11. století zakoušejí pronásledování Židé z Tripolisu, na severu dnešního Libanonu. Jejich synagoga je proměněna v mešitu a několik soukromých domů zbořeno.

1016: Z Kairavanu (dnes tuniském) byli Židé několikrát násilím vyhnaní.

1033: V marockém Fezu padlo na 6.000 Židů za oběť masakru.

1066: Více než 5.000 Židů zamordovali arabští povstalci v Granadě.

1080 po více než tisíciletém nepřetržitém osídlení byla kvetoucí židovská obec vyhnaná z Rafahu, který dnes leží na hranici pásma Gazy a Egypta.

1145: Židé v severoafrickém Tunisu mají na vybranou: obrácení k islámu nebo vyhnání.

V letech 1150-tých jsou Židé v Tunisu těžce pronásledovaní.

1173 nachází Benjamin von Tudela v Bejrutu jen 50 Židů - kolem roku 500 po Kr. zde ještě byla kvetoucí židovská obec.

V Damašku nachází kolem 3.000 Židů - v byzantské době jich zde žilo ještě 10.000 .

1232 v celém Maroku, zejména však v Marakeši, dochází k těžkým útokům na Židy.

1250: V Tunisu musí židovské obyvatelstvo nosit zřetelně označený oděv.

V letech 1270-tých: Těžké pronásledování Židů v Tunisku.

1333: Synagogy v Bagdadu zničené. Dochází k rozsáhlému rabování.

1588: V Libyji jsou mnozí Židé donuceni k přestoupení na islám.

Také začátkem 17. století jsou Židé v Tripolisu na severu dnešního Libanonu opět pronásledovaní. Mnozí prchají. V roce 1939 jsou zde registrované už jen čtyři židovské rodiny.

1750-1830: Život v Mezopotámii se pro Židy za osmanské nadvlády stává neúnosný. Mnozí prchají do Persie a Indie. Mezi léty 600 po Kr. a 1900 klesl počet Židů v Mezopotámii na 120 000 z původních 806 000.

1785: Paša Ali Gursi pronásleduje Židy v Lýbii. Stovky jsou vyvražděné.

1799: Židovská obec z Gazy utíká před Napoleonovou armádou. 1903 je v Gaze registrováno už jen 90 Židů.

1805: V Alžíru je zavražděno 40 Židů.

1834: Pod vlivem osm8nsko-egyptské války dochází v galilejském Safedu (Cfat) k pogromu.

1840: Židé v Damašku obvinění z rituální vraždy.

1860: Tvrdá protižidovská opatření v Libyi. Všem Židům uložen vysoký poplatek za vycestování, vyjma těm, kdo jedou do Palestiny.

1864: V Džerbě (dnes tuniské) přepadají arabské bandy židovské obyvatelstvo, rabují, zapalují synagogy a znásilňují ženy .

1864-1880: Během 16 roků vyvražděno více než 500 Židů, často na ulici za bílého dne.

1869: V Tunisu zavraždili muslimové 18 Židů.

1875 20 Židů zavražděno v marockém Demnatu - 1884 dochází opakovaně k pronásledování a vraždění.

V Debdou/Maroko zavražděno 20 Židů.

1880: V Damašku jsou Židé neprávem obvinění, že se podíleli na masakru na křesťanech.

V tuniském Nabelu zavražděno sedm Židů.

1882: v egyptské Alexandrii se útočí na Židy.

1890: Po katastrofální záplavě zničili muslimové židovskou čtvrť v marockém městě Sefrou. Zahynulo při tom 54 Židů.

1897: V severoafrické Tripolitanii vyrabované synagogy a zavražděno několik Židů.

18. května 1897: Zničení synagogy v alžírském Mostaganemu je počátkem rozsáhlého pronásledování Židů v celém Alžírsku.

1900: 10 000 Židům v Alepo uložena roční daň na osobu.

1903 (a ještě jednou 1907) vyvraždili muslimové v marockém Setatu mnoho Židů.

V marocké Taze zavražděno na 40 Židů.

1905: V Jemenu se obnovují staré zákony, které zakazují Židům, aby si stavěli vyšší domy než mají muslimové, vůči muslimům nesmí zvyšovat hlas, nesmí se s nimi dávat do náboženských diskusí ani vykonávat tradiční muslimská zaměstnání.

1907: V Casablance zavražděno 30 Židů. 200 židovských žen a dětí uneseno, znásilněno a jen za výkupné propuštěno.

1912 stovky Židů vyvražděné při pogromech v Maroku.

Duben 1912: V marockém Fezu na počátku francouzské vlády zavražděno 60 Židů a židovská čtvrť města zničena.

1917: Během francouzského mandátu zničily tuniské oddíly v mnoha městech židovské čtvrti.

1919: V egyptské Alexandrii se útočí na Židy.

1921: Opakovaně se v egyptské Alexandrii útočí na Židy.

Ve 1920-tých letech vytlačili jemenští muslimové Židy z výroby textilu a hedvábí a donutili je, aby do výroby zaučili muslimy.

1922: V Jemenu se uzákoňuje povinná islamizace židovských sirotků, i když jejich židovská matka ještě žije.

1924: V egyptské Alexandriji útoky na Židy.

1929: Jemenským Židům se zakazuje vystěhování do Palestiny.

Srpen 1929: V Hebronu zlikvidována masakrem 3000-letá židovská obec. 64/67/69 Židů zavražděno svými arabskými sousedy. Necelé dva roky potom se do Hebronu vrací 31 židovských rodin.

Červen 1932: V tuniském Sfaxu útočí na Židy Arabové, kteří protestují proti stěhování evropských Židů do Palestiny.

1933: V Mosulu/Írák zavražděno 20 Židů.

V jemenském městě Adenu dochází k protižidovským výtržnostem. Arabští demonstranti kamenují a ubodávají Židy.

V Alžíru se manifestuje proti Židům a pro nacisty.

5. srpna 1934: V alžírské Constantině zavražděno 25 Židů. Muslimové zničili mnoho židovského vlastnictví.

1935: V Iráku všichni Židé zbaveni míst na vládních postech. Zkazuje se jim cestovat do Palestiny.

Jeruzalémský velký mufti Hadž Muhamad Amin el-Huseini a jeruzalémský starosta Ragheb Bey Našašibi rozdmychávají pomocí nacistů nenávist vůči Židům. Židovské vlastnictví je označeno hákovým křížem a židovské ženy drženy po měsíce - oficielně kvůli "ilegálním přistěhovalectví" - ve vězení v Betlémě.

1936-39: Damašek centrem protižidovského štvaní. Hojně ho navštěvují němečtí nacisté.

Ve stejném období přichází během nepokojů v britském mandátu Palestina o život 2 850 Arabů, 1 200 Židů a 700 Britů. Na všech stranách tisíce zraněných.

1936: V Basře a Bagdádu během nepokojů 10 Židů zavražděno. Zakázano vyučování hebrejštině.

V Alžíru zavražděn židovský voják za to, že strhl protižidovskou vývěsku.

Duben 1936: Ze strachu před dalším masakrem ze strany Arabů evakuuje britská mandátní správa židovskou obec z Hebronu.

19. dubna 1936: masakr na Židech v Jafě si vyžádal 13 obětí.

1937: Jeruzalémský mufti el-Huseini se spojuje s nacistickým Německem, protože si od postupu německých vojsk do Afriky slibuje pád britské nadvlády v oblasti.

Červen 1937: Násilné protižidovské výtržnosti v Bagdádu s věcnými škodami.

1938-39: V egyptských městech Alexandrii, Tantě, Mansuře, Port Saídu, Káhiře, Mohale, Ismailii a Asuitu dochází k těžkým protižidovským výtržnostem a demonstracím proti přistěhovalectví německých Židů do Palestiny.

1938: V Damašku dochází k četným napadáním Židů noži.

1. června 1941: V Bagdadu v rámci "Farhoudu" 180 Židů zavražděno, téměř 1 000 zraněno. 900 židovských domů zničeno. Došlo k mučení mnoha Židů.

1942: V Casablance znesvěceny synagogy.

Listopad 1942: Němci zatýkají v Tunisku víc než 4 000 Židů, zabavují židovský majetek a některé Židy deportují do koncentračních táborů v Evropě.

Červen 1945: V Damašku zvražděn židovský učitel.

Listopad 1945: V Egyptě zavražděno 10 Židů a 350 zraněno, židovské obchody vyrabovány a synagogy zpustošené, svitky Tóry veřejně spáleny.

4.-7. listopadu 1945: Po celé oblasti protižidovské výtržnosti a v libyjských městech Savia, Sansur, Tripolis, Amrus, Kusabat, Tavarga a Benghasi vyvražděno více než 100 Židů. Mnozí Židé byli před tím mučení, někteří za živa upálení.

18. listopadu 1945: Velká synagoga v Alepo byla vyrabovaná. Modlitební knížky veřejně spáleny.

1946-1949 další protižidovské nepokoje v Iráku.

Červen 1946: Protižidovské nepokoje v Bagdadu. Stovky Židů utrpěly zranění a mnoho židovského majetku bylo zničeno.

1947: Židovským dětem není dovoleno navštěvovat státní školy v Iráku.

Květen 1947: Židé z irácké Faludži byli přinuceni se přestěhovat do Bagdádu po té, co byl zničen jejich majetek..

V Bagdádu zavražděn židovský občan vzbouřenou lůzou, protože prý dal arabskému dítěti otrávenou sladkost.

Listopad 1947: V jemenském Adenu vyzývá egyptské rozhlasové vysílání přenášené do veřejných kaváren, aby se podnikaly akce proti Židům.

Prosinec 1947: V iráckém Mosulu obviňují Žida, že nakazil pitnou vodu arabských dětí bacily cholery.

V Adenu panují tři dny protižidovské nepokoje: 82 Židů zavražděno, 106 ze 170 židovských obchodů ve městě vyrabováno, 220 židovských domů zničeno a mnoho synagog zcela vypáleno.

2. prosince 1947: V Alepo jsou protižidovské nepokoje: Mnoho Židů vyvražděno, 150 židovských domů, 50 obchodů, 18 synagog a pět škol vypáleno.

1948: V jemenské Sanaji dochází k protižidovským výtržnostem na základě obvinění 6 Židů, že zavraždili dvě arabské dívky v rámci rituálních obřadů.

Židovská obec v Iráku musí zaplatit 250 000 dinárů na válku proti Izraeli a platit palestinské uprchlíky.

Duben 1948: Další pronásledování Židů v Alepo. Mnozí Židé se skrývají.

15. května 1948: V Egyptě zatčeno 2 000 Židů. Po dvou týdnech je vydán zákon na zabavení jejich veškerého majetku..

Během června a července je v Egyptě vyvražděno celkem 50 Židů. Mnozí byli před popravou těžce mučeni. Mnoho židovských domů bylo zničeno.

Červen 1948 v Karajitské čtvrti Káhiry zahynulo 22 Židů bombovým atentátem.

V marockých obcích Oudša a Džeradaten zavražděno 43 Židů a více než 150 zraněno.

Červen 1948: Po izraelském náletu na Káhiru zaútočil dav na židovské obchody a synagogy a 19 Židů bylo při tom zavražděno.

Po izraelské válce za nezávislost se všem iráckým Židům zásadně zakazuje vystěhovat se do Izraele.

Srpen 1948: V Iráku je vedle nacizmu, komunizmu, ateizmu a anarchizmu označen i sionizmus za zločin. Mnoho Židů zatčeno, někteří oběšeni.

Září - říjen 1948: V Basře došlo k zatčení mnoha bohatých Židů. Jeden milionář je oběšen, jeho majetek zkonfiskován. Jeho bratranec umírá za čtyři měsíce ve vězení. Všichni jsou obviněni, že dodávali sionistům zbraně.

22. září 1948: Exploze v židovské čtvrti v Káhiře zabíjí 20 Židů, 16 utrpělo zranění. Důsledek: židovské domy vyrabované a židovský majetek zestátněný.

Říjen 1948: Předseda židovské obce v Kurkumu je zatčen a obviněn, že udržuje spojení se svými syny v Izraeli.

5. srpna 1949: V Damašku na Erev-šabat bombový útok na synagogu: 12 mrtvých a 26 zraněných.

Prosinec 1949: Protižidovské výtržnosti v Bagdadu. Hodně zraněných.

V Damašku zrušená rada židovské obce.

1950 se povoluje iráckým Židům vystěhování. Vystěhovalci ztrácejí irácké občanství a majetek.

Listopad 1950: 30 syrských Židů je na Středozemním moři kousek od haifského pobřeží zavražděno arabskými námořníky.

1951: S nabytím samostatnosti přerušuje Libyje všecky styky s Izraelem i se zahraničními židovskými organizacemi.

1952: Po vnitropolitických neshodách dochází v Maroku k protižidovským nepokojům.

Léto 1954: V Maroku dochází ke zničení židovského majetku a židovských škol.

1955: V marockém Masaganu protižidovské výtržnosti. Vznikají velké majetkové škody a několik Židů je zavražděno.

V Egyptě dochází uprostřed 1950-tých let po sinajské válce k vlnám protižidovských výtržností.

1956: V Tunisku dochází po ukončení francouzského mandátu k rapidnímu zhoršení situace Židů.

Z Egypta vykázáno na 4000 Židů. Mnozí si smějí vzít pouze jediný kufr.

V alžírském Oranu dochází k vyrabování židovských obchodů.

Během roku musí Židé v celém Alžírsku v důsledku arabského bojkotu zavírat své obchody a opouštět zaměstnání. Nahrazují je Arabové. Po celé zemi jsou vypalovány židovské obchody a synagogy.

1957: Všichni Židé, kteří neměli v Egyptě od roku 1900 trvalý pobyt, jsou zbavení státního občanství.

Únor 1957: Všechna výjezdní víza, udělená Židům, byla v Maroku prohlášená za neplatná.

Září 1957: V Tunisku byla zrušená rada rabínů. Nadále všechny záležitosti týkající se stavu vyřizuje civilní soud.

1958: V Iráku ztrácí židovská obec státní uznání. Všechen majetek obcí včetně škol a nemocnic je zestátněn.

V Maroku jsou Židé vyhozeni z vládních úřadů. Veškerá sionistická aktivita je trestná.

V Tunisu je zničená starověká synagoga i se hřbitovem v rámci "městského plánování".

Uprostřed 20. století byly v arabských zemích úplně zničeny židovské obce, které tam namnoze trvaly po 2000 let.

1960: v Egyptě zavřeli prakticky všechny židovské sirotčince, školy a domovy seniorů. Židovská nemocnice byla zestátněná a její zdravotničtí pracovníci zatčeni.

V alžírském Oranu byl zneuctěn židovský hřbitov.

Během protifrancouzských výtržností v Alžírsku byla znesvěcena a zničena velká synagoga.

Léto 1960: V Maroku bylo zestátněno mnoho židovských škol.

1961: Alžírská přechodná vláda zakázala Židům vystěhování do Izraele.

1962: Jakmile získalo Alžírsko nezávislost, ztratili tam Židé svá hospodářská práva.

1963: V Libyi ztrácejí Židé hlasovací právo. Kromě toho nesmí být zaměstnaní v žádném veřejném úřadě. Dochází k masovému pronásledování.

1964: Židům v Tunisku se ukládají těžká hospodářská omezení.

1965: V Maroku zveřejněny tzv. "Siónské protokoly".

V jemenském Adenu byly vyrabovány a vypáleny synagogy.

Nejvyšší soud v Alžírsku prohlásil, že zákon Židy nadále nechrání. Veškeré židovské obchodování je bojkotované.

1966: V Alžírsku byl popraven o židovském Novém roce Žid kvůli "hospodářské kriminalitě".

8. února 1967: Syrské ministerstvo obrany zveřejnilo seznam 47 židovských obchodníků, s nimiž nesmí armáda navazovat žádné obchodní styky.

Květen -červen 1967: V Egyptě jsou propuštěni všichni Židé, zaměstnaní ve veřejných službách. 500 Židů včetně rabínů bylo zatčeno. Někteří byli brutálně týraní a teprve 1970 propuštěni z vězení. Jiní byli vykázaní ze země.

Květen 1967: V alžírské Constantině někdo hodil ruční granát na kavárnu, která měla židovského majitele. 13 lidí při tom zahynulo.

Červen 1967: V souvislosti se Šestidenní válkou dochází v Tunisku k těžkým výtržnostem. Velká synagoga v Tunisu podpálená, svitky Tóry zničené, jeden Žid zavražděn.

V Adenu zavražděno několik Židů, tři synagogy zničeny, židovský majetek vyrabovaný.

V syrské Kamišliji zavražděno 57 Židů.

V Alžírsku znesvěcené synagogy.

Od 1967 platí v Sýrii následující nařízení:

* Žádný Žid nesmí vycestovat, ani když má zahraniční pas.
* Bez zvláštního povolení se nesmí vzdálit víc než 3 km od bydliště.
* Osobní průkazy jsou orazítkované slovem "Musawi" (Žid).
* Zákaz vycházení po 22 hodině.
* Vzdělání pro Židy končí šestým rokem základní školy.
* V Kamišliji jsou židovské domy červeně označené.
* Židé nesmějí být zaměstnaní ve veřejných službách a v bankovnictví.
* Syrští vládní úředníci a vojáci nesmějí nakupovat u Židů.
* Cizinci nesmějí bez doprovodu navštívit židovskou čtvrť.
* Židé nesmějí vlastnit televizor ani rozhlasový přijímač, poštovní styk se zahraničím je jim zakázaný.
* V židovských domech se nesmí zavádět telefon.
* Majetek zemřelého Žida je zestátněn, dědici si ho mohou vykoupit. Pokud na to nemají, je židovská pozůstalost předaná palestinským Arabům.
* V Damašku jsou povoleny pouze dvě židovské školy. Všichni ředitelé i většina učitelů musí být muslimové. Zkoušky se většinou dělají o šabatu.

1968: Ze zákona nesmějí Židé za prodávané nemovitosti za měsíc dostat více než 100 dinárů.

1969: V Iráku oběsili v lednu 9 Židů za "sionistické aktivity", dva za "špionáž pro Izrael a CIA" (srpen), další dva v září a ještě čtyři další zavraždili v listopadu.

Červen 1970: Velitel Kadafí zestátňuje veškerý židovský majetek bez jakéhokoliv odškodnění.

1972: V Iráku je mnoho Židů pozatýkáno. 16 z nich zmizelo beze stopy a 20 bylo zavražděno.

1973: V Iráku je ve svém domě vyvražděná pětičlenná rodina.

Březen 1974: Čtyři syrské Židovky jsou zavražděné při pokusu opustit zem.

© Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP
přeložila Anna Češková
www.israelnetz.com