Už ve třetím čtení je senátní návrh zákona zakazujícího prodej ve velkých obchodech v několika vybraných svátečních dnech v roce. Je to příklad zákona, o kterém se věru nedá říct, že by si ho lidé vydupali ze země.

Obchody s větší než dvěstěmetrovou prodejní plochou by měly během šesti svátků v roce zavřeno a všude jinde by bylo otevřeno. Argument – aby lidi neběhali po obchodech a trávili sváteční chvíle v kruhu rodinném. A hlavně – že zaměstnanci oněch obchodů by mohli být s rodinou a ne u regálů.

Zdá se, že předkladatelům zákona leží řetězce v žaludku. Těch se to pochopitelně týká nejvíc – smysl zákona je potrestat je. Projednává se mírnější verze zákona, byly i nápady zavřít obchody v neděli.

Ne že by to tu nebylo a že by to nemělo tradici. Židé mají svůj šábes a řádný židovský obchod, jako je BH Photovideo v New Yorku, má o šábesu a o dalších svátcích zavřený i internetový obchod – kouknout se můžete, ale nikoli objednat. Ke křesťanské tradici patří neděle věnovaná návštěvě kostela a rozjímání. Háček je v tom, že si tyhle svátky nevymyslela žádné senátní hlava. Navíc vznikly v době zcela jiného životního tempa. Mnoho lidí nemá jindy než v sobotu, v neděli nebo o svátcích čas na nákupy. Jděte se podívat třeba do IKEA ve sváteční den, jak tam bude narváno.

Pokud zákon projde, a zdá se, že projde, zaměstnanci obchodů přijdou o příplatky a zákazníkům to zkomplikuje život. Bude to vyváženo tím, že zákonodárci budou mít pocit dobře vykonané práce.

Napadlo mě

Berte to jako nesourodou směs poznámek a otázek, žádné řešení nemám.

Společnost stárne, dětí se rodí málo, a tudíž je starost o penzijní systém zcela oprávněná a logická. Nedávný pokus o penzijní reformu ztroskotal na politické nevůli, ale také na zjevné nepraktičnosti – byl to jen v podstatě bezvýznamný (jakkoli vítaný) příspěvek k úsporám více vydělávajících občanů.

Rodí se i bizarní nápady, jako například v Německu, kam chtějí nastěhovat milióny mladých Somálců, aby tito vydělávali na penze stárnoucím Němcům.

Vedle toho a bez souvislosti s tím vším se nahlas uvažuje o tom, že by každý mohl dostávat nějaké základní peníze, ať pracuje nebo nepracuje. Udivuje mě, jak se může o něčem takovém přemýšlet, když panují pochyby, jak udržet při slušném živobytí lidi, kteří celý život pracovali a udržovali penzijní systém v chodu.

No a do toho se čeká další průmyslová revoluce, kdy přijdou roboti a budou všechno dělat sami a lidi budou bez práce.

Z toho mi vyplývá něco, o čem se zatím – pokud vím – nemluví. Nerodí se nějaká úplně jiná ekonomika? Tu tradiční chápu tak, že tu jsou lidé, ti pracují, vytvářejí rozmanité statky a služby a peníze fungují jako univerzální oceňovatel rozmanitých a nesourodých činností. Když ale budou všechno dělat roboti, co se tu bude oceňovat? Budou tu vyrobené statky. Jak je dostat k zákazníkům, když budou bez příjmů?

Nepůjde to jinak, než že to lidi budou nějak fasovat... Není to ale podobné komunistické utopii?

Čert ví, čeho se ještě dočkáme.