Před čtyřmi lety, 12. dubna 2005, zemřel ve svém telavivském bytě izraelský textař Ehud Manor. Pokud existuje něco jako „izraelskost“, byl právě Manor jedním z lidí, kteří jí uměli geniálním způsobem vyjadřovat a spoluvytvářet. Ve spolupráci s izraelskými hudebníky jako Nurit Fuchs nebo Mathi Kaspi vznikly písně, které se staly klasikou izraelské populární hudby. Mezi ně patří například i v cizině známá „Bšana habaa“. Manor v ní použil tradiční pozdrav Židů z diaspory „příští rok v Jeruzalémě“ a přenesl ho do izraelské reality: „Příští rok budeme sedět na balkoně, pozorovat stěhovavé ptáky a hrající si děti…“ S izraelským počasím i družností souvisí, že je balkon skutečně určitým symbolem běžného izraelského života. Proto může stavební firma použít Manorův motiv na reklamu: „Na balkoně věšíme prádlo i vlajku …“ Do textu „příští rok na balkoně“ se promítají jeho vzpomínky na dětství, na domek v rodném vinařském mošavu Benjamina. Láska k rodné zemi, kterou nazval „zemí mléka, medu a hořkých bylin“, smutek nad válkami a ztrátou života i naděje a optimismus jsou stavebními kameny jeho textů: „Ještě uvidíš, jak bude příští rok dobře…“

Ehud se narodil roku 1941 jako druhý syn Rachel a Izraele Wienera. Jméno Wiener změnil na Manor na návrh Jarona Londona, aby s ním mohl spolupracovat na hudebních pořadech v rádiu. Tak to prý tehdy odpovídalo duchu sionismu. Jeho rodiče se přistěhovali z Ruska a Ehud jim písní „Jelid ha-arec“ - rodák, za to vyjádřil svůj dík. Její text je vyryt do Manorova náhrobního kamene v Benjamině. Jeho otec zemřel, když mu bylo 15 let. Jeho mladší bratr Jehuda zahynul v devatenácti letech v tzv. Vysilující válce s Egyptem. Později Ehud napsal text srdceryvné písně „Achi ha-cair, Jehuda“, Můj mladší bratře Jehudo: „…maminka čeká, jestli ještě dorazí dopis…“ V písni slibuje, že svého syna pojmenuje po něm, což skutečně dodržel.

Přes všechnu bolest byl znám jako radostný, optimistický a neuvěřitelně pilný člověk, se kterým se dobře spolupracovalo. Za dobu svého působení napsal na 1250 textů a přeložil z angličtiny do hebrejštiny 600 klasických her a muzikálů. Nikdy neodmítl žádost o spolupráci a uměl psát pro zpěváky texty šité na míru. Jako mladík obdivoval orientální židovskou zpěvačku hlubokého hlasu z Jemenu Šošanu Damari. Pro ni napsal společně se zpěvákem Boazem Šarabi „Lašir itach“ - Zpívat s tebou: „Zpívat s tebou je jako sen, s tebou tu jsem, to je jak sen …“ Kombinace hlasů Damari a Šarabiho s jejich orientální hebrejskou výslovností je velmi působivá. Manor je autorem textů mnohých romantických písní, z nichž nejznámější snad je „Brit olam“, Věčná smlouva, o romantice v manželství.

Manor vystudoval psychologii a anglickou literaturu na universitě v Jeruzalémě a v Cambridge. V USA se seznámil se svou manželkou, zpěvačkou a herečkou Ofrou Fuchs. Jejich tři děti, Gali, Libi a Jehuda Izrael, svědčí o vzájemné lásce a úctě rodičů, o jeho silném vztahu k rodině, neutuchajícím zájmu o filmovou a hudební produkci a o jeho “dětskosti”.

Mezi texty, které psal pro růžné festivaly, byly mnohé písničky pro děti. Jejich texty jsou vždy ze života, i ze života vlastních dětí, jejichž jména se v nich objevují. Festivaly dětských písní jsou v Izraeli oblíbené a účastní se jich a rádo si na nich zazpívá publikum všech věkových kategorií. V roce 1978 zvítězila na Eurovizi překvapivě jeho píseň „Abanibi oboebe“, o tajné dětské řeči, která funguje tak, že se za každou slabiku přidá b s příslušnou souhláskou. Na jiné eurovizi na celé čáře prohrála píseň „Halevai“, což přeloženo znamená „Kéž by“. V Izraeli se ovšem stala hitem a je typickým vyjádřením izraelské touhy podepřené biblickými citáty a obrazy: “Kéž by na nás sestoupila duha, kéž by existovala náprava pro tento svět…kéž by se znovu otevřely brány ráje, kéž by národ proti národu už nepozvedl zbraň…”

Velmi známá a školní mládeží hojně zpívaná je „Izraelská píseň“ - „Šír izraelí“, jejímž tématem je izraelská identita: “…řecký rytmus s polským přízvukem, trylkování z Jemenu a rumunské housle, mé pouštní údolí a tvá řeka se konečně setkávají na izraelské pláži; se vším steskem a vzpomínkami, špatnými i dobrými…Kdo vlastně jsem, můj Bože? A mezitím citace z Žalmu: „Jak dobré a utěšené žijí-li bratři svorně…“ na moderní rytmickou melodii…

V minulém roce zvítězila jako nejoblíbenější píseň šedesáti let existence státu Izraele “Jinou zemi nemám, i když mi hoří půda pod nohama…” Ta se stala vyjádřením izraelského přesvědčení lidí naprosto různých politických názorů. V roce 1998 obdržel Ehud Manor za svou tvorbu cenu Izraele. Sám sebe prý nikdy neoznačoval za básníka, ale určitě jím byl.

Když byl požádán, aby napsal optimistickou píseň pro sionistický kongres v Jeruzalémě v roce 2003, neváhal a napsal „Sionistickou optimistickou píseň“: „A jestliže už jsi ztratil optimismus, je to znamením, že jsi zestárl a je potřeba tě povzbudit; v hloubce noci v sobě objevíš ráno, v hloubce zármutku v sobě objevíš radost a v hloubce hněvu v sobě objevíš odpuštění.“ Takové a ještě mnoho dalších věcí je možno objevit v hloubce textů Ehuda Manora.

© Krista Gerloffová, Křesťanský mediální svaz KEP

www.israelnetz.com