Pamatujete na tu báji o Prométheovi? Daroval lidem oheň a porušil tím zákaz samotného Dia. Za trest byl přikován k vysoké hoře. Každý den k němu přilétal hladový sup a kloval jeho játra. Zachránil ho až Hérakles, který šel náhodou kolem… Ano. Je to báje. Leč hora, k níž byl Prométheus přikován, ta je známa. Svou výškou je třetí nejvyšší horou Kavkazu.

Jmenuje se Kazbek a poprvé na její vrchol vystoupil v polovině srpna 1844 jedenatřicetiletý pražský lékař a přírodovědec Friedrich Anton Kolenatý (Kolenati). Jak se tam dostal? Je to trochu spletitá historie.

Svět někdy divně odplácí. Snad každý z nás by mohl vyprávět cosi na toto téma ze svých vlastních zkušeností. Výsady v tomto směru nemají ani slavní lidé. Dr. Friedrich Anton Kolenatý (1812-1864), jehož jméno si dnes připomínáme, byl také jedním z prvních šesti profesorů brněnského technického učiliště, předchůdce dnešního Vysokého učení technického v Brně. To bylo založeno díky finanční podpoře S. M. Rothschilda jako technický německo-český ústav již v roce 1847, kdy jeho zřízení schválil císař Ferdinand I., když předtím dovolil zmíněnému vídeňskému bankéři založit nadaci na podporu tohoto technického ústavu. A současně císař 29. prosince 1849 jmenoval oněch prvních šest profesorů, když dr. Kolenatému bylo souzeno přednášet přírodní vědy. Mimochodem, jedním z dalších oněch šesti byl odborník na zemědělství Jan Helcelet. Nebylo v té době jiného tak usilovného propagátora českého jazyka, jakým byl právě tento profesor.

Ono technické učiliště má poněkud pohnutou historii, nicméně v roce 1918 se stalo Českou vysokou školou technickou v Brně a v březnu 1937 byla škola přejmenována na Vysokou školu technickou dr. E. Beneše v Brně. Prezident Beneš byl současně se změnou názvu promován čestným doktorem technických věd. V roce 1926 zde získal tutéž poctu prezident Masaryk. Přišla válka, uzavření vysokých škol. Již 18. října 1945 ruší prezident Beneš Německou vysokou školu technickou v Brně a české technické učení je obnoveno v původním názvu – Vysoká škola technická dr. E. Beneše v Brně. O pár let později se Beneš komunistům najednou nehodil. Vláda v roce 1956 rozhodla o názvu, který platí dodnes - Vysoké učení technické v Brně. Beneš musel zmizet i z názvů ulic a náměstí. Na tom všem by zdánlivě nebylo nic divného. Školy i jiné instituce se různě jmenují a přejmenovávají. A to, že svět někdy divně odplácí? Ale to je jen taková drobnost.

Když se dr. Edvard Beneš začal zase před pár lety (březen 2004) hodit přesně těm, kterým se předtím nehodil, byl prohlášen div ne za svatého. A protože šlo o účelový, politický zákon z iniciativy komunistů (lex Beneš) a nikoli o skutečné a poctivé zhodnocení státníkovo, nikoho také nenapadlo, aby mu tu školu v Brně vrátili. Když to všechno bylo vlastně jenom jako. A o těch šesti profesorech, kteří školu zakládali, se také mnoho neví. Jeden z nich, dr. Kolenatý, spí svůj věčný sen na hřbitově v Malé Morávce.

První pokořitel Kazbeku

Jeden z nejuznávanějších českých vědců (zoologů) 19. století, Friedrich Anton Kolenatý se narodil před dvěma sty lety, 17. dubna 1812 v Praze. Dne 5. dubna 1836 byl na lékařské fakultě pražské univerzity promován doktorem medicíny a nastoupil praxi odborného lékaře na Malé Straně. Současně se na pražské univerzitě (asistent katedry botaniky) věnoval přírodovědeckým studiím a přitom hodně cestoval. Pochopitelně za poznáním přírody.

V té době carská vláda usilovala o rozšíření území Ruska o Kavkaz. Na rozdíl od pozdějších i dnešních vládců Ruska uvažovali představitelé tehdejšího ruského státu velice racionálně i citlivě - chtěli poznat dobře poměry Kavkazu a k tomu potřebovali schopné a vzdělané lidi. A tak se stalo, že v roce 1842 přijíždí do Ruska na pozvání petrohradské Akademie věd mladý vzdělaný lékař a přírodovědec MUDr. Friedrich Anton Kolenatý. Byl zde jmenován asistentem zoologie a pobyl v Rusku, tedy spíše na Kavkaze, tři roky. Jak uvádí ve svém výčtu František Žampach v časopise Země a cesty, poslal Kolenatý ze svých expedic do Petrohradu přes 30 000 kusů preparátů zvěře, hmyzu, rostlin a minerálů. Mezi sbíráním léčil místní obyvatele a studoval život kavkazských národů včetně jejich ekonomiky a kultury. Napsal o tom řadu publikací a věnoval se také geologii.

Proto jako první vystoupil ve dnech 11. - 14. srpna 1844 s několika domorodými průvodci na vrchol Kazbeku a nechal tam o tom zprávu. Dovršil tak usilování svých předchůdců (Parroth 1811, Meyer 1829), kterým se výstup nezdařil. Později prováděl průzkum dolního toku řeky Donu, ještě později pak dále pokračoval ve vyšších oblastech Kavkazu. V průběhu roku 1842 vykonal průzkum okolí Azovského moře a svůj výzkum v tomto roce zakončil v Taganrogu. V roce 1843 pokračoval v povodí řeky Kury a navštívil svahy Malého Kavkazu až po Náhorní Karabach. V roce 1845 dospěl až na vrchol Kavkazu.

Kazbek

Úžasná byla současně i jeho vědecká práce vydavatelská. Motýly Kavkazu popsal v páté části své monografie pod názvem: Meletemata entomologica (entomologická práce obsahuje celkem 8 svazků). Popisuje zde celkově 78 druhů denních motýlů, které objevil na území Kavkazu. Ve svých pracích popsal i nové taxony, např. Melitaea didyma var. interrupta Kolenati a Melanargia galathea var. turcica Kolenati. Část materiálu, který sesbíral na Kavkazu, se dochovala do dnešních dob v Zoologickém institutu Akademie věd Ruské federace.

Po návratu do Petrohradu sepsal i další své poznatky a ukončil misi, která dodnes vzbuzuje mezi zasvěcenými úžas, veřejnosti jsou však její podrobnosti naprosto neznámé.

Iniciátor česko-německé vědecké spolupráce

Doktor Kolenatý se vrací do Prahy a přijímá místo suplujícího profesora přírodopisu na malostranském gymnáziu, později je jmenován docentem speciální a lékařské botaniky, zoologie a krystalogie na pražské lékařské fakultě. Jeho přírodovědecké výzkumy z cesty po Kavkaze se staly brzy mezinárodně známé a mladých erudovaný cestovatel a přírodovědec je poctěn členstvím v řadě domácích i zahraničních učených společnosti.

Stále působí mezi studenty – 20. května 1848 spolu se zástupci mediků, právníků a filozofů zakládá studentské sdružení za účelem sebevzdělávání v přírodopisných oborech. Spolek je nazván Lotus a jako takový sehrál v historii vzdělanosti v 19. i ve 20. století velmi významnou úlohu. I národnostně zajímavou – od počátku byl česko – německý. Až počátkem dvacátých let minulého století byl spíše německým, leč jeho aktivním členem byl například Albert Einstein, který zde 24. května 1911 přednesl přednášku o teorii relativity.

Hned poté se Kolenatý zapojil do revolučního hnutí, vstoupil do studentské pražské legie, byl dokonce po svatodušních událostech pražských vězněn. Ve spolku Lotus stačil přednést řadu zajímavých přednášek o netopýrech a pavoucích a vydat řadu přírodovědných studií. Za celý svůj krátký život vydal přes sto fundovaných prací. Byl členem řady přírodovědných společností (Petrohrad, Moskva, Paříž, Drážďany, Norimberk, Vídeň, Vratislav aj.) Založil také geologický spolek Werner-Verein. Jeho sbírka brouků z první poloviny 19. století se stala jedním ze základů entomologických materiálů Národního muzea.

Do Karlovy Studánky již nedošel

V září 1849 byl císařským dekretem jmenován jedním z šesti prvních profesorů na budoucím Vysokém učení technickém v Brně. Přednášel zde, jak jinak, přírodní vědy. V Brně také založil rodinu a stýkal se velmi úzce s propagátory českého národního života na Moravě. Nemohl pochopitelně ze svého turistického a přírodopisného snažení vynechat Jeseníky.

Jedním z prvních všestranných odborníků, kteří popisovali krásy Nízkého a Hrubého Jeseníku a zároveň popisovali místní přírodu, byl opavský botanik Franz von Mückusch (1749-1837). Mezi přáteli měl přezdívku "Der veteran im Gesenke". Leč bývalý, předčasně penzionovaný hejtman rakouské armády nedbal. Křížem krážem procestoval tuto oblast a neustále ji propagoval. V roce 1813 zveřejnil v jednom brněnském vlastivědném časopise i tyto věty: "Před několika dny jsem se zase vrátil ze svého výletu do nejvyšších oblastí Jeseníků. Dne 24. září 1813 odpoledne stál jsem na vrcholu Pradědu, králi jesenických hor, a díval se do překrásného kraje Moravy a Slezska."

Později si i dr. Kolenatý oblíbil Jeseníky jako žádnou jinou oblast. Nehledal zde pouze hmyz a cizopasníky, což bylo dlouho jeho doménou. Zkoumal také jeskyně ve Sloupu a důrazně poukazoval na možné ekonomické využití jesenických minerálů. Začal také vydávat odborné spisy o jesenické přírodě a v úvodu jedné z nich uvedl mimo jiné jména 66 osobností a znalců, kteří již před ním prošli a propátrali hlavní části Jeseníků. Z geologů to byli například Letzer, Mahler, Neustadt, Sandfuss, z geodetů Fuss, Kořistka, Galle, z balneologů Brand, Freud, Schroth nebo z autorů prospektů Kern, Kletke, Kreis, Mosch a jiní. Všem Jeseníky učarovaly. Přišli, uviděli a napsali.

Kolenatý Jeseníky rovněž miloval. Přišel, uviděl, napsal, ale nikdy neodešel. V červenci 1864 se rozhodl podstoupit léčení v tehdy již velmi známých lázních v Karlově Studánce, avšak nebyl zde zdaleka poslušným pacientem. Táhlo ho to do lesů a do hor. Do přírody. Byla k němu krutá. Přírodní živel přerval život člověka, který toho učinil v přírodních vědách tolik, že by to stačilo na deset životů. Když ho v srpnu 1844 stihla na vrcholu Kazbeku sněhová bouře, měl s sebou místní horaly, kteří mu pomohli sestoupit dolů, byť za cenu značných omrzlin. Zimu a déšť jesenických hor o dvacet let později bohužel nepokořil. Bylo mu teprve 51 let, když ho počátkem června 1864 při cestě na oblíbený Praděd zastihla bouře. Jeho přítel, farář z Malé Morávky ho po třech dnech nalezl vysíleného v horské salaši a již mu nebylo pomoci. Je pohřben na hřbitově v Malé Morávce.

Kdysi měl tento náš vynikající přírodovědec pamětní desku na Petrových kamenech. "Památce vlasteneckého badatele našeho, profesora F. A. Kolenatého, věnoval vědecký spolek KOSMOS v Šumperku." Bohužel text byl německý, byť ctil českého vlastence. Stihl onu desku stejný osud, jako mnohé krásné a pozitivní napsané jazykem, jemuž primitivní nevzdělanci nerozuměli nebo rozumět nechtěli.

Jméno Friedrich Anton Kolenatý je bohužel téměř neznámé. Snad jednou se dočkáme i naučné stezky MUDr. Kolenatého, velkého českého vzdělance a cestovatele, který patří neodmyslitelně také k dějinám Jeseníků.