19.3.2024 | Svátek má Josef


OSOBNOST: Krásná Zorka

29.5.2008

Byla i inteligentní a milá - měla veliké charisma a herecký talent od Boha. A přece byla celý život nešťastná. A také její konec byl tragický. Vedle herečky Anny Letenské, popravené dům Lídy Baarovénacisty, byla druhou herečkou, která na nacistický režim doplatila životem. A tragiku její smrti doplňuje skutečnost, že ji k sebevraždě skokem z balkonu rodinné vily dohnal jeden velký český herec. Píšeme o sestře Lídy Baarové - Zorce Janů, rozené Babkové.
Kniha Adama Georgieva "Deník sestry Lídy Baarové" (1999) vrátila aspoň částečně do povědomí jednu z hereček českého předválečného filmu, ženu nejen mimořádně talentovanou, ale i obdařenou velkým intelektem, na herečku až příliš citlivou a senzitivní, herečku s básnickou duší, jak prokazuje právě její deník. Neměla předchůdkyni, ale ani následovnici. Snad jedině snivě krásná a křehká, rovněž z vlastního rozhodnutí ze života odešlá Jana Rybářová, ji v 50. letech připomenula. O co více měla talentu, o to horší byly problémy, se kterými si Zorka nevěděla rady. Trpěla anorexií a drastická dieta, kterou si nasadila, jí brala vůli k životu. Jako herečka stála ve stínu své mnohem slavnější sestry, která na konci života o Zorce napsala: "…Listuji jejími opuštěnými deníky, znovu se vracím k řádkám jejích dopisů, skláním nad ní tvář zbrocenou slzami a říkám si: Byla lepší než já." (Lída Baarová - Života sladké hořkosti). Navíc, Zorka, která jak mučivě vyznává ve svých denících, tak toužila po lásce, prožívala jeden milostný nezdar za druhým. František Kožík, Karel Höger, A.M. Brousil.
Byla intelektuálkou, doba a její mládí z ní učinily intelektuálku levicovou, která věřila v lepší svět a v naplnění lásky - její osobní a lásky ostatních k jiným. Byla pochopitelně naivní, ale politika nebyla její doménou - jejím světem bylo divadlo, které milovala nade vše. A zákaz vstupu do něj byl také poslední příčinou její smrti. Bylo to takové upatlaně čecháčkovské, zbabělé a nízké, když jinak slavný český herec Václav Vydra starší se jí postavil do cesty, když chtěla vstoupit do Komorního divadla, kde měla mít zkoušku. "Dovnitř nesmíte, sestra Lídy Baarové mezi české herce nepatří."

Jak to tehdy bylo? Komorní divadlo, přesněji Městské komorní divadlo v Hybernské ulici dnes již pamatují jen ti starší; dříve jedno z nejznámějších divadel v Praze bylo koncem šedesátých let uzavřeno z důvodu generální opravy - ta nebyla provedena dodnes. Právě v něm hrála po osvobození v květnu 1945 Zorka Janů, když svoji divadelní kariéru předtím v Divadle na Vinohradech a v divadlu Uranie musela dočasně ukončit po uzavření českých divadel nacisty. Upozornila na sebe ve dvanácti filmech, z nichž jmenujme "Čekanky", "Pacientka doktora Hegla", "Minulost Jany Kosinové", "Baron Prášil". Těch pár knížek, ve kterých se píše i o Zorce Janů, rozporně uvádějí osobu herce Vydry, jehož nešťastný výrok spoluzapříčinil Zorčinu smrt. Adam Georgiev ve shora uvedené knize píše o Václavu Vydrovi starším, Stanislav Motl ve své knize "Prokletí Lídy Baarové" je vkládá do úst Václavu Vydrovi mladšímu. Se zvědavostí jsem sáhnul po knize její sestry Lídy, ta bude jistě nejinformovanější. - ta ale herce nejmenuje, píše, že jí cestu do divadla zastoupil jeden z významných herců, tehdy horlivý komunista. Víme tedy, že to byl velký herec a velký komunista. Takovým byl první národní umělec jmenovaný po r. 1945, Václav Vydra starší, jeho syn Václav Vydra mladší byl celoživotním partnerem herečky Dany Medřické, s níž se život, ani komunisté nemazlili. A Václav Vydra nejmladší je dnes populárním hercem, jehož slávu založila dynastie jeho otce a děda.

Zorka Janů neměla patřit mezi české herce? Herečka, která byla ochotna divadlu věnovat všechno? Která podléhala vlivu divadelního avantgardisty E.F. Buriana a jeho pojetí moderního divadla? Herečka, která se během okupace vůbec nestýkala s německým světem a která Zorka Janů 8milovala české básníky a mnohé z nich znala osobně, která milovala českou hudbu a která byla zosobněním češství, jak napsala její sestra?
Je těžké psát o někom, koho neznáme, někoho, ke komu jsme si ani nemohli vytvořit vztah, kdo se jen objevuje ve starých filmech pro pamětníky. Ostatně, jaký vztah si vytvářet k Zorce Janů, když její sestra měla za milence tvůrce nacistické propagandy dr. Josefa Goebbelse? Na tuto - Lídou Baarovou tolikrát kamuflovanou, zapíranou, v různých verzích převyprávěnou - lásku také její sestra doplatila. Ač si sama Lída Baarová svým vězněním po r. 1945, ztrátou majetku, smrtí matky během výslechu na Pankráci, amputací nohy svého otce, sebevraždou sestry a poté doživotním exilem tuto vinu odpykala. Zorka za naivní lásku sestry nemohla. Ani za to, že první, co komunisté od nacistů odkoukali, bylo pronásledování celých rodin za vinu jednoho jejího člena. Když jeden později polepšený soudruh zakázal vstup do divadla bytostně české herečce, která milovala divadlo více než svůj život, tak ji o smysl života připravil. Od té doby, jak dosvědčují svědci, se chovala a mluvila tak, že všichni mysleli, že se zbláznila. Ale ona se nezbláznila, jenom začala opouštět realitu života, který se rozcházel s tím světem, ve kterém chtěla žít. Neměla to lehké ani předtím. Vždyť napsala:

"Divadlo a táto!
Vy jste mi jedinou oporou v tomto světě, plném hnusu. Vy lidé snad za to ani nemůžete, že mě takhle odsuzujete ! Mé hýření ? Po představení rovnou do venkovského studeného bytu a tam dřít a dřít. To bylo mé hýření. Ráno vstávat v ledové světnici a před sebou zamrzlé umyvadlo. Pak stonat, vzchopit se, zkoušky, tréma, představení. Ani krůpěj lásky. Jen radost z práce vyváží všechnu tu bídu. A vy se odvažujete mne soudit ? Vy, dámy, které jste v mých letech vyšívaly dečky a měly bohaté snoubence ? Sedněte si nad své památníky a zamyslete se nad svými hříšky mládí. Budete shovívavější. Horečka trvá. Bolesti ji doprovázejí. Bože, ochraň mě od těžké nemoci !"

Její psaní z doby jasné mysli je nádherné, její vyznání Deníku vášnivé a její milostné dopisy snad nejkrásnější v české milostné korespondenci.

Donést vodu
pejsku žíznivému

Otevřít vrátka
pejsku bázlivému

Plakat nad hrobem
všech zemřelých

Málo jsme běželi pejsku
Málo jsme přihlíželi
světu jak se točí
lásce jak se rodí
lidem jak se trápí.

"Na tváři lehký žal, hluboký v srdci smích," tato parafráze Máchy byla pod fotografií Zorky Janů v časopise Kinorevue v r. 1941. Jak poznamenává Adam Georgiev, bylo to ale obráceně. "Divadlo pookřálo před její něžnou tváří, ale láska, ta jakoby byla z kamene." Psala svým milencům nádherné dopisy, ale vybrala si takové, kteří nemohli opustit své ženy nebo svoji náročnou práci. Ale i kdyby nenáročnou? Kdo mohl věnovat svůj život, čas, všechno takové všeobjímající a absolutní lásce, jakou vyznávala Zorka?


Z dopisů Františku Kožíkovi:

"Drahý, miluji Tě celou duší (je malá, odpusť), toužím po Tobě celým svým tělem a činí mne Zorka Janů 9to nevýslovně šťastnou. Zažívám to poprvé v životě. Šílím. Je to krásné! Nejdražší, objímám Tě celého, objímám Sázavu s jejími břehy, lesy, loukami, oblaka, která nad Tebou plují, jsou ode mne vyslána. Pošli jim polibek! Modli se! Bůh je a my jsme zde od toho, abychom v něj věřili. A on to je, kdo nám káže se milovat a chrání naši lásku. Miluji Tě drahý, a to mi věř."

Toto vyznání lásky a Bohu připomíná jinou slavnou korespondenci, "Dopisy utrpení a lásky" opata Pierra Abelarda a abatyše Heloisy. Kritici napsali, že Zorka měla větší herecký talent, než její mnohem slavnější sestra Lída. Ta zůstala v historii jako filmová hvězda, Zorka jenom jako hvězdička, která tak brzy zhasla. Jaké dopisy ale psala Lída Goebbelsovi a jaké on pro svoji Liduschku? Lída Baarová, jejíž láska k ministrovi Třetí říše vrcholila v době temného podzimu republiky v r. 1938, ji ve svých pamětech zapírala, v několika verzích životopisu různě interpretovala, až došla k verzi, že Goebbelsovu náklonnost odmítala. Na internetu jsem se dokonce dočetl, že pro tuto z její strany neopětovanou lásku musela z Německa odejít. Není to pravda, Německo musela opustit na zákrok Adolfa Hitlera, který vyhověl žádosti Goebbelsovy ženy Magdy a svému ministrovi nařídil manželskou věrnost. Po inscenovaném vypískání na premiéře filmu "Hráč", Raus! Ministerhure raus!, musí Lída sledovaná gestapem z Německa narychlo odjet.
Vrací se do Neherovské ulice na Hanspaulce, poprvé vstupuje do vily, kterou nechala svým rodičům postavit. Gestapo ji hlídá i v Praze a až na několik přátel je i zde ostrakizována českou společností. Znovu vstupuje do světa špionáže. Po předchozím pokusu o získání ke spolupráci s českou zpravodajskou generála Moravce v Londýně, při kterém se angažovala právě Zorka, a stejně marném pokusu admirála Canarise udělat z ní agentku Abwehru, německé vojenské zpravodajské služby, je úspěšná až ve spolupráci s proslulým agentem A 54 Paulem Thümmelem, rezidentem abwehru v Praze. Nesetkává se s ním v bývalé budově generálního štábu na Vítězném náměstí v Dejvicích jako s Canarisem, ale v Lucerna baru, kde ji s ním jako s dr. Holmem seznámil Miloš Havel. Protože ji Holm chránil před gestapem, revanšovala se mu zvědavými otázkami na některé osoby jeho zájmu, se kterými se ve Zorka Janů 7společnosti setkávala, především s důležitou osobou německé bezpečnosti Böhmem, který se jí svěřil, že bude vykonávat vrcholnou funkci ve Švýcarsku. Tato informace, která přes Holma a kpt. Morávka odešla do Londýna, měla zachránit Švýcarsko před nacistickou okupací. Bylo to tak, nebo si Lída Baarová chtěla opatřit odbojové zásluhy?
To se již nedozvíme, Holma (Thümmela) zastřelili koncem války v Terezíně, Böhma popravili, Miloš Havel zemřel a zůstaly jen vzpomínky naší největší filmové superstar. V některých případech se ukázalo, že naplnila onen výrok o ženách, které vždy mluví pravdu, jenom si někdy skutečnost připodobňují podle svých představ.

Vraťme se k Zorce. Ta o své návštěvě v Lucerna baru napsala ve svém deníku: "Večer jsem seděla v Lucerně s Liduškou, Vávrou, Svitákem, později přišli Havel a Rychlík. Ale to prostředí se mi hnusí. Zdálo se mi, že mě pohlcuje strašlivá tlama společnosti. Posléze mi bolesti zabránily vnímat, a tak už se jen matně pamatuji, když ležím v posteli a v pět hodin ještě bdím, že jsem si přála na zpáteční cestě umřít…" Jindy zase: "Vrátila jsem se právě z premiéry Nezbedného bakaláře. Spousta potlesku, až mi to vhánělo slzy do očí. Cesta domů byla hrozná. Hádky a zase hádky. Plakala jsem, protože mi bylo opravdu ubližováno, od mámy i od Lídy…" Zorka byla opravdu jiná. Milovala herectví, film a divadlo, ale nebyla zrozena pro život hvězdy. Životní lásky se sice nedočkala, ale životní role ano. Stala se jí "Herečka" od Olgy Barényi, jejíž premíéra proběhla v Městském divadle na Poříčí 11. února 1944.

Zorka Janů nebyla ale jen herečka. Na to byl její talent příliš velký. Byla i nadanou básnířkou:

Slunce a ty
A ještě tamhle břízy,
Ach jak to krásně bolí!
Co bolí? Proč bolí?
No přece slunce do mých očí,
ty můj milý…

Její deníky, které schraňoval spisovatel František Kožík, se staly základem knížky Adama Georgieva.
Uvedl v ní i několik výroků jiných o Zorce, které stojí za to ocitovat:.

Země, v níž největší talenty páchají sebevraždy.
Tak se o Zorce a její vlasti vyjádřila česká herečka Blanka Bohdanová.

A na ty myslím, s nimiž jsem kus šel a kdo svou jasnou myslí pomohli mi, na duše s povahami statečnými, i když krok jiných vratce znejistěl. Ať kdekoli jsou, jsem dnes večer s nimi a zdravím pýchu jejich čistých čel."
To jsou slova českého spisovatele Františka Kožíka, autora knihy "Největší z Pierotů".

Vy jste psal o sestře Lídy Baarové? Tak to je záslužná činnost, protože ji téměř nikdo nezná a skončila špatně."
A to zase české herečky Dagmar Havlové.

Založili jsme dobře připravenou operaci k získání Lídy Baarové pro naše služby v době, kdy byla milenkou Goebbelsovou. Naším prostředníkem k ní byla její sestra žijící v Praze, inteligentní dívka a dobrá vlastenka.
Šéf československé zpravodajské služby generál František Moravec.

Odpověď, kdo byla Zorka Janů, dává její úmrtní oznámení:
"Ztratili jsme vzácného člověka s krásnou, čistou duši a předobrým srdcem."

Spolu s verši Maurice Maeterlincka na tomto oznámení:
…Ničeho nežádat, nic nedoufat,
očekávat jen nejhorší a přijímat
to mlčky.
Smrt je nesmrtelná,
protože je životem…

víme o ní z těchto slov skoro všechno.

Ten první výrok , který ji zabil, jsme již citovali.

Musím být čistá, to si stále Zorka opakovala, když se 27. března 1946 koupala v rodinné vile na Hanspaulce. Byla tak slabá, že zavolala otce, aby jí pomohl z vany. Ten se přibelhal o Zorka Janů 5berlích, pomohl jí a pak jí šel připravit něco malého k jídlu. Z kuchyně uviděl, jak něco, nějaký ručník, prolétl kolem okna kuchyně. Bylo to ale tělo jeho dcery Zorky, která skočila z balkonu do zahrady. Dopadla na schody, po pádu ještě dýchala. Cestou do nemocnice zemřela.

Děkuji Vám ze hezkou vzpomínku na moji drahou, nezapomenutelnou, lidskou zlobou umučenou Zorku, napsal její otec Karel Babka dne 14.4.1946 Františku Kožíkovi.

Je příznačné, že jedny z jejích posledních slov jako herečky na scéně byla slova: Krása štěstí nepřináší.

Její život to dokázal a vzpomínka na ni by měla připomenout nevšední ženu, o které dnes již málokdo ví. Tragiku konce jejího života dovršuje skutečnost, že pokud se o ní ví, tak jen jako o sestře kontroverzní Lídy Baarové. Ta si ale nikdy nepoložila otázku, o které ve svém deníku přemýšlela Zorka: "Kdo Bohu lásku dal, když my jsme byli první?"


P.S. Jsem si vědom toho, že moje psaní o Zorce Janů je emotivní, možná o to méně
objektivní. Moje generace ji už nemohla poznat, a to ani z televize, kterou neznala ani
Zorka. Kdo byla skutečně Zorka, zeptal jsem se psycholožky, které jsem poskytl
podklady ? A tady je její odpověď:

Tragika života Zorky Janů nebyla dána jen "krutým osudem a čistotou její duše",
ale také zřejmě její velmi komplikovanou osobností. Že ve vztazích opakovaně
troskotala, bylo dáno nejen touto komplikovaností, ale i její mentální anorexii,
která ji pravděpodobně ničila už jako mladé děvče. Dnešní psychologie
poskytuje dosti konkrétní obrazy o povahových vlastnostech děvčat ohrožených
psychogenní poruchou... Zorka Janů 4
Zorka mohla mít strach dospět ve zralou ženu, prala se zřejmě s bolestně
ambivalentním vztahem ke své starší sestře - nedostižné hvězdě a .její křehké
sebevědomí nebylo drceno pouze kopyty divadelního a hereckého světa, ale již
dávno, od útlých dětských let komplikovanou, emočně chladnou matkou a
přísným, nekompromisním otcem. O jejich veskrze nešťastném manželství toho
víme přece dost z autobiografie sestry Lídy. Zastavíme-li se u všech komplikovaných
životních ztroskotání mladé a zranitelné Zorky, už jí nevzdáváme jen jednoznačný a
poetický hold, ale přemýšlíme i o nevědomých, temně sebedestruktivních a nemocných
stránkách složité osobnosti mladé ženy, která se stala obětí nejen své psychiky, ale i
doby, pro kterou nebyla stvořena..

P.S. 1 Citáty, výroky a označené pasáže převzaty z knihy Adama Georgieva: Deník sestry
Lídy Baarové.

26.4.2009