Josef Ressel

Asi nebude moc těch, kteří si vzpomenou, že letos 29. června připadne 220 let od narození skvělého až vynikajícího lesního technika a geniálního vynálezce Josefa Ressela. Kdysi dávno nám v základní škole vtloukali do hlav, že Josef Ressel (ale také Joseph Ludwig Franz Ressel) byl zneuznaným vynálezcem lodního šroubu, kteréžto prvenství mu nechtěly rakouské úřady přiznat - protože byl Čech. Podobné nesmysly bohužel kolují hojně v krajinách českých, moravských i slezských, jakkoli by bylo daleko lepší podat život Resselův v celé jeho podivuhodné šíři, když národnost a řeč obcovací či mateřská neměly nic společného s poněkud nešťastnou záležitostí kolem šroubu lodního. Navíc tento muž vynikal v tolika oborech, že historie s lodním šroubem není až tak podstatná. Schválně zapátrejte v paměti, co všechno o něm víte.

Josef Ressel se narodil 29. června 1793 ve východočeské Chrudimi a tímto aktem je nesporně českým rodákem a není třeba jeho životopis vylepšovat tvrzením, že otec Anton Hermann Ignat Ressel byl sice český Němec (mimochodem vynikající houslista), leč maminka Anna Marie Konvičková byla Češka (některé prameny uvádějí její cikánský původ, což není nic proti něčemu). A protože maminka neuměla moc německy, mluvilo se prý u Resselů výhradně česky. Jako by to mělo na něco vliv. Ono se to tehdy takto nerozlišovalo. My pokládáme Josefa Ressela za našeho rodáka, který se naučil číst a psát v rodném městě. Proto také máme v Chrudimi již od roku 1863 Gymnázium Josefa Ressela. A od roku 1924 stojí zde na Resselově náměstí jeho socha.

Jak vidno z obrázku, Rakušané si ho dali v roce 1965 na bankovku 500 rakouských šilinků. Proč ne, je to čest. Pochopitelně, že ho také považují tak trochu za svého. Rodiče ho poslali k příbuzným v Linci, kde absolvoval v letech 1806-1809 studia gymnaziální. Poté na radu své kmotry, paní Kateřiny ze Šulců, studoval v Budějovicích dělostřeleckou školu, avšak pro vojenskou kariéru neměl ani fyzické předpoklady. Začal studovat na univerzitě ve Vídni a zde již v roce 1812 nakreslil plánek, jak by se dalo využít šroubu k pohonu lodí a balonů. V té době však ho nemohli rodiče z finančních důvodů podporovat na studiích, proto se rozhodl pořádat o stipendium na studium lesnické akademie v rakouském Mariabrunnu. To ovšem neobdržel, ale zasáhla náhoda. Jeho přítel a krajan Jelínek, komorník císaře Františka I., ukázal císaři Resslovu miniaturu, znázorňující bitvu u Lipska z roku 1813, při níž se tehdejší císař vyznamenal (Ressel by mimo jiné velice zdatný kreslíř). A přimluvil se natolik, že mu císař udělil ze svých prostředků stipendium, a tak Josef Ressel vystudoval v letech 1814-1817 lesnickou akademii. Po jejím absolvování byl jmenován lesním v Platteriachu v Dolní Krajině. V roce 1821 se stal lesmistrem v Terstu.

Proto ho za svého také považují Slovinci. Navíc se 30. října 1821 oženil s osmnáctiletou Chorvatkou Jakobínou von Orebich, původem z Bakru. Měli spolu tři děti a v roce 1926 jeho první žena zemřela. V roce 1830 se oženil znovu, se Slovinkou Terezií Kasteličovou, s níž měl sedm dětí. Jako lesník byl vynikajícím organizátorem. Zasloužil se o zalesňování a o zachování vzácných krasových lesů v místě svého působení v západním Slovinsku. Napsal zde také vynikající dílo Dějiny přímořských lesů. Proto mu byl dávno po jeho smrti také odhalen pomník v místě jeho úmrtí - v Lublani. Stalo se tak 21. 11. 1937 především zásluhou Sdružení jihoslovanských inženýrů a architektů v Lublani a pomník stojí před technickou fakultou tamější univerzity.

V Terstu si také ověřoval své experimenty s lodním šroubem, k čemuž ho původně inspirovaly kresby Leonarda da Vinci (Archimédův šroub). Dohodl se v roce 1829 s obchodníkem Ottaviem Fontanou a s dalšími partnery, že zaplatí stavbu lodi, na níž se lodní šroub vyzkouší. Jen důvěřivost Resslova byla příčinou toho, že další podnikavci jeho nápad okopírovali. Přesto 4. srpna 1929 vyplul 21 metrů dlouhý parník Civetta poháněný Resslovým šroubem z terstského přístavu na moře a plavba byla velice úspěšná. Dosáhl rychlosti 6 uzlů. Resslův šroub poháněl dvouválcový vahadlový parní stroj, leč poté, co prasklo měděné potrubí, policie další zkoušky zakázala. Josef Ressel měl svůj šroub patentován od roku 1827 ovšem pouze na dva roky. Ottavia Fontana později bohužel nezaplatil příslušný poplatek, a tak v roce 1831 byl zrušen i Resslův patent. Přitom Ressel na rozdíl od desítek svých předchůdců dokázal stanovit jeho správný tvar a velikost a vymyslet i jeho nejvhodnější umístění na lodi. Byl opravdu první. Bohužel přiřčení prvenství se už nedožil. Zemřel dne 9. 10. 1857 v Lublani, kde je také pohřben. Teprve v roce 1866 mu vynález lodního šroubu oficiálně přiznala americká akademie věd ve Washingtonu.

Josef Ressel byl nejen vynikající lesník, ale všestranně nadaný vynálezce. Z jeho tvůrčí dílny vyšla buzola, pneumatická potrubní doprava, kuličkové ložisko bez mazání, šroubový lis na víno, zařízení pro parní vyluhování barviv, optický polní telegraf, třaskavý granát, válcový mlýn, silniční parní vůz, dělový vozík, vylepšený pluh na orání, větrný mlýn se svislými hřídeli, přístroj ke zjišťování jakosti dřeva, přípravek na konzervaci dřeva, nový způsob vyluhování dříví, návrh mechanismu divadelního jeviště, způsob získávání kuchyňské soli odpařováním, přenosný mandl na prádlo, kapalinový kompas, nový způsob výroby mýdla, moderní pokojový korzet, parní mlýn na mletí obilí, hydraulický parní stroj s použitím vody a rtuti, silniční lokomotiva s parním pohonem, mechanismus k pohonu parních lodí podle principu rybího ocasu a desítky a desítky dalších vynálezů či zlepšení. Je s podivem, kolik toho lze dokázat za jeden lidský život.

Vynikající jsou i jeho písemné práce. Patří mezi ně například plán úpravy Nilu a zavlažování Egypta, návrh na úpravu přístavu v Terstu, splavnění Neretvy, návrh na používání železa při stavbě lodí, mostů apod., návrh na úpravu terstského přístavu, splavnění Neretvy, napsal také nevydanou učebnici Nautická geometrie. Napsal dokonce i spisek o plachosti koní a o prostředku, jak tomuto jevu zamezit, také zpracoval finanční plán na umoření státního dluhu.

Na služební cestě umírá na malárii, kterou dostal v močálovitých lesích okolo Lublaně. Ve věku 65 let v noci z 9. na 10. říjen 1857 naposledy vydechl v lublaňském hostinci; na rubu lékařského předpisu napsal odkaz pro své děti, aby nepřestaly hájit jeho prvenství na vynález lodního šroubu. Je pochován v Lublani na hřbitově u sv. Kryštofa.

Prožil velice tvořivý život a setkal se s mnohými nepochopeními. To je úděl géniů, kteří vždy předbíhají svoji dobu. Jakkoli o jeho prvenství v praktickém využití lodního šroubu nejsou žádné spory, historie prokázala, že jeho myslitelský záběr byl neuvěřitelně širší, než je veřejně známo. A jestli českého rodáka z Chrudimi považují za svého i Rakušané či Slovinci, jde o jednoznačný důkaz toho, že úžasně předběhl svoji dobu.

I dnes, po 220 letech od jeho narození, bychom mohli napravit mnohé. Více o něm a lidech podobného ražení vyprávět těm, kteří si jeho osud a práci spojují pouze s lodním šroubem. Josef Ressel byl o mnoho dál a o mnoho výš. Podobně jako mnoho významných osobností osmnáctého a devatenáctého století, u nichž bohužel nejprve zkoumáme, jestli se u nich doma mluvilo česky nebo německy. U Palackých například se mluvilo také česky. Avšak pouze se služkou. Josef Ressel by se našim starostem vysmál.