Když historii píší a vykládají národně a třídně uvědomělí nevzdělanci, dopadne to vždycky stejně špatně. Za svůj dnešní moderní a svěží vzhled vděčí město Brno mimo jiné i tomu, že v roce 1861 usedl do starostenského křesla místní rodák, spisovatel, historik a vrchní finanční rada Christian d´Elvert. Sjednotil Brno s příměstskými obcemi, zakládal školy, nechal budovat veřejné osvětlení, kanalizaci a sady. Proto ho také v roce 1870 občané zvolili znovu starostou. Posléze mu postavili pomník a pojmenovali po něm ulici u Lužánek. Byť jeho rodiče byli francouzsko-belgického původu, byl tento moudrý a do značné dáli hledící muž zařazen do škatulky nepřátelské vrstvy brněnských Němců, a tak o něj historie málem přišla.

Karl Joseph Jurende

Christian d´Elvert (1803-1896) rád čítával Jurendeho kalendáře a jako historik dokázal ocenit jejich význam pro vlastivědné poznání Moravanů. V jedné ze svých statí Jurendeho nazval Otcem moravské vlastivědy a národopisu… Oba na tom byli nakonec stejně – nesmělo se o nich hovořit a psát. Brněnskému starostovi Ch. d´Elvertovi se již částečně dostalo zadostiučinění. Město Brno mu nedávno postavilo a obnovilo pomník opatřený textem v řeči německé i české, aby již nemohlo dojít k omylům. Byl instalován, bohužel za značného nezájmu médií, v brněnském špilberském parku, který d´Elvert kdysi založil. Karlu Josephu Jurendovi v jeho rodné obci pomník zatím nikdo nepostavil. Naopak, zase si nemůže stěžovat na nepřízeň novinářů. Jeho kulaté jubileum – 24. duben 1780 nepřipomíná od jisté doby vůbec nikdo.

František Palacký se nejprve vzdělával ve škole, jejímž prvním učitelem byl v Hodslavicích tatínek Palacký. Když otec pochopil, že svého syna již ničemu novému nenaučí, rozhlížel se v okolí po jiné vhodné škole. A našel ji. V Kuníně. Dobový historik o tom píše: " O plné probuzení talentu hochova zasloužily se však nejvíce německé školy kunvaldské, vychovávací ústav založený hr. M. V. Truchsessovou, rozenou Harrachovou, dámou velkého vědeckého interesu. Učilo se mimo jiné vlastivědě, počátkům obecního dějepisu, tělovědě, fyzice. Mezi učiteli byl ředitel Karel Jurende, prvý vydavatel kalendářů v našem smyslu. Palacký, jenž tu pobyl dvě léta (1807 – 1809) v prostředí společensky vyšším a naučil se německy a hře na klavír, položil zde ve výborném svobodného ducha učení první základy svých vědomostí". Palacký sám vzpomíná ve svých pamětech jmenovitě na ředitele Jurendeho, když pod jeho vedením prožil v Kuníně "pěkný jarní čas života svého".

Karl Josef Jurende se narodil v Leskovci nad Moravicí (okres Bruntál) 24. dubna 1780. Obec se německy nazývala Spachendorf. Bedřich Slavík v Písemnictví na Moravském Valašsku (1947) se zmiňuje o Karlu Josefu Jurendem v souvislosti s článkem "Salaše na Moravě", otištěném v Jurendeho kanceláři Mährischer Wanderer v roce 1811, a jeho rodnou obec nazývá Spachovem. Jak uvádí německý badatel Richard Saliger, Jurende byl prastrýcem z matčiny strany jiného významného rodáka z Leskovce – dvorního rady, stavitele a rektora Vysoké školy technické ve Vídni, Dr. Ing. Rudolfa Saligera (1873 Leskovec – 1958 Vídeň). Jurende se narodil do rodiny drobného rolníka Floriana Jurendeho ( 1747- 1785) a Marie Elisabethy Jurendové, rozené Rossmanithové (+1822). Až do svých osmnácti let pracoval v domácím hospodářství. Jurendeho matka byla "(…) bohabojná žena, která ve svém synovi pěstovala zárodky jeho pozdější tvorby, neboť byla "naplněna" písněmi, pohádkami a příběhy z přástevny, jimiž dokázala vzbudit v synovi smysl pro lásku k vlasti. Jako školák psal divadelní hry, které pak uváděl se svými vrstevníky.

V odlehlé vesnici se nenašel nikdo, kdo by jeho nesporný talent dále rozvíjel, s výjimkou místního faráře, jenž mu dal k dispozici své knihy. Dlouho se vzdělával jako autodidakt. "Při mlácení obilí si psal na vrata stodoly poznámky ke studiu. Naučil se hrát na vlastnoručně vyrobené housle. Při pasení krav se poučoval o astronomii z knih půjčených na faře. Astronomie byla jeho oblíbeným vědním oborem." Posléze navštěvoval několik tříd gymnázia v Krnově, "kde nebyl jen žákem, ale i vyučujícím, sbíral přísloví, která pak byla v tištěné podobě dávána premiantům jako dárek". Pravděpodobně šlo o knihu Gedächtnissbuch. Eine Salung interessanter Sittensprüche, Klugheits und Lebensregeln ("Kniha pamětí. Sbírka zajímavých přísloví, moudrostí a životních pravidel", Opava 1798). Tisk této práce pocházející z jeho studijních let byl bez Jurendeho vědomí uveřejněn jeho učitelem, jak uvádí rakouský biografický lexikon z roku 1863.

Mährischer Wanderer 1

Němečtí autoři se rozcházejí v tom, kde byl Jurende zaměstnán po škole. Richard Saliger uvádí, že po ukončení docházky na gymnázium se Jurende stal nejprve účetním v rodné obci, pak notářským písařem v Prostějově a v Brně. Z jiných pramenů víme, že byl v rodné obci také nějaký čas také poštmistrem. Za brněnského pobytu se u Jurendeho projevil vliv osvícenství a dále se prohloubila jeho záliba ve fyzice a astronomii, s nimiž se částečně seznámil podněcován ke studiu astronomem hejtmanem Knittlmayerem, a tato záliba jej neopouštěla po celý život: "Noci trávil většinou u dalekohledu. Rohovou věž městských hradeb v Brně proměnil ve hvězdárnu. Měl univerzální vědomosti, které musíme obdivovat."

Dr. Absolón, jenž nám zpřístupnil souvislé jeskyně Moravského krasu, poctivě přiznává, "že by došel k cíli dříve, kdyby byl sledoval Jurendův prozřetelný pohled." Jurende je dokonce autorem několika knih z oblasti astronomie. V Brně se zdárně rozvíjí Jurendeho literární činnost. Brněnské noviny, především Brünner patriotische Tageblatt ("Brněnský vlastenecký deník"), uveřejňují řadu jeho článků. Zde se také Jurende dostal do kontaktu s duchovně tvůrčími kruhy a v Brně poznal Marii Walburgu, hraběnku Truchsess- Zeil.

Tato vzdělaná žena a filantropka, která vešla do dějin jako "anděl Kunínska", přijala v roce 1806 Jurendeho jako vychovatele ve výchovném ústavu v Kuníně u Nového Jičína, který založila v roce 1792, kde Jurende po čase působil i jako ředitel. Hraběnka v mladém pracovitém muži našla zalíbení, takže mu nejen umožňovala využívat svou bohatou knihovnu a opatřila i všechny požadované vědecké pomůcky, ale Jurende ji doprovázel i na jejích cestách po Švýcarsku, jižní Francii a Itálii. Ve Stans navštívili Johanna Heinricha Pestalozziho (1746-1827), aby poznali jeho výchovný systém, který pak usilovali přinést do kunínské nadační školy. Jurende píše o svých dojmech z cesty ve svém deníku, v němž jsou obsaženy i pokyny pro učitele ve škole, které již působí zcela moderně. Mezi žáky školy byl také devítiletý František Palacký, jehož sem jeho otec Jiří Palacký přivedl o Vánocích v roce 1807. Palacký zůstal v Kuníně rok a zmínku o Jurendem nacházíme v Palackého Každodeníčku ke dni 6. dubna 1823, kdy vzpomíná na Jurendeho návštěvu Brna, a k 7. dubnu, kdy byl Jurende u něj po obědě.

Richard Saliger rozvíjí další osudy Jurendeho v poněkud patetickém duchu takto: "Hraběnka, která byla jako dítě provdána za vyššího důstojníka, který sloužil v Itálii, byla přitahována láskou ke svému duchovnímu poradci Jurendovi s hlavou Goethovou, jak ho spodobnil současný malíř," a chtěla ho k sobě připoutat. To nemohl hrdý muž snést. On, který miloval vyšší cíle, by neměl být víc než milencem? Uprchl z jejího okolí do staré vlasti, kde celý rok se sebou bojoval, až se rozhodl vrátit se do Brna a začít nový život jako svobodný spisovatel." Ještě v osvícenském vzdělávacím ovzduší kunínské školy Jurende pojal myšlenku vydávat vzdělávací spisy pro lid, a k tomu se mu zdála nejvhodnější forma kalendářů. V roce 1809 začal proto vydávat kalendář Mährischer Wanderer ("Moravský poutník"). Do tohoto kalendáře na rok 1809 zařadil mj. svá vlastenecká čtyřverší Die Aussicht auf der Lissa ("Vyhlídka z Lysé"). Vlivem cest s hraběnkou Truchsess- Zeil po Evropě se do kalendáře dostaly i válečné události.

Rakouský biografický lexikon z roku 1863 uvádí, že Jurende po odchodu z kunínské školy v roce 1813 a po návratu do Brna převzal sám vydávání "Moravského poutníka", který vycházel po několik let pod svým původním názvem, až v roce 1825 se změnil na kalendář pro celou monarchii pod novým názvem Vaterländischer Pilger im Kaiserstaate Oesterrich ("Vlastenecký poutník pro císařství Rakousko").

Mährischer Wanderer 2

Táborský podal obsah ročníků 1809 a 1813 Jurendových kalendářů Mährischer Wanderer a Vaterländischer Pilger. Kalendáře mají encyklopedický charakter a jsou dovršeny obsáhlými rejstříky. Byly dokonce vydány dva samostatné svazky věcných rejstříků, a to za léta 1809- 1826 a 1827- 1830. Jurendovy kalendáře byly de facto svérázným lidovým naučným slovníkem. Na tehdejší dobu byla taková osvětová činnost skutečností jistě pozoruhodnou. Kalendáře se těšily velké oblibě a dosáhly na svou dobu nevídaného nákladu 6000 kusů. Vaterländischer Pilger vycházel do roku 1827 v Brně u Gastla, od roku 1828 u něho a u Trasslera, od roku 1833 u Gastla a Rohrera a od roku 1836 až do roku 1848 u Rohrera a od té doby Sollinegra ve Vídni.

Kniha měla netušený úspěch. Anály rakouské literatury hodnotí Jurendeho jako reformátora kalendářové tvorby s vysvětlením, že kalendář tohoto druhu do té doby neexistoval. Kalendář se četl nejen v Rakousku a Německu, ale putoval i do ciziny a pěkně vypravenou knihu bylo možno najít ve Švýcarsku, Dánsku, Turecku, Rusku, dokonce i v Severní Americe (i když tam zprvu tištěnou na sacím papíře, teprve od roku 1843 kalendář vychází na bílém strojovém papíře).

Nejdůležitější partií Kňourkovy statě je však polemika s Táborským ohledně skutečnosti, že Jurende svůj kalendář vydával i česky. Táborský však přiznává, že tento kalendář nenalezl ani v pražských knihovnách, ani v žádné bibliografii. Jediná zmínka o něm pochází z Ottova slovníku naučného, kde se v Jurendeho hesle objevuje zmínka o vydávání " Vlasteneckého poutníka" od roku 1825. Autor hesla není uveden. Kňourek se proto logicky ptá, odkud o něm věděl, a dodává, že v Jurendově rukopisné pozůstalosti nenalezl pozitivních stop po úmyslu vydat nějaký český kalendář, ačkoli ten měl vycházet od roku 1833.

K některým ročníkům kalendáře byly připojovány reklamní slogany německých i českých knih vydávaných Gastlem, mezi nimiž je několikrát např. český kalendář "Rozumný rolník". Reklama na záhadného "Vlasteneckého Poutníka" zde opět není zveřejněna. Od Táborského tvrzení se pak neliší ani jiní badatelé. Najdeme je v Jurendeho hesle z pera Jaromíra Pleskota: "Vedle německých kalendářů J. vydával od 1829 až do 1833 také česky psané kalendáře s názvem Vlastenecký poutník." Objevuje se i v Jurendeho hesle otištěném v Biografickém slovníku širšího Ostravska (1983), kde se dokonce dočteme, že k tomuto zásadnímu rozhodnutí dospěl údajně pod vlivem F. Palackého. Podle německého badatele Rudolfa Hemmerleho se později našli pokračovatelé Jurendeho ediční činnosti, a tak Moravia opět vycházela (v letech 1838 – 1848 a 1877 – 1882). Týž badatel uvádí, že "Vlastenecký poutník" vycházel v letech 1829 – 1833 rovněž v českém překladu. Zmiňuje se i o tom, že studijní knihovna v Olomouci obsahuje 55 Jurendeho děl. Dále to byl Der Bauernfreund ode Pflugkalender (" Přítel rolníka nebo kalendář pluhu") hospodářsky a lidový kalendář pro rok 1815 (Brno). Vyšel jen tento první ročník. Jurendeho Beiträge zum Idiotikon den Gesenkes (" Příspěvky k nářečí Jeseníků") jsou počátkem nářečního bádání v oblasti.

Vždy, když Jurende zvládl svůj roční úkol a kalendáře šly do tisku, cestoval do své rodné obce, kde u sestry v dolním mlýně prožíval dny odpočinku a požitku z domovské přírody. Nebyl však lhostejný k událostem ve svém regionu. Když zde řádila cholera, zapřísahal Lichtenštejnského komořího von Blunmenwitze v Krnově, aby zajistil pomoc. On sám posílal ošetřovatele z Brna a uspořádal sbírku obilí a jiných potravin pro potřebné. Když měl být zbourán dům rodičů, koupil jej, ačkoliv neměl dědiců, neboť zůstal svobodný.

Vrcholem Jurendeho života byla účast na kongresu učenců ve vídeňském Hofburgu, kde se osobně seznámil s řadou osobností své doby, které do té doby znal jenom z knih. Jurende sám, jak jsme již uvedli, žil v Brně v soukromí a od roku 1833 se vzdal veškeré činnosti. Zemřel tam 10. ledna 1842 ve věku 63 let. Na jeho náhrobku v Brně se nachází nápis, který sám složil: " Zdar nám! Nás volá vlast v dál, jen prach přijme prach, Ducha čekají hvězdy!" Karl Josef Jurende se dočkal uznání Společnosti na podporu zemědělství ve Vídni a v Kraňsku. Vlastenecko-hospodářská společnost v Praze, Vlastenecká společnost ve Vratislavi a Přírodovědná společnost v Halle ho přijaly za svého člena.

Na příkladu K. J. Jurendeho lze pozorovat, že na Moravě a ve Slezsku se vyskytly osobnosti, jejichž činnost neměla úzce nacionální, ale nadnárodní povahu. Jurendeho životní osudy byly silně ovlivněny spoluprací také s Čechy, tedy s etnikem, s nímž sdílel svou "malou vlast". Oblast mezi Bruntálem a Horním Benešovem, ale i svou širší vlast - nejprve Slezsko, pak severní a později jižní Moravu, jako součásti v té době daleko širšího nadnárodního společenství národů a národností rakouského císařství. V roce 1997 si jedno nově vznikající občanské sdružení vypůjčilo název jednoho z Jurendových vlastivědných kalendářů a dnes je známé pod názvem Vlastenecký poutník.