Prezident Miloš Zeman se shodl s předsedou dolní komory Janem Hamáčkem a jeho protějškem ze senátu Milanem Štechem, že je třeba posílit ochranu vnějších hranic Evropské unie a pokud by to nemělo pomoci, bude nutno sáhnout k výraznější ostraze naší státní hranice. Je to stanovisko očekávané, avšak poprvé formulované významnými ústavními činiteli České republiky. Obecně vyjádřeno zní asi tak – budujte ochranu celku a když to neuděláte, budeme se starat sami o sebe.

Vyvolá to rozporné ohlasy. Současné unijní orgány se zatím ničím podobným seriózně nezabývají. Poslední krok spočíval v natištění nových bankovek a peněžním špuntu pro nejvíce ohrožené země. To je v duchu stávajících postojů, kdežto návrh v Česku formulovaný jde zcela jinudy.

Měl by větší váhu, kdyby v tomto smyslu bylo možno zformulovat shodné stanovisko zemí Visegrádu. Co je to platné, Visegrádská čtyřka má rozlohu a počet obyvatel jen o málo menší než Francie a je větší než Německo. Pak zde samozřejmě jsou balkánští členové Unie a těm tato myšlenka jistě nebude cizí. Dohromady by mohly tyto země vytvořit významný politický blok.

Koncept je to rozumný a může znamenat zásadní protiváhu proti divokým radikálním formacím typu Islám tady nechceme. Ty zatím nemají žádnou váhu, nicméně jejich slyšitelnost ve veřejnosti je značná a hodně přispívají k rostoucí nervozitě. Veřejnost ovšem očekává, co udělají reprezentanti státu, co se stane jasně formulovanou a realizovanou státní politikou.

Argumenty proti

Ty mají u nás dva hlavní zdroje. Především je to apel na lidskou solidaritu, na povinnost pomoci bližnímu v nouzi. Druhý zdroj je v bagatelizování hrozby. Jde o desítky, nejvíc stovky jedinců, přičemž naše země za uplynulých pětadvacet let absorbovala bez vážnějších problémů půl milionu cizích občanů. Málokdo z rozčilených účastníků demonstrací pod šibenicemi někdy potkal nějakého muslima. A ti běženci, které pochytají ve vlacích, nemají zájem zůstat v České republice. Tudíž byli lapeni a zavřeni do lágru zbytečně. Jsou to argumenty závažné a nelze je bagatelizovat. Mají ovšem svoje protiargumenty.

Pokud jde o lidskou solidaritu, ta je nezbytná a nezastupitelná ve výjimečných kritických situacích. Zde ale nejde o jednorázové zemětřesení, které připravilo lidi o střechu nad hlavou, takže je musíme ubytovat a nakrmit, dokud si nepostaví nové příbytky a život se nevrátí do normálních kolejí. Zde jde o exodus z kontinentu, který si za pomoci levicové solidarity Západu takzvaně vydobyl svobodu. Někde to funguje, dokonce velmi dobře, zvláště v bývalých britských koloniích, ale v někdejších francouzských, belgických a portugalských se státní systém rozvalil a nastal vražedný chaos. To je problém, který se nevyřeší tím, že se ti lidé přestěhují do Německa nebo do Anglie.

A že běženci utíkají do Německa a Anglie a nechtějí k nám? To proto, že jsme nenasadili notu bezbřehého nároku. Jsme vnímáni jako země nevraživá. To takové Dánsko, země vraživá, teď se učí být nevraživá a bude otiskovat v Turecku inzeráty, že dávky azylantům skrouhla na půlku.

Je to krok patetický.