Pokoutně, pod pokličkou, vznikla dohoda ACTA, údajně zaměřená proti padělání. Falešné zboží je samozřejmě závažný ekonomický problém, občas s komickými prvky – připomeňme případ, kdy manželku tehdejšího sociálnědemokratického premiéra Stanislava Grosse načapali s falešnou značkovou kabelkou Louis Vuiton. K dohodě se nyní připojila i naše země. Ještě se nestala součástí práva – a zatím z ní vypadla pasáž o kontrolách na hranicích, kdy by orgánové měli právo vám šacovat nejen notebook, ale i kartu na foťáku, jestli jste nezcizili něčí duševní vlastnictví. Což by jistě s gustem dělali, jako dnes na letištích buzerují lidi – mé ženě v Americe zabavili kartáček na řasy jako potenciální teroristickou zbraň.

Nad svobodou se smráká a je smutné, že i jinak inteligentní lidé to nechápou. Rádoby pravicově se zastávají práv výrobců a vlastníků toho či onoho. Nejmarkantněji je to vidět na příkladu dvou zákonů chystaných v Americe, deklarativně zaměřených proti pirátství duševního vlastnictví. Zakotvují ale princip odpovědnosti provozovatele za obsah provozu. Jakmile toto vejde do zákona, je s internetem konec. Brzy budou následovat další zákony nesené duchem "ochrany osobnosti" a "politické korektnosti" a z internetu zbudou jenom e-shopy a kdo ví, jestli. Jak si může provozovatel e-shopu s botami být jistý, že všech padesát tisíc nabízených produktů má "visačku pravosti", když i při pouhém podezření mu mohou zavřít krám? Tohle není strašení. To je konstatování. Majitelům státu nejde o posílení něčích práv, jde jim o ochranu sebe samých před nejsvobodnějším médiem jaké kdy bylo, před internetem.