Mnoho se píše o migrantech, uprchlících, xenofobech, fašistech, vítačích i sluníčkářích. Jsou k vidění články docela rozumné, které se pokouší zamýšlet i nad tím či oním aspektem pro či proti přijímání migrantů. Myslím, že ale jeden důvod proti přijímání je poněkud opomíjen.

Co svět světem stojí a lidstvo si uvědomilo své já, začalo se dělit na my a oni. Ať už to bylo kmenové, rasové, náboženské či národní, vždy to bylo my a oni. V historii můžeme vidět nespočet příkladů, kdy i bezvýznamná rozdílnost byla využita a zneužita k prosazení různých cílů. Soužití dvou kultur či jazyků v jedné lokalitě vždy vedlo dříve nebo později ke konfliktům. Mluví se o vzájemném obohacování kultur, třeba stavebními slohy. Maurský sloh ve Španělsku je jistě krásný, ale kolik lidských životů bylo zmařeno při arabizaci poloostrova a kolik při následné rekatolizaci? A nelze si myslet, že to bylo dávno, že dnes už jsou lidé rozumnější. Nejsou.

Vezměme třeba soužití Čechů a Němců na území Čech. Přestože oba národy jsou civilizačně totožné, soužití nikdy nebylo bezproblémové. Kdo nevěří, ať si sežene neprodejnou publikaci „Rozumět dějinám“ vydanou nakladatelstvím Gallery pro ministerstvo kultury v roce 2002. Je v ní docela hezky popsáno, jak opovržlivě o sobě tyto národy navzájem smýšlely. Přes staleté soužití nikdy nesplynuly. Nakonec to skončilo oním „Heim ins Reich“ a následným vyhnáním všech Němců z Čech.

Například Rusové zcela vědomě zneužívají faktu, že ve všech zemích bývalého Sovětského svazu jsou ruské menšiny a ty slouží Rusku jako tzv. „pátá kolona“. Ochranou ruských menšin byla zdůvodněna anexe Krymu, je „osvobozována“ ruská menšina na východní Ukrajině a je jen otázkou času, kdy Rusko začne řešit pobaltské státy. Pokud si někdo myslí, že Rusové jsou východní barbaři a na Západě se nic takového nemůže stát, ať se podívá do Belgie. Ta je rozdělená na Vlámy a Valony, je rozdělená i jazykově a sestavit tam vládu je skoro nemožné. A to je to přímo pod bruselským svícnem. Čest výjimkám, jako je třeba Švýcarsko. Třeba i vášně kolem britského referenda o brexitu vyvolaly takovou nenávist vůči cizincům, že tam došlo k etnickým vraždám dvou Poláků a jednoho Čecha. Skutečně kulturní Západ. O soužití národů a jejich vzájemné integraci v Jugoslávii si snad raději povídat nebudem.

Asi budu ukřižován, ale když to tak posuzuji, poválečné vyhnání Němců přes všechnu tvrdost, místy i krutost a nespravedlnost bylo z hlediska budoucnosti docela prozíravé. Ono se o tom moc nemluví, ale Němci byli vyhnáni nejen z Čech nebo Polska. Lidé prostě nedokáží žít v multikulti. Vždy se najde někdo, kdo zneužije frustraci neúspěšných ke svým cílům. Není nic snazšího než přesvědčit takovou skupinu, že za jejich neúspěch mohou jiní, na ně ukázat prstem a nechat problém vybublat. V každé společnosti prostě jsou lidé svým založením fašisté, radikální buditelé, anarchisté a já nevím kdo ještě. A právě takovíto lidé rozbijí dříve nebo později každé klidné soužití. No a když se teď dívám na tu migrační invazi a představuji si Evropu za nějakých dvacet až třicet let, běhá mi mráz po zádech. Státy bývalého východního bloku jsou mistrovány „starými“ členskými zeměmi za xenofobii, rasismus, netoleranci a já nevím za co všechno ještě. Ale tito kritici nevidí trám v oku svém. Levicoví populisté, kteří v těchto zemích vládnou, si odmítají připustit, že jsou to právě oni a jejich politika, co způsobuje nárůst preferencí tzv. nesystémových stran. Lidé podvědomě chtějí žít mezi „svými“ a se „svými“. Pokud je mezi ně násilím vtlačen cizí prvek, snaží se jej vytěsnit. Tak vlastně vznikají ty různé odloučené lokality nebo monoetnické čtvrti ve velkých městech. Ty si opět žijí po svém, včetně životního stylu i filozofie svých obyvatel.

Obyvatelé na západě si přece jen na rozdíl od nás neužili praktické dopady komunistické ideologie se všemi z toho vyplývajícími důsledky. U nich to bylo jen takové salonní blouznění a snění. Odmítají vidět, kam vede skutečně důsledné uplatňování socialistických utopií v praxi. Nevidí zbržděný vývoj v bývalých zemích východního bloku, nevidí, co tato doktrína udělala s Kubou, nechtějí si připustit, že praktické zhroucení Venezuely způsobila právě důsledně levicová politika. Ale my, co jsme si to užili na vlastní kůži, se na tyto utopické idee díváme se skepsí a opatrností lidí, kteří se již spálili. Já skutečně můžu „vylétnout z kůže“, když slyším ty řeči, jak nás migranti obohatí, a to jak kulturně, tak i materiálně. Ale pokud by tomu tak skutečně mělo být, proč si je tedy ty kulturně vyspělé státy nenechají? Myslím, že tady nám opět politici lžou a oni to ví, že nám lžou. To kulturní obohacení vede ve Francii k již déle než rok trvajícímu výjimečnému stavu. Tohle tedy já u nás skutečně nechci.