I když si přestaneme nadávat do elitářů a buranů, je třeba apelovat na věcné kroky

V Česku i Evropě běží kulturní válka mezi „elitáři“ a „burany“. Živí ji nekontrolovaný příliv běženců. Obě skupiny se dovolávají nezpochybněných hodnot. „Elitáři“ hájí evropské tradice i pravidla. I ti, kteří odmítali zmínku o křesťanství do návrhu euroústavy, teď apelují na křesťanskou lásku k bližním, tedy běžencům. „Burani“ hájí státotvorné hodnoty jako stabilitu a bezpečí před ohrožením ze strany nekontrolovaného přílivu lidí z rizikových oblastí.

Mezi „elitami“ a „burany“ zeje příkop. Ilustruje ho slovník debat i na slušných webech. I tam si lidé nadávají do fašounů, rasistů a xenofobů, respektive do islamofilů, hazardérů s bezpečím a sluníčkářů. Ale představa, že ten příkop překlene apel českých vědců, je mimo realitu.

Aby nevznikla mýlka. Ten apel je bezesporu užitečný. Je dobré mírnit hysterii. Je dobré bojovat za slušnost. Ale i kdyby slušnost zvítězila, ten příkop nezačne mizet. Vytrácet se může jen tehdy, když najdou sluchu argumenty těch, kteří se obávají hrozby (a nekontrolovaný přísun lidí z rizikových oblastí je hrozbou), i těch, kteří trvají na evropských i křesťanských hodnotách.

Jinými slovy to lze říci i takto: zaplať pánbůh za apely na slušnost, ale sama slušnost ještě potřebuje nějakou přidanou hodnotu, racionální a široce srozumitelný (někdo by řekl srozumitelný „elitářům“ i „buranům“) fundament. Něco, co přesáhne články víry a ideologických masáží.

Kde zůstaly chladné hlavy

My jako občané, diskutéři i jako malý evropský stát nemůžeme pro zásadní řešení toho problému udělat skoro nic. Stabilizovat Blízký východ nedokážeme, ač o tom prezident mluví. Ale můžeme aspoň nějak tříbit a kultivovat tu debatu.

Kultivovat znamená už připustit, že je tu hrozba a že strach z ní je legitimní. Alespoň tak legitimní jako obava, že plošným odmítnutím běženců bychom si podřízli větev vlastních hodnot. Jenže právě tady převládají mezi elitami články víry.

Například: v poslední době se propaguje zásada předběžné opatrnosti. Nejsme si něčím jisti? Pak se rozhodujeme podle předběžné obavy. Proto se zastavil letecký provoz nad Evropou, když vybuchla islandská sopka. Proto Německo urychlilo „vystoupení z atomu“, když deset tisíc kilometrů daleko vedla tsunami k havárii elektrárny Fukušima. Že ve střední Evropě tsunami nehrozí? Vykládejte to lidem, kteří se řídí strachem, předběžnou opatrností či vírou.

Před devíti lety se reportér magazínu Grist ptal Ala Gorea, politika s aureolou vědce a nobelisty, zda ve věci globálního oteplování je lepší lidi strašit, nebo jim dávat naději: „Já věřím,“ odpověděl Gore, „že fakta zdůrazňující nebezpečí je vhodné přehánět.“ Ano, Gore věří.

Tu jsme u zásadní otázky. Platí to i pro strach z masové vlny běženců? Existuje strach legitimní, třeba z atomu či změn klimatu, a strach nelegitimní, třeba z přívalu běženců? Důležitá otázka. Mnohé by zajímalo, co k tomu řeknou vědci (sociologové, psychologové, experti na Blízký východ, specialisté na bezpečnost). Ale výzva českých vědců právě toto zcela pomíjí. Pokud hlásá, že „všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení“, spíše posiluje dojem vyznání víry.

Působí to tak, že Gore hlásá přehánění rizika, zatímco čeští vědci hlásají jeho podcenění, ale v obou případech z toho čiší spíše články víry než produkt chladné hlavy a kritického myšlení (k čemuž se apel hlásí). To nepřesvědčí ani kriticky uvažující lidi, ani „burany“.

Kriticky uvažující lidé nejsou nepoučení a leccos reflektují. Třeba proč odcházejí Židé z Francie. Hodně jich zklamalo, že tamní elity ani nepojmenovaly hrozbu. I po řadě rasových vražd prezident řekl: „Tito teroristé a fanatici nemají nic společného s náboženstvím islámu.“ I Taliban teď po útocích Islámského státu říká: „Zločin... několika nezodpovědných ignorantských jednotlivců pod maskou islámu.“ François Hollande by to nevyjádřil lépe.

Je třeba vyměnit lid?

Právě toho se i lidé v Česku obávají. Ne že nás zaplaví teror, ale že multikulturní elity rizika islámu už předem bagatelizují. Tady nestačí jen nastolit slušnost, jakkoliv je kýžená. Chce to nějakou známku racionality, jasně míněná slova a činy mířící k tomu, jak rizikovou migrační vlnu zadržet. A i když – jak je férové přiznat – ji Evropa zastavit nedokáže, může alespoň debatovat bez dosavadního pokrytectví a pseudonáboženské korektnosti.

To je velký problém i českých elit. Buď se snaží, třeba na Hradě, názorově splynout s lidem, čímž míří k tomu, že elitami být přestanou. Kdo by byl pokládán za elitu ve společnosti mluvící jedním tónem? Nebo se drží článků své víry a ostatní označují za fašouny a šovinisty.

Hledají se prostě elity, které ten problém uchopí slušně, ale i vážně a bez ideologické kamufláže. Prostě lidé, kteří slušně i vzdělaně vyargumentují, že řešením problému je nekontrolovaný příval zastavit. Pokud by byli i za to ocejchováni jako fašouni, pak nezbude než říci s Bertoltem Brechtem, že je třeba vyměnit lid.

LN, 25.8.2015