26.3.2019 | Svátek má Emanuel


MÉDIA: Zůstane jen žvást

10.2.2015

Zbyněk Petráček před nedávnem publikoval článek Zrození protestu z ducha webu. Zamýšlí se nad vyhlídkami tištěných novin. Těch správných tištěných novin, které označuje přívlastkem zavedené. A které by si podle jeho názoru zasluhovaly lepší budoucnost. Spolu s Janem Fleischhauerem ze Spiegelu si stěžuje na hlupáky označitelné novým termínem onlinový občan: „Lidé, kteří demonstrují proti vlivu islámu a lživým médiím, rezignovali na tradiční politické strany i tradiční média. Přestali sledovat veřejnoprávní televizi i číst zavedené noviny, rezignovali na svět řízený pravidly mediálních rad, redakční odpovědnosti či práva na odpověď. Svůj svět si vytvářejí podle nestrukturovaných a neověřitelných informací z webu a blogů.“

Na závěr cituje Wernera D’Inku, jednoho z vydavatelů listu Frankfurter Allgemeine Zeitung: „Až zmizí poslední zavedené noviny, zůstane jen žvást.“

Článek mě přinutil k zamyšlení.

Patřím k těm, kdo rezignovali na tradiční média, přestali sledovat veřejnoprávní televizi a číst zavedené noviny. Lidové noviny nečtu odhadem od roku 2004. Zprávy veřejnoprávní televize střízlivý nezapnu nikdy a veřejnoprávní rozhlas snesu jen krátkodobě. Radiožurnál si čas od času pustím na několik minut, abych se ujistil, že se od posledního pokusu nic nezměnilo. Déle než deset let tak přijímám jen žvásty. A svůj svět si vytvářím podle nestrukturovaných informací z webu a blogů.

Přívlastek „neověřitelných“ vynechávám schválně. O ověřitelnosti informací bylo by možno diskutovat. Přikláním se k názoru, že následkem rozvoje techniky jako takové a následkem rozvoje techniky manipulací je většina informací ověřitelná jen obtížně. Svépomocí jsem schopen ověřit informaci, že ve Stráži pod Ralskem prší. Chci-li posoudit, co se děje v Brně, musím se vydat na cestu. A do Luhanska ani do Fallúdži se nechystám.

Zbyňkem Petráčkem navržený pojem „svět řízený pravidly mediálních rad“ považuji za geniální.

Svět řízený pravidly mediálních rad je krásný svět. Jasný a přehledný. Umožňuje pochopit, proč je změna globální teploty o půl stupně pro budoucnost naší civilizace evidentně zkázonosnější než bídná hemživost spermií. Proč jsou některé amnestie humánní, promyšlené a osvobozující, zatímco jiné zločinné a sprosté. Proč je psychologicky i politicky správné podporovat Albánce proti Srbům a proč jsou nám Albánci mentálně, historicky i kulturně mnohem bližší. Proč je záslužné protestovat proti útlaku homosexuálů v českých zemí a v Rusku, proč máme podepisovat petice na obranu Vzbouřených Kočiček, zatímco v Saudské s námi spřátelené Arábii hrozí homosexuálům kamenování a Vzbouřené Kočičky by bez úhony ani nestihly vystoupit z letadla na letišti v Rijádu. Proč se nesmí pít rum vyrobený z rumové tresti a z bramborového lihu, jíst marmeláda z borůvek, proč se nesmí kouřit v hospodě a na zastávce autobusu, kde je cigareta nejlahodnější, proč nesmí být splachovadlo plné vody a proč soused nesmí dostat jitrnici z mého vepře. Proč nesmím plácnout vlastní dítě, když těch několik málo dobrých ran, které jsem v dětství dostal, mi nijak neublížilo, ba naopak, možná mě zachránily před peklem na Zemi.

Tak dalo by se pokračovat do nekonečna.

Myslím, že skutečných pravidel, jimiž se řídí svět mediálních rad, je jen pět. Pravidla platí bez výjimky.

Pravidlo první: Svět řízený pravidly mediálních rad je korektní, ekologický a multikulturní.

Pravidlo druhé: Svět řízený pravidly mediálních rad je v dlouhodobém a zásadním rozporu s jakoukoli alespoň minimálně pravděpodobnou představou o světě skutečném.

Pravidlo třetí: Základní entitou ve světě řízeném pravidly mediálních rad a cílem působení médií je průměrný hlupák. S uvážením prvního pravidla se průměrný hlupák netituluje titulem průměrný hlupák. Používá se označení běžný občan, průměrný volič nebo náš čtenář.

Pravidlo čtvrté: Průměrný hlupák si nic nepamatuje, nedokáže odlišit následek od příčiny a všemu věří. Například věří, že se vyplatí spořit si na stáří. Věří, že mu stát za peníze vybrané na daních někdy poskytne odpovídající protihodnotu.

Pravidlo páté: Pravda a láska musí zvítězit - bez ohledu na možnosti, sny a přání našich čtenářů. Pravda a láska musí zvítězit i v případě, kdy by všichni naši čtenáři měli umřít hlady, nebo nějakým mnohem horším způsobem.

Ještě jeden odstavec v článku Zbyňka Petráčka mě pobavil: „Naštvanost na vládní i mediální elity přerůstá v rezignaci vůči nim... I my pozorujeme vzrůstající odpor k zavedeným politickým stranám i médiím. Ještě zesílil, když Andrej Babiš - lídr protisystémového hnutí protestu a nepolitické politiky - zavedené noviny koupil. Pro hodně lidí je to v lepším případě podezřelé, v horším případě nestravitelné. Ale co když je to jedna z mála cest k záchraně zavedených médií?“

Jedna cesta, jak Lidovým novinám pomoci, se nabízí. Možná by se jim mohl dočasně i zvýšit náklad.

Stačilo by využít blahodárný potenciál lídra protisystémového hnutí protestu a nepolitické politiky. Dát mu v Lidových novinách prostor a vytěžit jeho životní zkušenosti.

Jaký příběh je zajímavější než příběh selfmademana? Příběh slovenského chlapce, který za dvacet let poctivě vydělal miliardy. A ještě ke všemu v českém - korupcí promořeném - podnikatelském prostředí.

Další analýza by mohla být věnována slovenskému Ústavu paměti národa a procesu, o němž se skoro nepíše. Slovo by mohli dostat právníci a historici. Pamětníci, kteří dokáží posoudit, nakolik mohly být dokumenty státní bezpečnosti fiktivní. A jak to chodilo v PZO Chemapol a v PZO Petrimex.

Anebo tohle: Pokusme se posoudit osobnost a dílo lídra protisystémového hnutí protestu a nepolitické politiky ve vztahu k úkazu, kterému se říká střet zájmů.

To by mohl být přímo zlatý důl investigativní žurnalistiky...

Já vím, asi to nepůjde.

Navíc bychom neměli zapomínat, že čas je neúprosný. Mnohá povolání, která přinášela po staletí úctu a obživu, stávají se postupně okrajovými. Hornictví, hodinářství, vazba knih. Ta řemesla vyžadovala fortel a zkušenosti, které se přenášely z generace na generaci.

Jakmile se řetěz přeruší, zkušenosti se navždy ztratí.

Něco podobného třeba čeká i tištěné noviny.

A zůstane jen žvást.

Autor je fyzik a podnikatel (e-mail: neznal@clnet.cz)



Diskuse


B. Novacek
22:21
10.2.2015

J. Kanioková
20:51
10.2.2015

J. Kanioková
20:59
10.2.2015

J. Kanioková
17:26
10.2.2015

F. Žůrek
17:24
10.2.2015

V. Pokorný
11:20
10.2.2015

J. Růžička 250
10:19
10.2.2015

J. Růžička 250
10:20
10.2.2015

I. Dekyský
3:36
10.2.2015

J. Kanioková
17:23
10.2.2015

J. Jurax
1:46
10.2.2015

I. Dekyský
3:38
10.2.2015

K. Frauknecht
9:15
10.2.2015

S. Kalužík
1:18
10.2.2015

Z. Švrček
10:37
10.2.2015

F. Kusák
13:58
10.2.2015

S. Kalužík
16:46
10.2.2015

J. Kanioková
17:25
10.2.2015

I. Fencl
0:57
10.2.2015

počet příspěvků: 21, poslední 10.2.2015 10:21









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.