Na zvolení Trumpa kouká celý svět jak puk. A je jedno, zda jde o „nejvyšší činitele“ anebo o nás, obyčejné lidičky. Otázka zní, co ten chlap udělá nebo neudělá, zda ty obrovské problémy, které nám tady vyrobili z řetězu utržení marxisticko-nacističtí liberálové, vymete či nikoli. Ti, co milují Marxe a jeho ovládání mas a na druhé straně jako Hitler mají rádi zvířátka a ekologii a nenávidí kuřáky a židy, těm je to jasné. Bude to hrůza hrůz. Většina lidí však čeká. Ale už se našli vyzývatelé k revoluci proti tyranu Trumpovi.

Ruka, která vede mladé „revolucionáře“ z universit v Kalifornii a New Yorku se zlatými kreditními kartami v kapse, je evidentně ta samá, protože nechá malovat na plakáty „To není můj prezident“. Čímž údajně dokládá svoji oddanost demokracii. Už jenom čekám na rudé karty v rukou zblblé, nedovzdělané mládeže na demonstraci proti Trumpovi. Jejich ideály známe z českého provedení v úsloví: „Co je tvoje, to je moje. A co je moje, do toho ti nic není.“

Je přímo zvrhlou rozkoší sledovat náš svobodný tisk. Jak si investigativní novináři najednou všimli, že Trump má rodinu a děti s českou manželkou, což bylo do jeho vítězství, jak se říká, „tajdůvmob“ (tajné, důvěrné, mobilizační).

Ovšem korunu tomu dali hoši z pátečního vydání Lidových novin. Komu anebo čemu slouží některé články v pátečních LN z 18. listopadu 2016, mi není jasné. Jasné je jen to, že jde o zoufalé výkřiky lidí, kteří utrpěli obrovský šok a potřebují se z něj nějak vyřvat a vyječet. Tak nalezneme veliký článek na straně 7 s titulkem „Na Trumpa sází diktátoři i extremisté“ pana Břetislava Turečka. Mezi ně autor zařazuje Bašára Asáda, legálně a opakovaně zvoleného presidenta Sýrie. Dále vůdce údajně „prozápadní“ egyptské junty Sísího, který vytrhl Egypt - kormidlovaný Obamovými totálními idioty anebo muslimofily - z rukou Muslimského bratrstva, a pak také „židovské extremisty popírající existenci Palestinců“. Ti prý se všichni shodují v jásání nad zvolením Trumpa presidentem. Nakonec se z „židovských extremistů“ jmenovaných v článku vyklube vládní izraelská strana „Židovský domov“. Národně sionistická strana, jejímž hlavním lákadlem a programem je snaha zajistit pro staré lidi komunitní bydlení.

Článek vykřikuje, že prý kolem Trumpa jsou tři „židi“ a také že bývalý starosta New Yorku R. Giuliani je „známý svými proizraelskými postoji“ (v protektorátní novinářské mluvě se používal výraz „židomil“). No prostě komunistická Tribuna i nacistický Der Stürmer se slavným článkem „Židé jsou naše neštěstí“ hadr!

Na hlavní názorové straně listu nás vítá titulek „Dlouhá válka s trumpismem“. Od redaktora amerického časopisu Newsweek, pana Anýže. Ten už se s tím nemazlí vůbec. Je to taková obdoba marxistické výzvy ve stylu „Poslední bitva vzplála“. Bitva mezi zaostalci a nositeli pochodní nového světa.

Podle výroků (nejen) pana Anýže jsou kolem Trumpa samí rasisté, antisemité a homofobové (není mi nějak jasné, jak přišel na ty antisemity, když jeho kolega „antitrump“ zase v týchž LN ječí, že kolem Trumpa je to samý žid). Pan Anýž pláče, že zločinec Trump „nepřesnostmi, mlžením a lhaním“ chce patrně zcela vědomě utvrzovat, jak zaprodaní, ničemní novináři ve většině jsou.

Jako člověk, který píše články i knihy, mohu konstatovat, že je dobré „v domě oběšencově o provazu nemluvit“. Kdyby raději poslechl v angličtině běžně používané „Shut up!“, nebyl by tak trapný.

Stáří je někdy výhodou. Pamatuji si. Čeští novináři o mně a přátelích, tehdy nepřátelích totality, psali nejprve jako o „plíživých kontrarevolucionářích“. Pak jsme se Chartou 77 změnili ve „zrádce a zaprodance“, placené ze „západních centrál“ a, jak jinak, od židovského Izraele. Abychom se stali za pár let póvlem, co nechápe Havlovu „nepolitickou politiku“, a stali se zaostalci vyznávajícími „překonaný typ“ stranické demokracie. Zatímco obrození novináři věděli, že jen čistá vláda vzdělanců a umělců je to to pravé. Ti mediální mágové, co nám nadávali, byli často nejen redaktoři stejných novin, ale často osobně ti samí lidé. Za jednoho režimu „Rudé prapory ROH“ a pochvaly od soudružky Švorcové, a pak hupky dupky do čela té správné „demográcie“.

Když se rozpadla republika, také díky „nepolitické politice“ a hledání třetích cest, našli si novináři další oběť. Nechápající jejich vznešené ideály. A začalo neuvěřitelné množství lží o kde kom, ale hlavně o Klausovi. Od údajných (a záviděných) mladých blonďatých milenek přes tvrzení, že je tajný homosexuál. Po údajnou vilu ve Švýcarsku. A imaginární ukradené miliardy. Až po „rozkradenou republiku“, což tak rád hlásal Miloš Zeman. A co to pak jako president od těch „prohlédnuvších“ a nově uvědomělých taky schytal. Dobře mu tak!

Mediálně vytvářený „odporný Klaus“ jim vydržel dodnes, ale přidali si k tomu Zemana. O Zemanovi a lidech kolem něj už bylo napsáno tolik lží a nakydáno tolik hnoje, že se nelze ani divit, že se proti miláčkovi medií Schwarzenbergovi postavila většina voličů. Jako následně proti Clintonové.

Špína a lži házené na politiky (ale nejen na ně) jsou dnes u nás a ve světě bezvadný byznys. Není potřeba myslet. Stačí být sprostý na tu „správnou“ stranu.

No a pak přišel brexit. Ani miliardy dolarů a liber a ani tuny špíny ho nezastavily. O to větší pak byla smršť pomluv, lží, polopravd a zatajování faktů vůči Trumpovi ve volbách v USA. Nejméně dva roky z toho media žila! A prohrála.

Pan Anýž se na konci svého článku ptá: „Pokud politici vidí, že tažením proti ́prolhaným, elitářským ́ novinářům jen získají, kde se zastaví?“ No, co kdybychom odstranili od slov „prolhaných a elitářských“ ty uvozovky, a přiznali si, že to tak příliš často je? Mnohá média se na jedné straně, jako vždy, stala slouhou mocných a na druhé straně sama začala pomáhat vytvářet totalitní Brave New World - Krásný nový svět. Svět ideové totality lezoucí a zavrtávající se až do mozku každého jednotlivce. Ideologie na pohled zdánlivě měkké, ale pro naši civilizaci vražedné.

Pan Anýž se postavil do čela bojovníků proti trumpismu a vyhlašuje mu „dlouhou válku“. Nepochybuji, že má mnoho spolubojovníků. Statečných. V dnešní demokracii je každý ňouma zvládající písmenka na klávesnici hrdinou.

Budou to mít těžké. Doufám. Trump se postavil do čela lidí, kteří si uvědomili jednu základní a zásadní věc. Svět se změnil a od osmdesátých let nastoupily do politiky nové síly toužící po neomezené moci nad penězi a lidmi. Ty pojmenoval americký ekonom a filosof Rothbard Murray jako „novou vyšší třídu“.

Definuje ji jako ty, kteří dnes drží (anebo se pokoušejí získat - pozn. aut.) politickou moc, ovládají velká média nebo kontrolují největší rozpočty. Jedná se o 3-5 % lidí, kteří jsou absolventy prestižních škol, žijí v luxusních čtvrtích a pracují ve vedení korporací, ministerstev, politických stran, velkých redakcí, na univerzitách, v nadnárodních neziskovkách apod. Tato společenská vrstva okázale pohrdá „buržoazními“ hodnotami a životním stylem (jako jejich „juniorka“ pod názvy Klinika, Gay Pride, vítací politika atd.). Je to globální, multikulturní třída, požaduje masivní podporu nejroztodivnějších životních stylů a státní zásahy proti těm tradičním hodnotám. Je pro ni typické pohrdání národy i vlastními dějinami. Příslušníci nižších tříd jsou v očích takových lidí jen materiálem, se kterým je možné libovolně experimentovat. (Citát z prací Fenomén Trump a rozpad západních společností a White collar revisited – millsovská teorie vlivu byrokratizace na sociální a ekonomický vývoj západních společností od Petra Hampla z IVK.)

Dobře to vystihuje tento doprovodný text:
„Platí, že pokaždé, když vysloví elitářský politik (a novinář - pozn. aut.) slovo „buran“ (tedy označení Trumpova voliče a voliče brexitu - pozn.aut.), vyjadřuje tím přesvědčení o tom, že existují v zásadě dvě skupiny občanů:
Jedni jsou určeni k tomu, aby pracovali, trpěli, financovali sladký život těch druhých a nechali si od nich cokoliv líbit.
Druzí jsou určeni k tomu, aby žili na úkor těch prvních, vymýšleli pro ně nejrůznější směrnice a omezení a snižovali jim tím jejich životní šance.“

Takže je dobře, že víme, jak se na to dívají anýžovci. Abychom se připravili na hromady lží, pomluv a hanobení od příslušníků takzvané elity (občas jen jejich slouhů) a od mainstreamových novinářů, kteří jsou k tomu vycvičeni a placeni. A kteří, jak poukázal Alexandr Vondra, jsou pseudoelitou, kterou nechce skoro nikdo následovat.

Svět se však zastavit nedá. Ani medii. Ale dá se spoustou lží poškodit. Ovšem čím víc se lže, tím je pak reakce divočejší.