Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996MÉDIA: Kauza Tachecí – ztráta unikátní příležitosti
Netřeba dlouze připomínat, že v roli „vyslanců“, případně „mluvčích“ svobodných občanů ve vztahu k mocným této země, úřadům a institucím jsou média. Jejich pracovníci právem požadují, aby ti, kdo mají v souladu s logikou fungování demokratického státu povinnost skládat účty občanské veřejnosti, se k ní podle toho také chovali. Platí to zejména o vyjadřování; občané jsou oprávněni požadovat, aby politici, státní úředníci a mluvčí říkali pravdu a činili tak srozumitelně, bez maskovacích frází a s patřičnou dávkou pokory.
Stejná povinnost se musí týkat také veřejnoprávních sdělovacích prostředků, existenčně závislých na koncesionářských poplatcích, stanou-li ony na pozici tázaných. Naposledy se tak mělo stát v kauze odvolané šéfky Radiožurnálu. Čeho jsme byli svědky?
Na otázky poněkud překvapivého odvolání Barbory Tachecí reagoval rozhlas ústy svého PR šéfa R. Zaorala jedinou větou: Důvodem byl nesoulad ve vnitřní komunikaci. Na doplňující otázku, co si pod tím máme představit, dodal, že k tomu nic dalšího říkat nebude. Jak by byli novináři Českého rozhlasu spokojeni, kdyby politici, státní úředníci a mluvčí institucí odpovídali na dotazy týkající se nepříjemných problémů tak a výhradně tak, jak to předvedl šéf public relations veřejnoprávního rádia? Vsadím svůj PC, že spokojeni by nebyli „ani za mák“. Jejich profesionalita jim přece musí velet s takovýmito frázemi se nespokojit a žádat víc. Ne kvůli sobě, ale s ohledem na adresáty slov politiků, státních úředníků a mluvčích institucí, jimiž jsou posluchači rozhlasu, tedy voliči, občané.
Nyní, když se sám veřejnoprávní rozhlas dostal do konkrétního problému, měl unikátní příležitost předvést, jak si představuje, že by se o problémech mělo informovat. Měl, ale trestuhodně ji zahodil. Místo toho ukázal, jak se veřejnost informovat nemá. Zachoval se stejně jako ti z mocných, kteří tváří v tvář mikrofonům Českého rozhlasu hovoří tak, že jsou schopni docílit jediného – znechucení občanů politiky a politikou demokratického státu.
Prezentace personálního problému kolem Barbory Tachecí, jak nám ji předvedli na Vinohradské 12, je schopná vyvolat v obecně rovině podobný efekt a nadto závažnou pochybnost. Čím se arogance politiků ve vztahu k voličům liší od arogance Českého rozhlasu vůči koncesionářům?