Je to hodně něco jako cenová revoluce. Kdo nevěří, ať tam běží, O2 zlevnil na 750 korun nejdražší tarif a v rozmezí pár dnů šli s cenami dolů i oba jeho konkurenti. Co s tím? Jistě se musíme ptát, co je donutilo, aby to učinili. 

Na mysli tkví nesmrtelný výrok, kdy odpovědný mluvčí – jedno kterého z nich – na otázku, proč platíme tak nekřesťanské peníze za roaming, odpověděl, že není tlak ze strany konzumentů. Tudíž by oni byli hloupí, kdyby si nediktovali ceny. K tomu podotkněmež, že za situace, kdy je cenová politika harmonizována (nemohu je nařknout z kartelové dohody, protože by mě za to mohli žalovat) a všichni se chovají stejně vydřidušsky, ztrácí zákazník jedinou myslitelnou možnost nátlaku, totiž přechod ke konkurenci.

Tedy, abych upřesnil, zkušenost ukazuje, že kdo na to má nervy a žaludek a věrohodně pohrozí přechodem, oni mu jsou schopni s cenou jít překvapivě hodně hluboko dolů.

No a teď to udělali dobrovolně. Dobrovolně? Komentář Jiřího Peterky na Lupě předpokládá, že se „oligopol“ vyděsil nástupu virtuálních operátorů. Naprosto nezpochybňuji úsudek takové autority, jako je Jiří Peterka. Jen to podotknu, že pokud to tak je, pak je to kupodivu, že v této zemi mohl vzniknout volný tržní proces, neovlivněný oligopolem. Jsme přece ve státě, kde zkorumpovaní podvodníci ve funkci poslanců parlamentu vpašovávají do schvalovaných zákonů pasáže, které sněmovna neschválila, a místo aby je pochytali a zavřeli, jsou zdvořile charakterizováni jako lobbisté. Když uvážíme, o jaké peníze se tu hraje, je skutečně kupodivu, že tento proces proběhl. Je to důvod k optimismu a věřme, že se podobné trendy projeví i jinde.