26.4.2024 | Svátek má Oto


KULTURA: Slon v porcelánu

22.10.2014

Když chci zničit něco fungujícího, sloučím to s něčím jiným taky fungujícím, to je zásada, která se projevuje v krocích vedení Českého rozhlasu. Nyní je na pořadu Dismanův rozhlasový dětský soubor. Jeho sbormistři manželé Fleglovi byli vyhozeni trikem zvaným zrušení funkce a soubor se má sloučit s jiným dobře fungujícím tělesem, Dětským pěveckým sborem. To vše jen tak, bez veřejné debaty, bez kontaktu s těmi, jichž se to týká a už bez ohledu na veřejnost, která to platí. Vždyť poplatky za rozhlas se staly součástí daňové zátěže, jistěže oprávněně, rádio je dnes vestavěno do čehokoli co žere elektřinu, snad jen pračky a mixéry jsou zatím ušetřeny.

V ničení slučováním má vedení rozhlasu hodnotnou zkušenost už z posledního výkonu, jímž bylo zlikvidováno Rádio Česko. Ještě před zrušením, respektive jeho sloučením dávalo rádio veřejné služby najevo, že mu nedává plnohodnotnou podporu. Bylo to rádio určené té menšině, která je státem nejméně podporována, totiž vzdělaným, inteligentním lidem s živým zájmem o politiku, kulturu, ekonomiku a veřejné záležitosti v obecném slova smyslu. A tak Česko hodili do jednoho pytle s dalšími dvěma inteligentními útvary, s Leonardem a Šestkou. To, že kolem stanice vznikne nějaká komunita, nějaké společenské prostředí, že na druhém konci drátu je nějaký člověk s nějakými zájmy a potřebami, to vedení rozhlasu pomíjí.

Teď je tu na tapetě Dismanův soubor, legendární těleso s osmdesátiletou historií, které přežilo nacistické řádění a komunistickou kulturní genocidu. Hrozí nebezpečí, že nepřežije vládu ředitele Petera Duhana.

Podle Neffova zákona má každá pitomost minimálně jeden rozumný důvod a nejinak to bylo ve sloučení Česka s Leonardem a Šestkou. Takzvaně rozumnými důvody se vedení rozhlasu pokusilo uhasit požár protestů, jako když bruselský chlapeček chtěl přečůrat požár. Nepodařilo se, a že protesty ustaly není kapitulace před argumenty, ale prostě je to tak, že lidé nevydrží protestovat dost dlouho. Nyní zase protestují. Byla založena iniciativa Zachraňte DRDS, lze ji zkoumat a eventuálně podepsat na stránkách zachrante-drds.cz. Za záchranu – nezapomeňme, že obou sborů – usiluje umělecký šéf Činohry Národního divadla Michal Dočekal stejně jako celé vedení Divadla v Dlouhé. Výčet jmen a institucí by byl dlouhý, čtyři sta padesát se jich připojilo do poloviny právě uplynulého týdne.

O tlustokožném postoji vedení rozhlasu svědčí i fakt, že se k věci vyjádřil jen prostřednictvím svého mluvčího Jiřího Hošny. Ředitel Duhan je příliš vysoko na Olympu, než aby se osobně špinil názory někoho jako je Gábina Osvaldová nebo Marek Eben a aby se zabýval postojem Divadla pod Palmovkou. Takže pan mluvčí ujistil veřejnost, že sloučení je v pořádku a že Dismanův soubor bude ještě lepší. A je to!

LN, 20.10.2014