Někdy, poslední dobou vlastně dost často, se o tom člověku chce pochybovat. To, co se u nás dělo do sametové revoluce, komentovat snad ani netřeba, bourali jsme dechberoucí historické vily (za všechny Mattoniho vila v Karlových Varech) a místo nich vesele rostly megalomanské nevkusné stavby (Thermal).

S tím už dnes nic dělat nemůžeme, ale změnilo se něco od pádu vlády komunistů? Změnilo se něco za těch devatenáct let? Bouráme vesele dál ... místo komunistických kvádrů stavíme nákupní centra a jakési haly, co na tom, že vítězíme v žebříčcích v počtu metrů čtverečních nákupního centra na jednoho člověka ... bouráme vesele dál a koho zajímá, že si exprezident Václav Havel v médiích stěžuje na anonymní haly nesourodě obrůstající periferie měst ... bouráme vesele dál. Když kritika exprezidenta nic nezměnila, co pak zmůže pár set podpisů na petici. Ani česká média se tohoto tématu nijak nechytají, přitom právě ona by mohla pomoci. A zase nic, ticho po pěšině. Tak o co tady vlastně jde? Napadá mě jedině mistrovsky provedený nátlak ze strany lobbistů nákupních center, ale (ne že bych podceňovala tyto manažery) jádro pudla bude nejspíš jinde.

Buď: 1) nemáme památkáře. Nebo: 2) jsou koupení. Nebo: 3) jsou laxní a neschopní. První variantu můžeme předem vyloučit, druhou a třetí je možné skloubit. Jak jinak si vysvětlit demolici nejstaršího pavlačového domu U sedmi švábů a obrovské selhání památkářů v případě přerovské Komuny, kdy tento unikátní dům nejdříve ze seznamu památek vyškrtli a posléze zákaz demolice poslali, až když zbyly z Komuny ruiny?

Řešení je nasnadě – pošleme na Národní památkový ústav Pavla Žáčka, ten když přišel na ministerstvo vnitra, vyházel estébáky z archivu, který měl uchovávat estébácká data a teď se stejnou razancí vůči minulému režimu vede Ústav pro studium totalit. Alespoň by se začaly dít věci. Proto vyhlašuji konkurz na dvojníka Pavla Žáčka, své životopisy s vizí posílejte do médií a na Valdštejnské náměstí 3, Praha 1. A když ho nenajdeme, nevadí, třeba se i tak začnou dít věci.