24.2.2018 | Svátek má Matěj


KOČKY: Štítná žláza, tlak, slinivka... a co ještě? (2)

7.2.2018

Minulý díl je zde (akutní zánět slinivky, po dvou dnech infuzí je kocour dle testů v pořádku a propuštěn domů. Jenže večer došlo ke zvratu). Upozornění: vše píšu jako laik, nejsou to přesné veterinární informace. Žádný z protagonistů tohoto článku dosud nezahynul.

Kocour tedy ráno v pátek 18. 8. 2017 stále žije a na umření rozhodně nevypadá. Popadnu ho a hned ráno mažeme na veterinu. Na doktorčinu otázku: „Co se stalo?“ zakvílím: „Já nevím, zvracel krev.“

Myšák ještě macatý, spokojený.

Myšák ještě macatý, spokojený.

Doktorka kocoura důůůkladně prohmatala – nic podezřelého nenašla a kocoura nic nebolí, není nijak apatický. Snažím se vylíčit, jak vypadaly zvratky, a dostalo se mi zásadní rady: příště aspoň vyfotit, když už to nepřinesu. Doktorka říká, že za jiných okolností by to byl jasný kandidát na další infuze, ale bylo vidět, že je psychicky snáší špatně (vůbec u nich nežral ani nespal) a navíc nemá nejlepší žíly a kanyla už je odstraněná. Přemýšlíme, co s tím. Na poslední krok to nějak nevypadá.

Zatím se ptám, co jeho pravidelný lék na tlak, měl by ho ráno dostat, mám mu ho podat? Odpověď zní ano a my s Myšánkem předvedeme tak vzorové podání léku (na heslo „pušinku“ otevře papulu a polkne), že na doktorku uděláme opravdu velký dojem a dojde k rozhodnutí: budeme léčit. Hrozí mu tzv. triáda (kolotoč zánětů různých orgánů zažívacího traktu) a musí se léčit všechno najednou. Jelikož Myšánek vypadá, že bude léky přijímat, pustíme se do toho. Nejdřív vyfasuje pár injekcí proti zvracení atd., a následují domácí úkoly:

Doma podávat 2x denně sírové tablety ATB na střeva. Musí se podat s jídlem, protože dráždí žaludek. První komická vsuvka: tablety mají cca 1 cm v průměru a mám podávat po třetinách. Nožem to rozkrojit nejde. Mám půličku na léky. Úloha zní: jak pomocí půličky rozdělit tabletu na třetiny? Přišla jsem na to :-)

Další úkol přímo herkulovský: kocour nesmí moc zhubnout, ztratit vodu a ztratit ionty. Pokud nebude sám žrát, dostat do něj speciální výživovou pastu v dostatečném objemu, aspoň 100 ml denně (To mi pasta vyjde na dva dny, pomyslím si. Já optimistka!). Ad voda: do všech misek na pití dát pouze převařenou vodu se speciálním iontovým práškem, aby byla jistota, že i kdyby vůbec nežral, nerozhodí se mu aspoň ionty. Kdyby nechtěl sám pít, tak mu nápoj vnutit stříkačkou. S pitím z konve na balkoně má utrum. Je lepší podávat co nejzásaditější vodu, protože je lépe stravitelná. Ideálně vodu převařovat jako pro mimino.

Kontrola bude v neděli po poledni, protože v sobotu má veterina zavřeno. Jsem opatrně optimistická, kocour mi stále nepřipadá na lopatě, takže říkám, že to do neděle určitě vydržíme, ale přece jen mi neunikne tiché brouknutí veterinářky: „... no, doufejme...“

Takže máme pátek 18. 8. Doma jsme se do toho pustili: podařilo se podat léky, výživovou pastu i iontový nápoj, i trochu kočičí kapsičky RC gastro diety. Vodu převařuji a rozděluji do misek, ale přijímá ji pouze stříkačkou, celkem asi 18 ml. Všechno, úplně všechno jsem si zapisovala, jela jsem jako robot. Kocour normálně vyměšoval, nezvracel, občas přecházel, chtěl na balkon, jevil zájem o dění, večer začal příst.

V sobotu jedem dál, daří se podávat léky i výživové pasty, kromě iontového nápoje mu podávám filtrovanou vodu. Jeví zájem o normální žrádlo, ale spíš ho jen olizuje. Chce být na balkoně – jenže se zrovna silně ochladilo, takže mu to dovoluji vždy jen na pět minut a pak aspoň hodinu v teple. Přestože máme na balkoně izolační podložky, právě kvůli kočičím prdelkám.

V půl deváté večer zvrací natrávené žrádlo a sraženou krev. Vyfotím, provedu otisk bílou papírovou utěrkou, seberu co nejvíc vzorků, zavřu je do skleničky a uskladním v lednici. Kocour zůstává celkem aktivní, chce opět na balkon, má zájem o okolí i vodu – ale nenapije se. Normálně vyměšuje.

V půl desáté večer je čas na ATB – tentokrát jsem zkusila jemně podrcené, a ve dvou dávkách zamatlané v EasyPillu je celkem přijal. Jeví zájem o vodu, ale nepije. V deset večer si vyskočí ke mně na pracovní stůl jako dřív. Za chvíli zneklidní, polyká, někam odejde. O půlnoci se sám důkladně napil filtrované vody. Zbytek noci klid.

Myšákovi zůstala žlutá náprsenka po vyslintaných ATB

Myšákovi zůstala žlutá náprsenka po vyslintaných ATB

V neděli nad ránem nacházím louži žlutých suchých zvratků – stopy včerejších ATB. Opět zájem o misky s vodou, ale sám nepije. V půl šesté zvrací nanovo, se 3 – 4 stopami sražené krve jako špendlíkové hlavičky. Pak se sám napije vody. Podávám obvyklé léky, iontový nápoj nechce, odmítá i podávanou vodu. Začínám si připadat jako ve zlém snu, přímo cítím, jak se ta plošina s kocourem naklání. Musíme vydržet do dvou, kdy otvírá veterina. V půl desáté dopoledne mě napadne vytáhnout z mrazáku ledové kostky a pár jich nechat rozpustit. Odeberu z nich do stříkačky tak 2 ml studené vody a kocour je smlaskne. Očividně se mu uleví, okřeje. Takže jedeme co čtvrt hodiny trochu ledové vody, ochotně ji přijímá. Za hodinu se sám důkladně napije převařené vody z hrnku.

Kocour se od včerejška chová nezvykle – vyhledává vanu, ve které často odpočívá. Chladí se snad? Jenže vana je z laminátu...

Pokud jde o doporučení ohledně kyselosti vody, mám doma papírky na měření pH a provedla jsem výzkum, takže se můžu podělit o výsledky: Převařená kohoutková má pH 7, přemražená kohoutková 8, filtrovaná (aktivní uhlí a stříbro) 5 a obyčejná kohoutková 6. To koukáte, co. Když jsem to ukazovala doktorce, divila se taky, ale že se chovám jako magor, nahlas neřekla, naopak ji to docela zajímalo.

Během neděle kocour přijal ze stříkačky 35 ml a sám se ještě důkladně napil. Jsem jako podavačka vody velmi hrdá. V tom jsem ovšem naprosto mimo, jak se odpoledne na veterině ukázalo.

Takže máme neděli 20. 8. dvě hodiny odpoledne, jsme na veterině. Kocour od minulé středy (tedy za 4 dny) zhubl skoro o půl kila na 4, 5 kg. Doktorka kocoura opět důkladně prohmatala, nic divného nebo bolestivého neobjevila. Prozkoumala vzorky a fotky zvratků a konstatovala, že krev je i s tkání a je jí dost. Za pomoci zápisků jí vylíčím, co se dělo. Drobné postřehy, jako ležení ve vaně, draní se na studený vzduch na balkon, úleva po ledové vodě do bříška lékařku velmi zajímají.

Bingo. Žaludeční vředy. Nikdo tu do něj nebude rvát žádné sondy kvůli potvrzení diagnózy, ale je to velmi pravděpodobné. Ten můj truhlík neurotická si je zřejmě uhnal z té nervozity na kapačkách, brouk. Je to zřejmě neobvyklé onemocnění, protože lék na vředy musejí objednat. Jde o nějakou látku, která se v žaludku přímo naváže na poškozenou tkáň a tím ji ochrání jako jakási vnitřní náplast. Zítra si máme přijít.

Zatím vyfasujeme tabletky proti zvracení a na podporu trávení. Tabletky jsou pidi, ani ne půl centimetru v průměru, a musím dávat 1/8 :D. Brejlím na to nadělení, naštěstí se dozvím, že pokud budu dávku drtit a podávat stříkačkou, může to být ¼ vzhledem k předpokládaným ztrátám. Ještě se zeptám na příjem vody – ukáže se, že moje hrdá čísla jsou žalostná, teoreticky bych do něj měla dostat tak 150-200 ml vody. Cože??? Prostě se mám pokusit. Podívejte se na tu kůži, paní, jak se mu lepí na hřbet. A voda nesmí být ledová, i když jako vodítko posloužila.

Má to smysl? ptám se. Má, zní odpověď, ještě se to příliš nerozjelo a Myšák umí brát léky, takže je velká šance.

Závěrem se doktorka rozhoduje, co s hrozícím návratem zánětu slinivky. Kortikoidy? Kortikoidy, přikývnu tvrdě. V téhle situaci můžeme jen získat. Takže pigáro s trvanlivostí 3 dny. Jestli kocour začne zvracet, je jasné, že kortikoidy povolují. Na kontrolu přijít v úterý.

Takže v neděli máme rozpis: 1/8 tabletky proti zvracení aspoň ½ hod. před jídlem, ATB těsně po jídle (tablety nelze nahradit injekcí), vše 2x denně, ráno ještě lék proti vysokému tlaku, ten je maličkatý a nedělá potíže.

Doma se daří podávat léky, Myšánek je zlatý. Rve mi srdce, když vidím z vany čouhat špičky uší, a stejné srdce mi usedá, když slyším MLP, jak kocoura utěšuje, že už zítra dostane lék na bříško, aby ho nebolelo. Večer se chci vysprchovat, ale Myšák odmítá vanu opustit, neustále se vrací a choulí se na dně, je to silnější než on. Počkám ještě do zítra, jestli zabere ten lék na vředy, jinak tohle nemá cenu.

V pondělí doběhnu pro lék, což jsou poměrně velké obdélníkové tablety a kocour bude brát 1/5 dvakrát denně rozpuštěnou v trošce vody, alespoň 1 hodinu před jídlem.

Takže máme takový lékový konvoj: začít nalačno prvním lékem, po hodině podat druhý lék, po další půlhodině musí něco sníst a ihned podat ATB, a to dvakrát denně. Ráno ještě lék na tlak. Vstávám co nejdřív, aby se mohl nažrat co nejdřív, zájem o kapsičky projevuje stále, což je nutno pěstovat. Protože všechny ty léky, byť jsou proti zvracení, na chvilku podráždí žaludek a časem způsobí nechutenství. O ATB nemluvě. A kocour by měl dostatečně žrát, pít.

Stále nemůžu spát ani jíst, chodím ven kouřit doutníky, abych se uvolnila. Po pár dnech si změřím tlak: panečku! Aby dřív nevezli mě!

Myšák opět na své oblíbené lednicové pozorovatelně.

Myšák opět na své oblíbené lednicové pozorovatelně.

Naštěstí skoro ihned po podání „náplasti na vředy“ se kocourovi uleví a mně taky. Krev už nezvrací, přestává se tolik schovávat ve vaně. Vodu do něj dostávám v množství cca 150 ml. Kocour jeví zájem o okolí, trochu žere. Ale přece jen si asi dvakrát ublinkl, což vůbec není dobré znamení. Jinak vše plníme dle předpisu a kocour nevypadá nijak zbědovaně.

V obýváku máme malý nízký stolek – přehodila jsem přes něj deku a kocour pod ním začal bydlet jako v bunkru. Stačilo stolek obejít, zjistit, kde je deka vyboulená, a kocoura vyhmátnout, podat léky a zašoupnout zpátky. Připadala jsem si jako největší zrádce, ale bunkr mu sloužil skoro celou dobu, vždy tam zajel jako fretka a rozhodně to bylo pohodlnější než ho lovit zpod postele nebo z útrob gauče. Pomalu ale jistě se mě však začíná bát.

V úterý 22. 8. mažu na veterinu sama, na poradu. Závěr zní: prioritou je snížit stres a snažit se udržet léky. Takže pokud vím, že se občas sám napije, byť trochu, vodu nenutit stříkačkou. Dbát na stravitelnost vody. Rozestupy mezi léky zmenšit – pouze lék na vřed musí být nalačno a s jídlem počkat nejméně půlhodinu, aby stačil vřed zalepit. Ostatní léky (proti zvracení, na tlak a ATB) mohou být najednou s jídlem, i když to není ideální. Dát mu co nejvíc pokoj.

Zvracení se doktorce nelíbí, měl by znovu dostat kortikoid, tentokrát s účinností 7-10 dní, ať ho nemusím tahat na veterinu tak často. Naučím se píchat injekce? Éhm, můžu to zkusit. Cvičíme na plyšákovi. Když se však dozvím, že kortikoid je hustší a musí mít silnější jehlu, začnu žebronit, ať doktorka zaskočí s pigárem k nám, bydlíme kousíček vedle (což je pravda). Kňourám tak dlouho, až ji udolám. Naštěstí v čekárně nikdo není, tak klusem vyrazíme.

Myšák s ocáskem nahoru nás přijde přivítat ke dveřím, doktorka z něj má radost, okoukne ho a chválí. Píchne injekci a mažeme zpátky do ordinace. Úkoly mám jasné – vydržet s léky co nejdéle, hydratovat, krmit, nestresovat.

Myšák mi pomáhá na pracovním stole.

Myšák mi pomáhá na pracovním stole.

Zkrátím to: léky se dařily, ale kocour stále méně žral i pil sám, léčba mu dávala zabrat. Srdce mě bolelo, ale šetrně jsem se snažila vytrvat, mělo to být aspoň týden.

Pak jednou při pokusu vyskočit na oblíbenou pozorovatelnu na malé lednici nedoskočil, zeslábly mu zadní nohy. Sedla jsem k internetu, zjistila, že kočky je možno rehabilitovat, a pustila se hned do toho: chytila jsem ho za přední packy a nutila chodit po zadních – 6 kroků tam, 6 zpátky, ve dvou sériích, 2x denně. Druhý den si na ledničku už vyskočil a hnedle měl lepší náladu. (Upozorňuji, že kocoura zjevně nic nebolelo.)

V pátek 25. 8., týden po zahájení ATB, vyblinkl večerní dávku po napití vody a v sobotu dopoledne se regulérně vyzvracel. V tu chvíli jsem s léky přestala, kocourka pohladila a řekla mu, že už ho nebudu trápit. Odhodlání mi vydrželo do neděle 27. 8. ráno, kdy jsem se mu pokusila podat aspoň lék na vřed, ale ten taky vrátil. Pomohla troška ledové vody, pak už jsem jen podávala výživovou pastu a jednou calopet. Váha cca 3,5 kg. S léky i vážením končím.

A kocour do nedělního večera opět ožil, sám se nažral a dožadoval se přídavku.

Krize byla překonána, jak se píše v románech. Běžela jsem (sama) na veterinu a tam se dozvěděla, že ATB bral dostatečně dlouho, aby nějakou práci odvedla. Z léků ponechat jen ten na tlak a jinak sledovat. Co nejdřív však přijít na kontrolu štítné žlázy!

Moje zápisky od pondělí 28. 8. se hemží samými výkřiky SÁM ŽERE, SÁM PIJE, KAKAL!!! Blinkal jen málokdy, jen trochu šťáv a už nikdy krev.

Myšák obložený dekami a termoforem

Myšák obložený dekami a termoforem

Na kontrolu štítné žlázy jsem se s ním odhodlala jít 6. 9. Proč „odhodlala“? Protože je to malý chlupatý stresík a já se bála, aby se zase nerozblinkal ve velkém. Následující anabázi se štítnou žlázou vezmu už jen stručně: hodnoty byly převysoké, takže dostal náběhovou dávku léku, tohle nejde „srážet“ jako horečka. Kocour se během dvou dnů děsivě změnil, až z toho šel strach, připadalo mi, že zešílel: nutkavě se drbal, všude ležely snopce chlupů, nepoznával nás, hystericky se bál, zíral jako zombie, schovával se, neudělal normální krok, jen lítal, nemohl spát.

Myšák zalezlý a obložený

Myšák zalezlý a obložený

Nutil se na balkon, kde zalézal za truhlíky, abychom ho neviděli, a chtěl být na co největším průvanu – a to tehdy bývalo deset stupňů přes den a foukalo! Obkládala jsem ho dekami a termoforem, aby tam mohl být, strašně se mě bál, mačkal se k zemi a do koutku. Věděla jsem, že tak dva týdny trvá, než se účinky léků naplno projeví, ale vydržela jsem sotva týden a mazala na veterinu, po vylíčení situace byly dávky léku zdvojnásobeny. Totiž - byl to závod s časem: štítka poháněla srdce ke zběsilosti, takže mohlo doslova puknout. Kdyby se však štítka srazila přespříliš, došlo by k celkovému kolapsu.

Kocour se za pár dní začal vracet do své kůže, začal nás zase poznávat, jako když se mávne kouzelným proutkem. Olysalá místa začala pomalounku zarůstat. Štítnou žlázu jsme ladili ještě několik měsíců, to je hodinářská práce, ale podařilo se ji zkrotit. Z této epizody mi nejvíc utkvělo a ohromilo mě, jak strašlivě dokáže živého tvora proměnit špatně fungující štítná žláza, je to jako zlé kouzlo. A když se vykompenzuje, je to jako zázrak.

Myšák a Suzinka v září opět pozorují ptactvo.

Myšák a Suzinka v září opět pozorují ptactvo.

Komická vsuvka číslo dvě: v tom období mi úžasně pomohl Top Gear. Pouštěla jsem si ty kluky anglánský každý den a chechtala se jako blázen. Fakt mě v tu chvíli dokázali rozveselit jako nic na světě. Díky, Richarde, Jamesi a Jeremy, tohle máte u mě. Akorát MLP si stěžoval, že strašně hýkám a ruším :-)

A třetí komická vsuvka: jelikož na počátku bylo podezření, že to vše spustila jedovatá kytka, udělala jsem na balkonu probírku. Sedla jsem k internetu a zírala na ty předlouhé seznamy. Takže vánoční kaktusy putovaly na chodbu, klívie taky, hymenocalis rovnou do služby (stejně mi nekvetl) a bílý krvokvět půjde taky na chodbu. Ale nejdřív ho zaliju. Ometla jsem květník narvaný asi dvaceti rostlinami od pavučin a postavila do umyvadla pod roztočený kohoutek.

Shýbla jsem se pro hadr, zvedla oči a... zoči voči jsem si hleděla s největším pavoukem všech dob. Evakuoval se ze zaplaveného květníku a dral se z umyvadla ven. Jak jsem si blahořečila, že jsem nedávno umyvadlo vyleštila, takže mu běhy podkluzovaly! Z posledních sil jsem se opanovala, ale po prvním pohledu na jeho macaté tlusté předlouhé nohy a obrovité tělo jsem viděla, že moje obvyklá metoda se sklenicí nevyjde, protože bych mu nějaké nohy nechtíc urazila.

Myšák dostal k Vánocům 2017 pelech na radiátor.

Myšák dostal k Vánocům 2017 pelech na radiátor.

Usoudila jsem, že moje nervy mají dost, a sice klidně, ale nosně jsem vyzvala MLP, aby s tím něco udělal. Pavouky nezabíjíme, takže jsem požádala o jeho bezpadákovou katapultáž z balkonu jakkoliv. Vzdálila jsem se. A slyšela jsem jenom: Jé, ten šimrá, no neutíkej. Jé, tady jich ještě je...!

Všichni letěli přes zábradlí, ale jelikož na něm pěstuji husté předlouhé závěsy zeleně, je dost pravděpodobné, že nijak daleko neletěli a v tichosti se vrátili domů. Nepátrám po nich. A jestli se dovedou ukrýt před Suzinkou a Myšánkem, hravými a dravými, pak si zdejší pobyt asi zaslouží.

Jestli jste vydrželi až sem, tak jste asi fakt byli zvědaví, co se stalo. Děkuji za pozornost a přeji všem hodně zdraví.

Myšák a Suzinka v lednu 2018 v budoáru.

Myšák a Suzinka v lednu 2018 v budoáru.

Jo a ten úplný začátek – kdy kocour vytřeštěný přiběhl se slinty u tlamky a bál se a vrávoral – tak to se v říjnu zopakovalo. Přiběhl za mnou vyděšený, přikrčil se, evidentně špatně viděl (rozšířené zornice), slinil a pevně svíral tlamku. Hrklo ve mně jako ve starých hodinách. Když jsem mu držtičku jemně pootevřela, byl najednou normální. Jako bych zlomila kletbu. Klidně odešel ladným krokem nažrat se.

Když jsem to sdělila veterinářce, dozvěděla jsem se velmi pravděpodobný důvod – lokální epilepsie. To bývá, a nebudeme s tím nic dělat, není to nutné. Vzpomněla jsem si, že když mu byl asi rok, najednou mu bez příčiny začal padat zadek, trvalo to asi čtvrt hodiny. A nic se nezjistilo. Takže nějaké ložisko měl nejspíš odedávna a na stará kocouří kolena se to nějak sešlo.

Jinak kocour je k dnešnímu dni stále živ a docela vesel, dožaduje se her i jídla :-)

Foto: Lika

Lika Neviditelný pes


Diskuse


L. Bláža
8:37
8.2.2018

L. Bláža
8:55
8.2.2018

Z. Lika
10:09
8.2.2018

E. Šusová
11:39
8.2.2018

Z. Hanča
20:47
7.2.2018

Z. Lika
20:53
7.2.2018

Z. Yga
22:20
7.2.2018

M. Beda
23:20
7.2.2018

Š. Matyášová
6:36
8.2.2018

Z. Lika
8:16
8.2.2018

Z. Lika
11:57
8.2.2018

M. Beda
12:20
8.2.2018

Z. Lika
14:14
8.2.2018

M. Crossette
18:33
7.2.2018

Z. Lika
19:14
7.2.2018

Z. Jenny
23:59
7.2.2018

Z. Vave
18:14
7.2.2018

Z. Lika
19:10
7.2.2018

Z. Vave
21:03
7.2.2018

M. Crossette
18:07
7.2.2018

Z. Lika
19:05
7.2.2018

A. Lex
17:36
7.2.2018

Z. Lika
19:12
7.2.2018

M. Beda
19:37
7.2.2018

Z. Lika
19:47
7.2.2018

Z. Lika
19:48
7.2.2018

M. Beda
19:51
7.2.2018

Z. Lika
19:55
7.2.2018

Š. Matyášová
6:42
8.2.2018

Š. Matyášová
6:41
8.2.2018

Z. Nelina
17:28
7.2.2018

Z. Lika
19:07
7.2.2018

D. Ruščáková
16:18
7.2.2018

Z. Lika
16:31
7.2.2018

Ž. Eva
17:44
7.2.2018

D. Ruščáková
17:47
7.2.2018

Z. Inka
15:06
7.2.2018

Z. Lika
15:19
7.2.2018

T. Zana
16:53
7.2.2018

K. Miháliková
14:22
7.2.2018

Z. Lika
15:05
7.2.2018

Z. Jitur
14:04
7.2.2018

Z. Lika
15:05
7.2.2018

M. Beda
13:42
7.2.2018

M. Beda
13:44
7.2.2018

Z. Lika
15:08
7.2.2018

M. Beda
19:45
7.2.2018

Z. Lika
19:50
7.2.2018

M. Beda
19:53
7.2.2018

Z. Lika
19:56
7.2.2018

Š. Matyášová
13:59
7.2.2018

Z. Lika
14:59
7.2.2018

Z. Lika
15:07
7.2.2018

T. Zana
13:03
7.2.2018

Z. Lika
13:12
7.2.2018

T. Zana
13:30
7.2.2018

Z. Janaba
12:16
7.2.2018

Z. Lika
13:13
7.2.2018

Z. Olčava
12:08
7.2.2018

Z. Lika
13:16
7.2.2018

A. Bytová
12:01
7.2.2018

Z. Lika
13:21
7.2.2018

Z. Lika
13:22
7.2.2018

M. Beda
13:37
7.2.2018

Š. Matyášová
14:01
7.2.2018

Z. Lika
15:09
7.2.2018

Z. Yga
15:57
7.2.2018

Z. Lika
16:32
7.2.2018

Z. Yga
18:47
7.2.2018

Z. Lika
19:53
7.2.2018

Z. Yga
20:12
7.2.2018

Š. Matyášová
6:45
8.2.2018

Z. Jenny
10:27
7.2.2018

Z. Lika
10:54
7.2.2018

Z. Tečka
10:21
7.2.2018

Z. Lika
11:00
7.2.2018

Z. Maya
9:05
7.2.2018

Z. Lika
9:30
7.2.2018

A. Lex
9:03
7.2.2018

Z. Lika
9:34
7.2.2018

Z. Yga
8:54
7.2.2018

Z. Lika
9:38
7.2.2018

Š. Matyášová
11:31
7.2.2018

M. Beda
13:29
7.2.2018

Š. Matyášová
11:33
7.2.2018

Z. Lika
11:45
7.2.2018

Z. Yga
12:33
7.2.2018

M. Beda
13:28
7.2.2018

Ž. Eva
8:47
7.2.2018

Z. Yga
8:57
7.2.2018

Z. Lika
9:40
7.2.2018

T. Zana
16:59
7.2.2018

M. Sedláková
8:22
7.2.2018

Z. Lika
8:42
7.2.2018

M. Sedláková
13:05
7.2.2018

Z. Lika
13:27
7.2.2018

Z. Jitur
14:08
7.2.2018

Z. Jitur
14:11
7.2.2018

počet příspěvků: 116, poslední 8.2.2018 02:14









KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !