David N. Bossie nemá Billa Clintona rád. Dokazuje to svou knihou Selhání zpravodajských služeb (Intelligence Failure) s podtitulem Jak Clintonova politika národní bezpečnosti připravila scénu pro 11. září. Není divu – Bossie vedl ve Sněmovně reprezentantů několik vyšetřování vůči Clintonovi jako prezidentovi: aféru Whitewater, což byl skandál s obchodem s nemovitostmi, nezákonné financování prezidentské kampaně ze zahraničních (přesněji: čínských) zdrojů až po nelegální dodávky strategického zboží komunistické Číně. V téhle knize shromáždil spoustu důkazů, které ukazují, jak Clinton pod různými falešnými záminkami oslaboval činnost amerických zpravodajských služeb.

Dogmatický zastánce lidských práv

O tom, že Clinton značně snížil akceschopnost těchto služeb, jsem v minulých letech slýchal od předních českých zpravodajců. Proto mne název knihy s Clintonem na obálce nijak nepřekvapil. A o zmíněných skandálech, které Bossie vyšetřoval, jsme mohli číst všichni během panování tohoto demokratického prezidenta – tedy nic nového. Ovšem teprve když dá tohle všechno autor dohromady a vyargumentuje to množstvím faktů i přiznání, byť často anonymních zpravodajců, vojáků či vládních úřadníků, dostáváme děsivý obraz.
Clinton se předváděl jako zastánce lidských práv a mírotvorce, přičemž tyhle myšlenky dogmaticky vnucoval svým podřízeným. Vzpomínám, jak mi jeden náš zpravodajský důstojník vykládal o nesmyslném zákazu používat agenty s kriminální minulostí, který dostaly americké služby – a ten vedl k rozkladu sítě pomáhající v Latinské Americe zatlačovat drogové podsvětí. Bossie píše, že se tohle opatření netýkalo jenom tohoto kontinentu, ale platilo to pro celý svět.

Bez zpravodajských informací

Je neuvěřitelné, že prezident Clinton odmítl tradiční každodenní návštěvy ředitele CIA, při kterých by se dovídal o situaci ve světě a případně by se s ním radil o dalším postupu. James Woolsey, považovaný za jednoho z nejschopnějších šéfů americké výzvědné služby, mluvil se šéfem Bílého domu mezi čtyřma očima pouze dvakrát. Ano, chodil na zasedání Rady národní bezpečnosti, ale tam nemohl podle svých slov řadu citlivých informací projednávat, protože někteří účastníci neměli dostatečně vysoké bezpečnostní prověření.
Marně pátrám v paměti, jestli se některý americký prezident obešel – tak jako Clinton – bez zpravodajských informací. O žádném jiném jsem nečetl.
Jako oficiální důvod odchodu Woolseyho z Langley se uvádělo odhalení sovětského agenta Ricka Amese v centrále, kdy označil jeho existenci za své osobní selhání, byť tento krtek působil především za předchozích ředitelů. Byla to zřejmě výmluva. Tady se dočítám, že ve skutečnosti rezignoval na protest kvůli omezování zpravodajské činnosti Clintonem.

Aby nepobouřili arabskou komunitu

Když agent FBI z Fénixu hlásil centrále, že několik Arabů se učí pilotovat velká letadla, přičemž je vůbec nezajímá přistání, nikdo to nebral vážně. A přitom to byli ti členové komanda, kteří navedli unesená letadla na New York a Washington.
Bývalý vysoký úředník FBI Oliver „Buck“ Revell to vysvětloval Clintonovou politikou: „Agenti dělali svou práci a dělali ji dobře. Na případu se nezačalo pracovat kvůli politické korektnosti. Měli výslovné příkazy, aby se rasově neprofilovali, a kdyby otevřeli případ kvůli tomu, že se chce banda arabských studentů naučit létat, okamžitě by to zarazili a uškodilo by jim to v kariéře. Pobouřilo by to arabskou komunitu. Před 11. zářím nešlo vzít nějakou část obyvatel a zaměřit se na její vyšetřování, jako se to dělá dnes.“ Kdyby tahle „korektnost“ neplatila, mohly Spojené státy krutému přepadení unesenými letadly včas předejít.

Varování před „superterorismem“

Už v roce 1994 vypracovali odborníci z CIA, izraelského Mossadu a bývalí důstojníci KGB na zakázku Pentagonu studii nazvanou Teror 2000, v níž upozorňovali na novou éru terorismu. Tento „superterorismus“ charakterizovali tím, že „muži bez morálních zábran ohledně masových vražd využijí zbraně hromadného ničení“, jak připomněl liberální britský deník Guardian 12. září 2001, tedy těsně po útoku muslimských teroristů na Ameriku. „Mluvíme o zničení velkého počtu lidí, protože to se stává divadlem, neboť přitahuje veřejnost,“ řekl jeden z autorů této studie Marvin Cetron.
Specialisté také nadhodili možnost, že by teroristé použili uneseného linkového letadla jako bombu, kterou by namířili na Pentagon. Za další cíl označili Středisko světového obchodu v New Yorku, známá „dvojčata“. A do obou objektů se, jak víme, 11. září unesená letadla strefila.
Clintonova vláda tuto šílenou prognózu vůbec neprojednávala a před veřejnosti ji zatajila. Ve zcenzurované podobě ji dostaly vládní instituce a někteří kongresmani. Avšak důležité části v ní chyběly, například možnost použití unesených letadel jako zbraní. Prý by to lidi vyděsilo.

Hrozný překlad

Tuto velmi potřebnou knihu přeložila pro nakladatelství Slovanský dům strašným způsobem Olga Catalanová. Nejde jenom o to, že překlad je kostrbatý, zřejmě z první ruky bez dalšího čtení a uhlazování. Nedala si ani práci s přepočítáním liber, uncí a mílí na naše jednotky. Používá termín „vrchní státní zástupce“, čímž míní ministra spravedlnosti, a vedle toho i ministerstvo spravedlnosti. Vynalezla jakousi „Domovskou bezpečnost“. Nezná zpravodajskou terminologii, někde mám dojem, že si plete rozvědku a kontrarozvědkou (používá stále první termín), píše o „signální technice“ namísto rádiové technice. Afghánskou perštinu nazývá „pašto“ namísto paštúnštinou.
Samozřejmě za tyhle chyby odpovídá i redaktor knihy Milan Soška. A možná hlavní vina padá na anonymní majitele nakladatelství Slovanský dům, kteří chtěli mít knihu rychle hotovou, bez ohledu na kvalitu překladu.
Bohužel není to první ani poslední kniha, kterou v posledních letech zpackal překladatel, redaktor a nakladatel ve snaze rychle a lacino ji vydat. O FBI, CIA a zpravodajských službách vůbec vyšlo u nás několik takto mizerně vyrobených knih.
29.1.2007

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz