Rozsudek odvolacího Městského soudu v Praze v kauze Peroutka ze dne 1. září 2016 jsem si podrobně pročetl. Především proto, abych se seznámil s uvažováním soudní stolice v případu, který je všeobecně dobře znám.

Myslím tím, že je známá přesná citace toho, co prezident Miloš Zeman 27. ledna 2015 na konferenci Let My People Live řekl. Nyní je díky médiím známý i text rozsudku (pracoval jsem s verzí publikovanou na Lidovkách.cz dne 16/9/2016).

Abychom se v tomto případu, který se zdá být jasný, ale právníci ho dokonale zkomplikovali, lépe orientovali, připomeňme znovu Zemanova slova:

Dovolte mi, abych uvedl tři drobné příklady. Jeden z největších českých novinářů Ferdinand Peroutka uveřejnil v prestižním časopise Přítomnost článek s titulkem „Hitler je gentleman“. Tentýž novinář po mnichovské dohodě napsal: „Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky“.

Prezident na základě těchto dvou výroků (o gentlemanovi a o andělech a vlcích) dovodil, že Peroutka byl fascinován nacismem. Nikoli na základě něčeho jiného, ale pouze na základě dvou zmíněných výroků, které jsou nepravdivé.

Kdyby neexistovala žádná Peroutkova vnučka a ani nikdo další, kdo by tyto výroky rozporoval, myšleno kdyby nikdo nepodal žalobu na ČR – Kancelář prezidenta repubuliky o ochranu osobnosti, zůstalo by toto obvinění založené na dvou lživých výrocích „viset ve vzduchu“ - a ve veřejnosti by vznikl lživý dojem, že Peroutka byl fascinován nacismem proto, že napsal v Přítomnosti článek „Hitler je gentleman“, a rovněž proto, že kdesi jinde (Zeman neříká kde) napsal onu větu o andělech a vlcích.

Znovu kladu důraz na to, že na základě těchto dvou tvrzení prohlásil prezident Zeman před celým světěm, že Peroutka byl fascinován nacismem.

Jak prezidentova tvrzení obstála ve světle historické pravdy? Protože hradní kancléř Mynář a také soudce Novosad, který je pod verdiktem podepsán, používají sportovní terminologii, můžeme konstatovat, že ve sporu Miloš Zeman vs fakta je skóre 0:2.

Článek o gentlemanu Hitlerovi nebyl nalezen a větu o andělech a vlcích napsal v Lidových novinách 4/10/1938 jiný autor. Nikoli Peroutka, ale Petr Bílý (pseudonym Jana Stránského).

Zajímalo mě, jak se ctihodná soudní stolice s těmito skutečnostmi vyrovná.

V části „Hitler je gentleman“ po mém soudu správně, spravedlivě a logicky. Peroutka žádný takový článek nenapsal, na místě je tedy uložená omluva.

V části o „andělech a vlcích“ jsem po přečtení rozsudku udiven, ba roztrpčen. Dokonce vyděšen. Ctihodný soud došel k závěru, že žalované straně se sice nepodařilo prokázat, že Peroutka tento výrok napsal (ani nemohlo, když ho napsal Bílý – Stránský a všichni si to mohou na internetu šedé na zažloutlém ověřit), ale protože - a teď pozor - Peroutka napsal jiná slova, „která tomuto výroku obsahově plně odpovídají“ (tady soud pozoruhodně interpretuje obsah Peroutkova článku Nový poměr k Německu“ otištěný v Přítomnosti 29/12/1938), je prezidentův výrok o andělech a vlcích „ve své podstatě pravdivý“.

Zde jsem se ctihodným soudem v rozporu. Prezidentův výrok není a nemůže být pravdivé, ani ve své podstatě ani jinak, protože Ferdinand Peroutka větu o vlcích a andělech nenapsal, ačkoli Miloš Zeman tvrdil 29/1/2016 pravý opak. O to přece jde.

Jinými slovy, a taková je zase moje logika, Peroutku nelze obvinit z fascinace nacismem na základě něčeho, co buď vůbec nenapsal, anebo to napsal někdo jiný. Jestli se nějaký pozdější Peroutkův text podobá či nepodobá tomu, co napsal Bílý-Stránský, a co prezident použil jako argument proti Peroutkovi, není v kontextu toho, co prezident na zmíněné konferenci řekl, naprosto relevantní. (Navíc jde v případě článku „Nový poměr k Německu“ o účelovostí zavánějící interpretaci soudu; sám jsem si tento Peroutkův text pozorně pročetl a interpretuji ho docela jinak – jako ryzí, dobovými událostmi podmíněný realismus publicisty s mimořádně bystrým úsudkem.)

Závěr vyplývající z tohoto rozsudku je až obludný. Je, byť nepřímo, akceptována lež jako součást argumentačního arzenálu proti konkrétní osobě. S jistou mírou nadsázky můžeme říci, že v duchu logiky odvolacího soudu v kauze Peroutka může být kdokoli uznán vinným z čehokoli, co prokazatelně spáchal někdo jiný – s poukazem na to, že my zase „lynčujeme černochy“.

Čili: i kdybychom na okamžik připustili podezření, že Peroutka byl fascinován nacismem (což osobně považuji za absolutní nesmysl), není přijatelné, aby se při hledání pravdy postupovalo tak neférovým způsobem, jaký předvedl prezident republiky. Zklamáním pro mě je, že soud tento jeho způsob argumentace, založený na lži, zčásti akceptoval.

obr. 1/ Paradox. Soud v rozsudku říká: je třeba sledovat, zda se jedná o výroky pravdivé. (Zdroj: Lidovky.cz)

obr. 2/ Přitom Zemanův výrok o andělech a vlcích, který napsal někdo jiný a prezident ho přisoudil Peroutkovi, označil soud za „ve své podstatě pravdivý“. (Zdroj: Lidovky.cz)

Stejskal.estranky.cz