Není to tak dávno, co jsem kritizoval agentury zabývající se předvolebními průzkumy, neboť jejich závěry se se skutečnými výsledky zcela rozcházely. Konkrétně šlo o poslední parlamentní volby v Británii a Izraeli.

Tentokrát jsem si přál, aby se podobně mýlily agentury kanadské, avšak nestalo se tak. Přesně předpověděly, co nás čeká: pád konzervativců a návrat liberálů k moci. Obojí bylo velkolepé, byť v případě vládnoucí partaje to zní hodně škodolibě. Konzervativci se propadli ze 159 křesel v Dolní sněmovně na pouhých 99, zatímco liberálové v čele s Trudeauem „juniorem“ zaznamenali triumfální úspěch: měli 36 zákonodárců a nyní jich mají pětkrát víc: 184. Což v 338členné sněmovně představuje pohodlnou nadpoloviční většinu (minimum je 170). Malou náplastí pro konzervativce může být snad jen to, že dosavadní hlavní opoziční strana, New Democratic Party, dopadla stejně neslavně: z 95 sněmovních mandátů obhájila pouze čtyřicet čtyři.

Pro konzervativce na obou stranách Atlantiku (na té evropské k nim patří i autor těchto řádků) znamená výsledek voleb velké zklamání a do dna vypitou číši plnou pelyňku. Byla to krutá, drtivá prohra. Ty tam jsou slastné pocity z předchozích tři vítězných volebních let, kdy strana vedená Stephenem Harperem rostla od hlasování k hlasování: v roce 2006 obsadila 124 mandátů, v roce 2008 sto čtyřicet tři a před čtyřmi roky fantastických 166 křesel ve sněmovně. Poctivě ovšem nutno přiznat, že Trudeau byl letos se svými 184 mandáty ještě úspěšnější. Komu čest, tomu čest.

Těžko se vyhnout otázce: Co udělal Harper tak zásadně špatného, že jeho partaj trpce prohrála (byť on sám mandát obhájil)? Řečeno slovníkem soudců: Otázka se zamítá. Je to stejné jako ptát se, co udělal Churchill v roce 1945 zásadně špatného, že jeho strana volby v červenci onoho roku tak drtivě prohrála. Z 386 poslanců Dolní sněmovny, kteří byli zvoleni v pětatřicátém, se jejich počet zredukoval na 197. A labouristé se opájeli vítězstvím: vzedmuli se ze 154 křesel na 393. Poučení: když mohl pan Politik jménem Churchill záhy po světodějném triumfu na Německem tak krutě prohrát na domácím politickém poli, může to potkat kohokoliv. Komentátor Herb Keinon v dnešním (21/10) vydání serveru Jpost.com píše o „Harper fatigue“, o únavě z Harpera.

Pondělní debakl Stevena Harpera nutně neznamená, že on sám, jeho tým a celá vládní dekáda konzervativců byla neúspěšná. Opak je pravdou, domnívám se. Nad tím vším ale stojí lid – a ten žádal a prosadil změnu. Vox populi, vox Dei. Proto musel Harper odejít. Stejně tak nelze ani omylem říci, že Churchillova válečná léta byla obdobím neúspěchu. Přesto i on musel před sedmdesáti lety Downing Street 10 opustit.

Stephena Harpera jsem začal vnímat jako silnou politickou figuru během návštěvy Kanady ve volebním roce 2004. Nedlouho poté, co se stal šéfem Conservative Party. Tehdy ještě na vítězství nedosáhl, ale konzervativci pod jeho vedením začali posilovat a liberálové v čele s Paulem Martinem ztrácet. O dva roky později už Harper vyhrál – a stal se premiérem. Byl to jeden z okamžiků, kdy jsem jako pozorovatel politického dění ve světě zažil pocit štěstí: splnilo se to, co jsem si přál. Totéž jsem pak zaznamenal ještě dvakrát (2008 a 2011). Vždy jsem považoval Stephena Harpera za skvělého vůdce své země, jeho názory mi byly blízké a jsem vděčný za to, že do dějin vstoupí pojem Harperova dekáda. Nemohu jinak: více než co jiného mi imponovala Harperova podpora Státu Izrael. Však mu také kanadská podpůrná organizace Centre for Israel and Jewish Affairs veřejně poděkovala. „Za hlubokou a trvalou podporu, kterou poskytoval kanadské židovské komunitě a Izraeli během uplynulých devíti let. Pod jeho vedením se Kanada prezentovala jako blízký spojenec Izraele a lídr v globálním boji proti antisemitismu.“

Zmíněný komentátor Keinon ovšem upřesňuje: Harper nebyl „blízký spojenec“, Harper byl nejlepší přítel Izraele mezi světovými lídry.

Také proto jsem si ho jako premiéra nesmírně vážil

Ale aby to všechno nevyznělo jako nekrolog. Až pomine pocit zklamání a skončí čas sebereflexe, vyvstane před Stephenem Harperem ještě jedna výzva. Winston Churchill se po volební porážce z roku 1945 do čela britské exekutivy vrátil. Vrátí se i Stephen Harper? Osobně bych si to moc přál.

*************************************

Výsledek kanadských voleb 2015 v jednoduchém grafu

Jásající vítězové: Justin Trudeau a jeho manželka Sophie Grégoire

Stephen Harper a izraelský premiér Benjamin Netanjahu

Stejskal.estranky.cz